Podivný zástup kličkoval v sobotu 11. listopadu večer především bočními ulicemi města Hlučína na Prajské - více než hodinu se přesouval z autobusáku k téměř sousednímu kulturáku. V čele policajti a pochodující obrazy Francisca Franca y Bahamonde. Mladíci nesli portréty zdánlivě hrdě, před novináři však kryli tváře své, možná se báli výprasku doma. Pak šli maskovaní bubeníci, nosiči vlajek a loučí, občas si odskakovali ulevit do křoví. Taky šel jeden pes a policajti na závěr. Za setmělými okny byly vidět matky s dětmi, průvod s bubny znají snad jen v podání cirkusáků z Prodanky a mohly ho považovat za reklamu na ohňostroj u jezera. Jen málokomu došlo, že vidí pochod Národního korporativismu, Čechů a Slováků rozhodujících se zda být novými fašisty nebo nacisty. Mladší se jim stavěli posměšně „hele, Árijci“, starší rozhodněji „jste normální?“ Ve tmě vypadal zástup mohutně a tak někteří novináři mluvili o stovce účastníků, na světlo u kulturáku si jich trouflo vyjít stěží padesát. Tam moravský vůdce Koprorativistů Roman Fojtík ze Studénky nadhodil otázku jejich identity. Prý nejsou skinheadi, ale nacionalisté. Jejich vlajky vyvolávaly otázku, zda jde o nacionalisty české nebo německé, jak naznačují vlajky a trikolory černo-bílo-rudé. Ve třiatřicátém roce náckům z NSDAP pomohl získat parlamentní většinu osmi mandáty Kampf-front Schwarz-Weiβ-Rot (Bojová fronta černo-bílo-rudá).
Před hlučínským kulturákem si Fojtík postěžoval, že je leckdo chce umlčet, a s místním vůdcem Marianem Kotlářem nerušeně řečnili. O anarchistech údajně placených Moskvou (!), o krutosti španělské komunistky židovského původu, o údajné dobrotě generála Franca. Kladem „vůdce“ (caudillo) mělo být, že potlačil dělnické nepokoje, postavil se do čela fašistického útoku na Španělskou republiku, byl doživotním regentem katolické monarchie a v roce 1945 formálně zavedl občanská práva. Ovšem – a přiznal to i Fojtík - distancoval se od něj prakticky celý svět. Nacionalističtí řečníci mi zase připomněli, že nacionalismus odporně navazuje na Církev svatou z let, kdy hlásala kdo nejde s námi, nemá tu právo žít. Veřejná slova nacionalistů o rasové válce paradoxně doplnilo přiznání, že jeden z pouhých třech státníků na pohřbu jejich idolu Franka byl Husajn, jordánský král jiné rasy. Systém se takovým výzvám nepostaví, vždyť v zásadě obdobný tzv. střet civilizací je už téměř státní ideologií.
Tato další sebeuvědomovací akce nacionalistů byla formálně pietní vzpomínkou na zmíněného diktátora. Proto byl Hlučín, kde měl kdekdo onkla v Reichu, ušetřen kontroverzního křiku Čechy Čechům. Nekulaté výročí diktátorovy smrti připadá na 20.11., narození 4.12. Veřejnoprávní rozhlas s odvoláním na nejmenované odborníky akci dal nálepku možné oslavy protižidovského pogromu „křišťálové noci“ z 9. na 10. 11. 1938 v Německu, Rakousku a Sudetech. Přidám taky jednu verzi, oslavu výročí aspoň půlkulatého: Před 85 lety (4.11. 1921) teroristické oddíly SA (Sturm-Abteilung) v sále mnichovského Hofbräuhausu poprvé zasáhly a zmlátily odpůrce nacistů. A nepřipomínají naši nacionalisté občas právě SA?
Snad v jediné věci se s Fojtíkem shodnu: Stěžoval si na pasivitu lidí. I mně vadí, že spousta lidí spoléhá na to, že se za ně novému fašismu, nacismu postaví jiní.
Tip: Neříká vám nic Franco a ani občanská válka ve Španělsku? Nevadí! "Položte zákládní kámen" a stáhněte si knihu George Orwella: Hold Katalánsku zde zip, rtf (217, 680 kB). Možná po přečtení zahodíte učebnici dějepisu a všechny obdivovatele Franca strčíte v pohodě do... :-)
Křišťálová noc
V noci z 9. na 10. listopad 1938 propukl v Německu a na územích obsazených nacisty pogrom, který trval 24 hodin, v odtržených Sudetech ještě 11. listopadu.
Fanatické davy v Sokolově, Mariánských Lázních, Mostě, Teplicích, Liberci, Krnově, Opavě i jinde plenily židovské obchody – od rozbitého skla výloh pochází název „křišťálová noc“. Útočníci vypálili také mnoho synagog a utloukali Židy.
Už během noci bylo zhruba třicet tisíc Židů odvlečeno do koncentračních táborů.