V sobotu 8.srpna se konala v Praze, po Brně a Ostravě, již třetí z řady demonstrací DSSS, pod hlavičkou její iniciativy s názvem Nechceme utečence v České republice. Akce se tentokrát konala pod záštitou místní organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) v Praze a účast dopředu přislíbilo hned několik zahraničních hostů, včetně župana bánskobystrického kraje Mariana Kotleby.
DSSS na politickém dně
DSSS se v posledních měsících s nárůstem aktivit populistických a antiimigračních stran a iniciativ potýká s masivním odlivem svých sympatizantů. Právě zintenzivnění a zefektivnění veřejných akcí mělo být jedním ze způsobů, který měl zvrátit sestup Vandasovy strany na samý okraj politického spektra. Připomeňme, že právě od červnové demonstrace v Brně, která následovala po úspěšné akce neonacistů a ultranacionalistů v Bratislavě, si DSSS slibovala nastartování svých skomírajících aktivit. Částečné zviditelnění DSSS po vstupu do nevýznamné Aliance za mír a Svobodu (APF), která sdružuje ten největší neonacistický odpad v podobě politických stran posbíraných z několika zemí Evropy, na sestupné tendenci Vandasovy DSSS nemůže také nic změnit.
Tomáš Vandas může obviňovat z úpadku své strany kdekoho, nic to ale nemění na faktu, že hlavním viníkem úpadku jeho strany je hlavně on sám. V době, kdy Dělnická strana, ať už s příponou sociální spravedlnosti nebo bez ní, něco znamenala, jsou dávno pryč. Předseda DSSS mohl využít silné základny tvořené všemožnými lokálními rasisty, které jeho strana nabrala na demonstracích následujících po té na litvínovském sídlišti Janov. Vandas ovšem chybně vsadil kartu na mladé agilní nácky s politickými ambicemi z řad Národního odporu. Ti nejenom že Vandasovu stranu postupně opouštějí jako příslověčné krysy z potápějící se lodi, ale právě jejich přítomnost navíc nadobro Vandasovi a DSSS přidělila punc neonacistické strany.
Silné pouto mezi DSSS a ĽSNS trvá
Již v našem článku z 21. června, který se věnoval první brněnské demonstraci DSSS pod hlavičkou falešné iniciativy Nechceme utečence v České republice, jsme podrobně popsali pouto mezi Tomášem Vandasem, předsedou DSSS a Marianem Kotlebou, který vystupuje jako volební lídr Ľudové strany Naše Slovensko (ĽSNS). Oba politici jsou si velice blízcí. Podle zákulisních informací i povahově. Na české a slovenské ultranacionalistické a neonacistické scéně se DSSS i ĹSNS, dlouhodobě a vzájemně aktivně podporují. Již v roce 2010 jsme zveřejnili článek, který se zčásti věnoval kontaktům mezi těmito dvěma subjekty. Marian Kotleba opakovaně navštěvoval demonstrace Dělnické strany, která veškeré aktivity od svého vzniku koordinovala s neregistrovanými neonacistickými subjekty, ať už to byl Národní korporativismus v čele s Jiřím Petřivalským, Národní odpor a nebo, jako v Janově v roce 2008, s neonacisty z řad Autonomních nacionalistů. Mnoho neonacistů dodnes pravidelně za DSSS kandiduje ve volbách. Proto pro nás bylo překvapující, že demonstrace DSSS v Brně 26. června, ani demonstrace 25. července v Ostravě, nebyly podpořeny větší účastí slovenských neonacistů, což se dalo očekávat po masivní účasti neonacistů českých o několik dnů dříve v Bratislavě. Župan banskobystrického kraje alespoň přislíbil Tomáši Vandasovi účast na demonstraci 8. srpna v Praze, kterou několik jedinců z ĹSNS a jejich kamarádů z organizace Vzdor pojalo jako výlet do hlavního města České republiky a návštěvu svých kamarádů. Jestliže českých nácků a ultranacionalistů do Bratislavy 20. června dorazily stovky, Slováků do ČR zhruba patnáct.
