Národní odpor, Kampfjahr 2006, má ze sebou první veřejnou bojovou akci – 25. února se bojištěm stal Bruntál. Sraz neonacistických bojovníků byl naplánován na nádraží - jinak to snad ani nešlo, když „pochod svobodných nacionalistů Bruntálska“ vůbec nebyl akcí Bruntaláků.
Když národně odporní s nášivkami „A.C.A.B.“ přehradili ulici před nádražím transparentem „Národní odpor Slezsko“, objevil se na druhém konci transparent ještě větší „Proti fašismu všemi prostředky“ a začalo znít skandované „ANTIFA“ od asi třiceti antifašistů! Co se dělo pak, se dalo předpokládat: Policisté vytáhli z aut štíty s obuchy a vyrazili ochránit fašisty. Antifašisté vytáhli další transparent „Nácku táhni pryč“, a policajti doporučili ultrapravičákům, aby otočili o 90° doleva a táhli do města jinudy, což také udělali. Více než padesátka jich tedy vyrazila od nádraží do města, a za nimi se ještě trousili opozdilí Kameraden ze Slovenska. Po městě se zase projížděli neonacisté z Olomouce a hledali nejspíš antifašisty, Romy a jiné podlidi. Žel pro ně, dopravní podmínky nebyli v tento den pro podobné výlety moc příhodné a cesta domů byla komplikovaná.
Pod Městským úřadem si fašisté s chutí zatleskali, ve svahu vlevo je kdosi zdravil zdviženou pravicí. A pokračovali v překřikování s antifašisty. „Čechy Čechům“, „Slovensko Slovákom“ skandovali nacionalisté a já se jim v duchu smál: kolik je z dob Československa Čechů na Slovensku a Slováků v Česku. Budou ochotni podrobit se nacionalistům a stát se doma gastarbajtry? Asi by se divil Karel IV., že jeho „Čechy všem“ tu propagují a skandují pouze antifašističtí anarchisté - „otec vlasti“ a „největší Čech“ přece založil univerzitu vynikající internacionálností a pod jeho ochranou byli profesoři i studenti ať pocházeli odkudkoli.
Pak rasoví bojovníci došli k bruntálskému zámku. Z hromady zledovatělého sněhu promluvil jejich řečník: těžko říci zda to bylo způsobeno dočasnou ztrátou formy nebo ukázkou úrovně neonacistické scény, ale řečník nebyl schopen ani souvisle číst a musel být dokonce uprostřed „projevu“ vystřídán. Pak už přece jen plynuleji zněla kritika státu, připomínající zásadu „zloděj křičí chyťte zloděje“. Odsuzované nešvary jsou přímým důsledkem vlastností autoritativního státu, jehož princip „kritici“ podporují.
A tak rasisté odsuzovali úředníky, že se také chovají jako rasisté, zjednodušují si situaci a než by zjišťovali sociální potřebnost jednotlivců, tak sociální potřebnost odvozují z barvy pleti. Fašisté odsoudili také „rudé svině“ jako viníky zločinů bolševismu, sami však oživili bolševický princip „kdo nejde s námi, jde proti nám“ – kdo zde nemašíruje s nimi, prý horuje pro drogy a rasismus. Sotva však skončil zdánlivě klidně laděný projev a pochod se hnul, už znělo „bij a bij levičáka do hlavy“ – cílem pochodu mělo být „zastavení rudého běsnění“, běsnili však pouze pochodující.
Když se pak průvod nacionalistů stočil zpět k náměstí Míru, byla už antifašistická protidemonstrace stejně početná jako demonstrace neonacistů, neboť se k ní přidávali spontánně převážně mladí lidé. Antifašisté začínají skandovat „Nejste skinheads, ale fašisté“ a oslovení se především zajímají „kde je nádraží?“. Už bez transparentů a černých praporů, ale o to rychleji po ochranou policie mazali nácíčci k autům a vlaku. Podobně jako v Otrokovicích prchají před diskusí. Někteří nacionalisté ještě stihli akci upřímně zhodnotit: „byla to pěkná provokace!“ a bylo po všem.
Bruntál už je zase nazi-free zóna, ale po fašistické provokaci zbyla jedna vzpomínka. Mockrát tu fašisté skandovali „Češi pojďte s námi“, a přidaly se k nim skutečně 3 děti. Ty děti jsou ve věku, kdy je normální opakovat co říkají velcí. Ty děti pro nás ale představují také další tři důvody, proč nestačí nebýt fašistou, ale je třeba postavit se fašistům i těm, co je chrání!