Je skutečně zarážející, jaké názorové kotrmelce je schopna udělat strana složená z odpadlíků Sládkových republikánů ve snaze získat alespoň nějaké příznivce. Ve své snaze jde tak daleko, že je schopna se spojovat jak s bolševiky a stalinisty, tak s neonacisty. Jen pro pořádek uveďme, že název i symbolika Dělnické strany (DS) přímo odkazuje k hitlerovské NSDAP a Ochranné sbory k jednotkám SS.
Dnes Dělnickou stranu známe jako uskupení, jehož představitelé hovoří na neonacistických demonstracích a které dokonce pro neonacisty demonstrace nahlašuje. DS totiž pochopila, že pokud nechce donekonečna pořádat demonstrace pro dvacet lidí, musí se obrátit k jediné, politickými stranami nepodchycené skupině, která v rámci xenofobně rasistické části veřejnosti tvoří nějakou relevantnějsí masu. K neonacistům.
Nebylo tomu tak ale vždy. Zatímco dnes DS loví příznivce v hnědých vodách neonacistických kriminálníků, dříve to zkoušela jinde. U nostalgiků po minulém režimu, bolševiků a protiněmeckých šovinistů.
28. 9. 2004 se v Chebu konalo shromáždění Klubu českého pohraničí. Klub českého pohraničí je sdružení vystupující proti čemukoli, co by mohlo mít jen trochu společného se sudetskými Němci, a je složen z velké části ze členů KSČM, se kterou Klub také spolupracuje a sídlí s ní na společné adrese. Na stránkách KČP se mimo informací o Pohraniční stráži a Sboru národní bezpečnost (SNB) můžeme dočíst, že "KČP svojí aktivní levicovou činností na úseku mezinárodní spolupráce bude usilovat o eliminaci negativního působení sudetoněmeckých krajanských organizací a spolků a vystupovat proti snahám o občanskou obnovu Sudet."
Tohoto shromáždění se zúčastnila i Dělnická strana a její předseda Tomáš Vandas na něm přednesl projev, kde mimo jiné řekl: "Jak asi musí být v duši pamětníkům Mnichova, zabírání českého pohraničí a Protektorátu, když slyší výzvy k omluvě a odškodnění sudeťáků. Výzvy k odškodnění těch, kteří velkou měrou přispěli k rozbití Československa. Jaký mohou mít pocit, když se v Praze otevřela kancelář sudetoněmeckého landsmančaftu a z viníků se najednou stávají oběti?" Vandas se tak na jednom podiu ocitl společně s Karlem Jandou, předsedou KČP, který vyzval přítomné, aby volili KSČM, a dokonce i s představitelem sasské pobočky přejmenovaných východoněmeckých bolševiků PDS, Peterem Freitagem.
O rok později, 1. května 2005, se DS prezentuje na pochodu neofašistických uskupení z řad tzv. Národní pětky (Národní strana, Dělnická strana, České hnutí za národní jednotu, Republikáni Miroslava Sládka a Národní sjednocení). Společně zpívají na Malostranském náměstí českou hymnu a pak povykují protiněmecká hesla v Tomášské ulici před kanceláří Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Uběhnou přesně tři roky a Dělnická strana opět demonstruje na 1. máje. Předchozí akce s českými nacionalisty a fašisty očividně nebrání předsedovi DS Vandasovi řečnit tentokrát s německým neonacistou i českými neonacisty, kteří se pravidelně účastní náckovských akcí v Německu a sní o árijské Evropě.
A co si o Sudetech a nárocích sudetských němců myslí čeští neonacisté? Svůj postoj dali jasně najevo samolepkami "Sudety byly a opět budou německé", jejichž autorem byl v roce 2003 dnešní účastník akcí Dělnické strany Michal Podolák. Prostředky na výrobu samolepek poskytla německá organizace Wittikobund, sdružující bývalé členy členy NSDAP a Henleinovy Sudetoněmecké strany. Že se na tomto názoru nic nezměnilo dokazuje i fakt, že stejné samolepky se objevily v ulicích bývalého pražského židovského města nedlouho před plánovaným pochodem na výročí Křišťálové noci 10. 11. 2007.
Jasný postoj k otázce zabrání Sudet a okupaci Česka hitlerovskou armádou dala na demonstraci Dělnické strany 1. 5. 2008 na Náměstí Jiřího z Poděbrad jasně najevo i štítonoška Lucie z Mostu. Na jejím tričku vidíme nacistického vojáka a nápis "We´re back" - jsme zpátky.
Pochlubil se předseda Dělnické strany Vandas svému spoluřečníkovi na demonstraci 1. 5. 2008, německému neonacistovi Steffenu Pohlovi z Duisburgu, že se před třemi lety účastnil protiněmeckých šovinistických akcí spolu s bolševiky z Čech i z německé SPD, kde si bral do úst pamětníky Mnichova 1938?
Celá věc opět pouze ukazuje, že neonacismus a neofašismus nejsou žádné ucelené a pevně zakotvené ideologie, ale jen oportunistické využívání témat, která se zrovna namanou. Že si tato témata často protiřečí, jejich hlasatele pranic nezajímá. Důležitá je především možnost se proti někomu/něčemu vymezit a ukázat svou "sílu". Odpověď na otázku, jak se cítí fanaticky proněmečtí neonacisté typu Tomáše Kebzy, když pochodují pod taktovkou lidí, kteří se v honbě za politickými body neštítí spolupracovat s bolševiky, by nás nicméně zajímala.
Pokud se někdo ptá, jaké stanovisko zaujímají antifašisté k problematice Sudet, tak snad jen v krátkosti: nacionalismus rozděluje lidi podle kritérií, které jsou jen uměle vytvořenou bublinou. Nepřikláníme se ani na stranu českého nacionalismu, ani na stranu nacionalismu sudetského. Vždy budeme stát na straně těch, kteří chtěli a chtějí zabránit nástupu nacistů, ať už se narodili na jakémkoli území ohraničeném čárou na mapě. Ano, státní hranice jsou pro nás jen čáry na mapách s nulovou hodnotou. Nedělíme lidi podle národů ani podle států, ve kterých žijí, na dobré a zlé. Antifašismus nezná hranic a mezilidská solidarita je pro nás víc, než nějaké národy. Skutečný nepřítel totiž žije v "naší vlastní" zemi - jsou to ti, kteří za pomoci nacionalismu štvou lidi proti sobě.