Ján Kopúnek a Marian Kotleba s předsedou Tomášem Vandasem na setkání v roce 2008. Ve stejném období se Tomáš Vandas i Marian Kotleba setkali ještě 1. května 2008 v Praze na demonstraci Dělnické strany, která prvomájovou demonstraci pořádala společně s Národním odporem a na demonstraci v Janově, do jehož pořádání byly zapletené buňky Autonomních nacionalistů (AN). Členové jedné buňky AN o rok později provedli útok zápalnou láhví s tragickými důsledky ve Vítkově. Vítkovští žháři se mimochodem účastnili obou demonstrací jak 1. května 2008 v Praze tak i té v Janově, kde vystoupil i Marian Kotleba jako jeden z řečníků se svým nenávistným projevem. Vítkovští žháři u soudu později vypověděli, že další ze svých rasových útoků plánovali v pozadí událostí v Janově tak, aby vyprovokovali eskalaci konfliktu mezi majoritou a Romy.
Marian Kotleba a Tomáš Vandas v Praze 8.srpna 2015
Demonstrace 8. srpna 2015 v Praze
V sobotu 21. února letošního roku bylo na Staroměstském náměstí opravdu rušno. Ovšem ne tak docela, díky Tomáši Vandasovi a jeho dělníkům. Relativně příznivé počasí vylákalo do ulic asi 40 přívrženců DSSS, kteří se pokusili vytřískat politické body z protiislámských nálad české společnosti v důsledku útoku teroristů na redakci časopisu Charlie Hebdo. Narozdíl od "konkurenční" IVČRN se jim však oslovit veřejnost moc nepodařilo. Pár přítomných přihlížejících si však i přesto užilo kuriozní podívané. Ve stínu Staroměstského orloje se totiž ve stejnou dobu konaly velkolepé oslavy Čínského nového roku. Barevné dekorace a tradiční čínský balet v pozadí učinily z Vandasova výstupu vskutku netradiční kulturní podívanou.
Vandas 21. února 2015 na Staroměstském náměstí s kulisou oslav Čínského nového roku
Vandasův protiimigrantský cirkus na Staroměstské náměstí dorazil po půl roce znovu v sobotu 8.srpna. Tentokrát však bohužel bez čínských baletek a nafukovacích dekorací. Se svojí účelově vytvořenou iniciativou Nechceme utečence v České republice se DSSS v Praze nacházela na znevýhodněné startovní pozici. Poslední demonstrace v režii DSSS buď nenaplnily očekávání Vandasovců, jako v případě akcí 26. června v Brně nebo 25. července v Ostravě, nebo se proměnily v totální fiaska, jako právě v případě demonstrace únorové. Velkou neznámou také bylo to, zda strategie DSSS postavit další demonstraci na představení svých dlouholetých zahraničních kontaktů v ultranacionalistickém a neonacistickém prostředí, mohou přitáhnout na akci vůbec nějaké návštěvníky. Jak se nakonec ukázalo, odpověď byla záporná. Vandas tradičně vsadil na špatnou kartu a jeho akce se ani zdaleka nedokázala přiblížit čelu protiimigrantského peletonu známého tria IVČRN, Národní demokracie a Tomio Okamura. Tyto subjekty rozehrávají ultranacionalistickou, populistickou a xenofobní vlnu v úplně v jiných patrech politiky a za mnohem širšího zájmu médií, o čemž si může DSSS jen nechat zdát.
Jaká akce měla být...
DSSS pojala svojí akci pořádanou v Praze 8. srpna na své poměry monstrózně. Již samotné Staroměstské náměstí v centru Prahy zabezpečovalo zájem kolemjdoucích i jistý mediální ohlas. Na akci bylo, alespoň podle facebookové události DSSS, pozváno na 4500 "vlastenců", 175 přislíbilo účast a podle stejného profilu se akce účastnilo 500 lidí. Sama DSSS akci otipovala na 250 návštěvníků. Vedle Mariána Kotleby, o kterém jsme se již několikrát zmiňovali, DSSS vsadila i na další hosty. Na demonstraci byla avizovaná účast zástupců Národní demokracie Adama B. Bartoše, měli vystoupit zástupci Národních socialistů LEV 21, ve které dožil svojí politickou kariéru bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek. Účast přislíbili i zástupci obskurního, ultranacionalistického a hrubě nevýznamného uskupení Národní obroda. Na demonstraci měl vystoupit i jeden z nejdůležitějších zahraničních kontaktů Vandasovy DSSS, Jens Pühse z německé neonacistické NPD. Kromě klasického breptání předsedy DSSS Tomáše Vandase a místopředsedy DSSS Jiřího Štěpánka se návštěvníci mohli těšit na vystoupení předsedy Akčné Skupiny Vzdor Kysuce ze Slovenska, Mariana Magáta. Za zmínku stojí i to, že pozvánka na akci DSSS se objevila 22. července i na webu Svobodného odporu, který slouží jako informační portál české a slovenské neonacistické scény.
Pozvánka na demonstraci DSSS ze stránek iniciativy Nechceme utečence v České republice
...a jaká ve skutečnosti byla?
Demonstrace, kterou v rozpálené Praze předvedla DSSS, byla všechno možné, jen ne úspěšná akce. Kdyby nedošlo k zadržení Mariana Magáta za jeho rasistické projevy a demonstraci nepodpořila mediálně vděčná postava bánskobystrického župana, představení DSSS by se dalo nazvat naprostým fiaskem. Místo slíbených několika set vlastenců a DSSS avizovaných údajných 250 návštěvníků, se pořadatelé museli smířit s necelou stovkou lidí, mezi které počítáme i zhruba 15ti členou skupinu slovenských nácků. Tragikomedie v podání DSSS si vysloužila i notně odlehčený článek na webu antifa hahaha. Tato demonstrace DSSS si nicméně, hlavně pro své specifické složení zástupců jednotlivých politických stran a uskupení, zaslouží i náš podrobný, zcela vážně pojatý komentář. Nejenom českou, ale i slovenskou veřejnost může zajímat, s kým se jezdí vrcholní členové slovenské ultranacionalistické a neonacistické scény do ČR kamarádíčkovat. Pojďme si představit jednotlivé pořadatele, účinkující a návštěvníky.
Celkový pohled na údajných 200 vlastenců na demonstraci DSSS 8. srpna v Praze.
Kdo vystoupit měl, ale nakonec nevystoupil
Mezi avizované účastníky, kteří na akci měli vystoupit a nakonec svůj proslov z různých důvodů nepronesli, patřili Jaroslav Andres, ústřední tajemník strany Národní socialisté - LEV 21 a Jens Pühse provozovatel zásilkového obchodu s nacionalistickou hudbou a dlouholetý člen a aktivista německé NPD.
Jens Pühse NPD (Německo)
Jens Pühse není v Česku zatím příliš známý. Neonacista a člen německé NPD měl patřit k hlavním tahákům Vandasovy akce, na kterou však nakonec nedorazil. O tomto dlouholetém německém neonacistovi a provozovateli zásilkového obchodu s nacionalistickou hudbou, jsme přinesli podrobné informace v článku publikovaném před avizovanou akcí. Protože Jens Pühse funguje v pozici generálního sekretáře APF celoevropské strany Aliance za mír a svobodu, které se DSSS stala čestvě členem, je velice pravděpopdobné, že o Pühsem neslyšíme v souvislosti s českým neonacistickým hnutím naposledy. Účast Jense Pühseho a dalších členů APF během návštěvy Slovenska při příležitosti mezinárodní konference Aliance za mír a svobodu ve slovenské Banské Bystrici, kterou neonacistům zařídil 12. a 13. května 2015 župan banskobystrického kraje Marian Kotleba, předznamenává s největší pravěpodpobností i to, že Kotlebova ĽSNS rovněž zvažuje účast v alianci APF. Protože si ale předseda ĽSNS umí spočítat plusy a mínusy oficiálního zařazení ĽSNS mezi neonacisticky orientované strany sdružené v APF, navíc v době nadcházejících voleb na Slovensku, budeme si na vstup ĽSNS do APF s největší pravděpodobností muset ještě chvilku počkat. Banskobystrický župan je stejně jako většina ultranacionalistů a neonacistů ve velkém očekávání před blížícími se slovenskými volbami. Navíc má oproti Tomáši Vandasovi z pohledu veřejného mínění co ztratit.
Župan banskobystrického kraje Marian Kotleba a jeho hosté v květnu 2015, při příležitosti mezinárodní konference Aliance za mír a svobodu ve slovenské Banské Bystrici. Zleva druhoválečná německá bojová technika, místopředseda DSSS Jiří Štěpánek, Marian Kotleba, předseda DSSS Tomáš Vandas a za nimi v závěsu Jens Pühse generální sekretář APF.
Jaroslav Andres, ústřední tajemník strany Národní socialisté - LEV 21
Avizovaná účast Jaroslava Andrese, ústředního tajemníka LEV 21 a po celou dobu její existence skutečného šéfa strany, na pozvánce k demonstraci DSSS se na první pohled může zdát jako nepochopitelná. Při bližším zkoumání však můžeme nalézt mnoho styčných bodů, které stranu, prezentovanou v médiích jako neúspěšný truc-projekt bývalého předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, k DSSS nutně přibližuje. Trnitá cesta tajemníka LEV 21 Andrese, který se na svém hodnotovém žebříčku propadl až do náruče DSSS, by si zasloužila samostatný a podrobný článek. Jeho případný vznik bude záviset na dalším vývoji tohoto dalšího podnikatelsko-politického uskupení v nejbližší budoucnosti.
Ve zkratce můžeme zmínit, že Jaroslav Andres a jeho bratr Radek, který figuruje ve spojitosti s populistickým hnutím Severočeši, patří do skupiny tzv. politických podnikatelů nebo - chceme-li - novobodých lobbistů a kmotrů. Jaroslav Andres má za sebou bohatou politickou kariéru. Tento bývalí policista, člen ČSSD a bývalý ústřední tajemník ČSNS, si poprvé získal naší pozornost tím (jaký paradox), že si sloučením ČSNS do LEV 21 vysloužil při zakládajícím sjezdu LEV 21 v Praze v roce 2011 před Obecním domem demonstraci, na kterou dorazili někteří bývalí členové ČSNS společně se členy DSSS, kteří s nevolí nesli jméno Jiřího Paroubka na kandidátce pronárodní strany. Když se v pozdějších letech ukázalo, že politický podnikatel Andres vsadil v případě Jiřího Paroubka na špatnou kartu a jeho renomé se snažil zachránit napumpováním finančních prostředků na jeho politickou kampaň, vyšlo najevo, že tento severočeský kmotr má nejenom nejasnosti ve financování kampaně LEV 21, ale jeho kontakty v určitých firmách sahají až do nejvyšších pater zákulisní politiky. Jaroslav Andres se například účastnil jen velice těžko pochopitelných transakcí s firmami napojenými na významného lobbistu Romana Janouška. Podrobné informace přinesla média v článcích.
Jméno Jaroslava Andrese však lze nahlížet i z jiného úhlu pohledu. Opět v tom, stejně jako v případě ambiciózního a sebestředného Paroubka, hrají hlavní roli peníze a hledání alternativní cesty k moci po dalším nezdařeném projektu. V tomto případě se na Jaroslava Andrese a jeho chování pojďme podívat odzadu. 8. srpna na antiimigrační demonstraci DSSS nakonec Jaroslav Andres svůj projev za LEV 21 nepronesl. Naším očím nicméně nezůstal neodhalen, a proto jsme si mohli všimnout, s kým vším se na demonstraci bavil. Jedním ze společníků tohoto politického lobbisty nebyl nikdo jiný, než předseda Místní organizace DSSS v severočeském Duchcově Jindřich Svoboda a jeho společníci ze severu Čech.Překvapující spojení? Ne tak docela.
V sobotu 18. dubna 2015 se totiž, opět v Praze, konal druhý sjezd LEV 21. Předsednictvo LEV 21 v závěrečném ustanovení veřejně vyzvalo všechny současné i bývalé členy České strany národně socialistické, Československé strany socialistické a České strany národně sociální k diskusi o možnostech integrace všech národních socialistů do jednoho subjektu. Má snad Dělnická strana sociální spravedlnosti, hlavně pak její členská základna, patřit v očích Jaroslava Andrese pod křídla LEV 21, ať už v jakkoliv řešené koalici?
Otázka je to prozatím otevřená. Troufáme si však říci, že rozhodnutí ústředního tajemníka LEV 21 nevystoupit se svým projevem na demonstraci DSSS, bylo s největší pravděpodobností způsobeno bezprostředním zážitkem po rasistickém proslovu Mariana Magáta a nízké účasti návštěvníku na demonstraci. Bylo by pochopitelné, kdyby pragmaticky uvažující politik od dalších úvah o propojení s DSSS po této osobní zkušenosti upustil. Co si zaslouží naší důkladnější pozornost, je kontakt mezi šéfém MO DSSS v Duchcově Jindřichem Svobodou a samotným lobbistou Andresem. Připomeňmě, že ústecká ČSSD, ve které má s největší pravděpodobností Andres stále své kontakty a vliv (připomeňme další kauzu spojenou se jménem Jaroslava Andrese, týkající se černých duší na kandidátkách ústecké ČSSD, o které média informovala), se veřejně vzepřela premiérovi Sobotkovi, který vyzval ke zrušení buňky ČSSD v Duchcově po uzavření koalice s neonacisty z DSSS. A právě Jindřich Svoboda za DSSS v Duchcovském zastupitelstvu osobně zasedá.
Nedokážeme s určitostí potvrdit, zda kontakty Jaroslava Andrese stále sahají do nejvyšších pater ústecké ČSSD, ani to, zda Jaroslav Andres někdy v ČSSD loboval za tolerantní přístup k DSSS. Nicméně zdá se, že LEV 21 se, stejně jako další populistické strany, rozhodl hrát na xenofobní a pronárodní vlnu a neoficiální šéf LEV 21 je ochoten ve své honbě za mocí a penězi kontaktovat i rasistickou a neonacisty prolezlou stranu, jakou je DSSS. Spojení nevýznamné buňky DSSS v Duchcově se známým severočeským lobbistou by v malém severočeském prostoru okamžitě nutilo na Vandasovy dělníky nahlížet jiným způsobem. Nechme se překvapit, jak se bude situace kolem LEV 21 vyvíjet v budoucnu.
Dva účastníci demonstrace DSSS ze severních Čech. Vlevo Jindřich Svoboda, předseda MO DSSS v Duchcově. Vpravo Jaroslav Andres, ústřední tajemník Lev 21.
Marian Magát, předseda akčné skupiny Vzdor Kysuce (Slovensko)
Marianu Kotlebovi jsme se v textu výše věnovali více než dost. Nyní si pojďme říci v krátkosti o obrovitém Marianu Manátovi, šéfovi Akčné skupiny Vzdor Kysuce. Marian Magát není neznámou osobou na česko-slovenské neonacistické scéně. V roce 2011 založil spolu se svými nejbližšími neonacistickou militantní organizaci Vzdor. Organizace se hlásí k národním hodnotám, vojenskému státu Jozefa Tisa a netají se svými sympatiemi právě k ĽSNS a jejímu volebnímu lídrovi Marianu Kotlebovi. V jejím případě by se dalo hovořit o určité bojové formaci, ochrance či ozbrojenému křídlu ĽSNS. Akčná skupina Vzdor Kysuce a její šéf Marian Magát jsou známí svými antisemitskými, rasistickými a protiamerickými výroky. Marian Magát se ve slovenských médiích objevil nedávno ve spojitosti s organizací protimigračního pochodu v Bratislavě 20. června. Pokud kdokoliv ze čtenářů tápe ve studiu historie, doporučujeme k přečtení příspěvek Mariana Magáta, který se objevil ve slovenských médiích a který byl věnován srovnání Adolfa Hitlera a Vladimira Putina. Marian Magát zjevně trpí nutkavou potřebou přesvědčovat všechny ostatní o své pravdě, což se mu vymstilo právě na poslední demonstraci DSSS v Praze, kdy se jal své posluchače a řadu novinářů, kteří se přijeli podívat zblízka na Mariana Kotlebu, přesvědčovat o tom, co je a co není rasismus. Za svoje chování si slovenský obr vysloužil obvinění z rasové nesnášenlivosti a hrozí mu až dva roky pobytu ve vězení. DSSS však měla svého obětního beránka a tím zajištěný apoň nějaký mediální ohlas.
Marian Magát si před svým zadržením alespoň stihl udělat společnou fotku s legendou českého neonacistického hnutí Vlastimilem Pechancem, který od doby co vylezl z kriminálu nevynechal s pořadatelským označením snad jedinou akci DSSS jako pořadatel asistuje i na akcích Adama B. Bartoše.
Ladislav Zemánek (Ne Bruselu - Národní demokracie)
Poslední z vystupujících, o kterém nebyla řeč, je Ladislav Zemánek, člen Bartošovy Národní demokracie, který vystoupil se silně proruským projevem, ve kterém ovšem neopomněl pochválit nacistické Německo za jeho podle vlastních slov "radikální postoj" k tehdejšímu "rudému nebezpečí". Takové podání historie zní od nedávného komsolce obzvlášť přesvědčivě.
Hned na začátku svého projevu si ale z řad některých členů DSSS poslechl kritiku směřující na hlavu předsedy Národní demokracie, za jeho nedávné výpady vůči předsedovi DSSS Vandasovi. Účast Ladislava Zemánka na akci DSSS (připomeňme, že ještě nedávno byla Vandasova DSSS a Bartošova ND společně součástí stejného politického bloku) tak můžeme číst jako usmiřování dvou stejně směřujících, nicméně stále rozdělených politických stran, lovících své sympatizanty v tom nejtemnějším neonacistickém a ultranacionalistickém močálu. Mínusem pro stranu Tomáše Vandase je fakt, že koalici s Národní Demokracií se skrze společnou účast na demonstracích pod bizardním názvem "tábory lidu" jal tvořit mediálně mnohem zajímavější společník, kterým není nikdo jiný, než král českých populistů a další z dlouhé řady politických podnikatelů v ČR, Tomio Okamura.
Ladislav Zemánek jako řečník na demonstraci DSSS 8.srpna 2015
České zastoupení
Zbytek z řad protestujících se téměř výhradně skládal z organizátorů, členů a skalních příznivců DSSS, kteří 8. srpna do Prahy přijeli z různých koutů republiky. Mimo zmíněné nerozlučné duo v podání předsedy DSSS Vandase a místopředsedy DSSS Štěpánka se v pořadatelské službě objevily známé tváře. Jednou z nich byl místopředseda a člen výkonného výboru DSSS a zároveň člen Národního odporu Karlovy Vary, Jiří Froněk. O Vlastimilu Pechancovi, který na demonstraci pobíhal s pořadatelskou páskou jsme již mluvili, stejně tak o členovi MO DSSS v Duchcově a členovi republikového sněmu DSSS Jindřichu Svobodovi. Za pořadatelskou Prahu nemohl chybět Jiří Petřivalský předseda pražské MO DSSS, člen republikového sněmu DSSS a bývalí předseda Národního korporativismu, tedy organizace, která fungovala jako spojnice mezi otevřeně neonacistickou (NO) a českou fašistickou a ultranacionalistickou scénou. Stálicí v pořadatelské službě DSSS je rovněž neoficiální šéf, neoficiálních ochraných sborů DSSS a nestor českých neonacistů s židovskými kořeny Tomáš Kebza. Z Moravy nakonec dorazilo jen pár jedinců napojených na DSSS. Mezi nimi i tři neonacisté a volební kandidáti DSSS. Z Brna Jan „Vrabčák“ Vrabec a Pavel Procházka. Z daleké Velké Bystřice v Olomouckém kraji pak dorazil Josef Formánek, kandidát DSSS a člen Národního odporu Olomouc. Zmínku si ještě zaslouží desetičlenná skupina z jižních Čech, která si přinesla své vlastní zástavy DSSS a kterou vedl zastupitel a předseda MO DSSS v jihočeské obci Větřní, Otakar Dvořák. Na následujících fotografiích můžete vidět vybrané členy a organizátory z řad DSSS, kteří se demonstrace 8. srpna 2015 osobně účastnili.
Vlevo Tomáš Kebza, člen Národního odporu Praha a nepsaný šéf ochranných sborů DSSS. Vpravo Pavel Procházka, neonacista a člen a volební kandidát DSSS z Brna.
Na této fotce je Jan „Vrabčák“ Vrabec z Brna. Vlevo jako mluvčí na demonstraci Národního odporu v Brně v roce 2006.
A zde klíčové postavy a volební kandidáti DSSS. Zleva Josef Formánek z Národního odporu Olomouc, Jiří Froněk z Národního odporu Karlovy Vary a dnešní místopředseda DSSS v bílé košili Jiří Petřivalský, dnes šéf pražské DSSS, dříve šéf Národního korporativismu.
Další z řad nepodařených demonstrací Dělnické strany sociální spravedlnosti, znovu potvrdila, že DSSS nejenom že nedokáže oslovit žádné nové potenciální sympatizanty, kteří naopak padají do náruče jiných populistických stran a uskupení, ale dokonce po desítkách ztrácí své dlouholeté voliče, kteří ve straně, tak hluboko prolezlé neonacisty, nevidí žádnou smysluplnou budoucnost. Jedna populistická strana odchází, jiné na její místo - v médii vyvolané hysterii kolem zveličované uprchlické krize - přicházejí. Je na místě dokola opakovat a odkrývat do morku kostí všechny skutečné záměry všech populistických hnutí a jejich čelních představitelů, kteří jako v případě Tomio Okamury jedou na protiimigrantské vlně hlavně z důvodu osobního obohacení a získání či udržení tolik toužené moci a postavení.
Nakonec troška připomenutí historie pod čarou
Následující fotografie je staršího data a je zajímavá hned několika věcmi. Po sedmi letech se potkali opět v Praze ty samé významné postavy české a slovenské ultranacionalistické a neonacistické scény. Za ĽSNS Marian Kotleba, za DSSS Tomáš Vandas a Jiří Štěpánek a za Národní odpor Tomáš Kebza. Koláž pochází z 1. Máje roku 2008 a byla doposud nejvýznamějším důkazem propojení tehdejší Dělnické strany s neonacismem. Samostatný článek věnující se tehdejší pořadatelské službě jsme přinesli zde. Marian Kotleba samozřejmě ví a věděl, za kým do ČR na neonacistické seance a demonstrace jezdí, jen mu to jaksi dělá potíž říci veřejně. Nám už tolik ne. Marian Kotleba je takový novodobý nácek. Na fotografii s číslem 1. Kotleba, Štěpánek, Vandas. Číslo 2. Vandas a Kebza. Číslo 3. Kotleba a Kebza.
