Daniel Landa se od dob kultovního vystoupení v Bzenci stal stálicí českého showbussinesu. Coby frontman kapely Orlík stál u spuštění vlny masové popularity rasistických skinheads, kteří se stali proslulými především opileckým rasistickým násilím, které nezřídka skončilo i smrtí. Už v dobách Orlíku věci příliš nedomýšlel, v textech sice vyzýval k nenávisti a agresi, když se ale pak stalo realitou, tak do televize prohlašoval: "To jsem takto nechtěl".
Ačkoliv dnes už nezpívá: „Kdo nám to sem z palmy spad'? Černý voči, je to negr, to není můj kamarád“, naopak, jak sám tvrdí, má mezi „negry“ kamarády, v něčem se nezměnil. Zbabělost k upřímnosti mu zůstala. V roli obětních beránků, na které se svaluje vina, byli "negři" vystřídání muslimy, nebo obecněji "menšinami". To, že v Čechách prakticky žádné menšiny (například ve srovnání s někdejší situací ČSR) nejsou, nevadí. "Ordo Lumen Templi byla upřímná snaha před x lety, bál jsem se toho, že muslimové začnou proudit do Evropy, že jim nedokážeme něčím živým konkurovat. A tak jsem viděl templáře, fotbalistu, boxery, tenisty, něco přirozeného, co jim… co jim postaví hráz". Jedním z takových následováníhodných příkladů, které mají stavět xenofobní hráz, je třeba odkaz Tomáše Bati, na kterého se Landa odvolává, a dokazuje tak, že se podle něj krize kapitalismu nekoná. "To není ekonomická krize, to je morální krize." Hezky tak propojuje typický fašizující obdiv k autoritám a odhlížení od podstaty problému. Landovy iracionální obavy mobilizují iracionální nenávist a hlavně poskytují jednoduchá řešení. A někdy je takové zdánlivé řešení únosnější než pocit nejistoty.
Vozová hradba
Problém Landy je, že sice umí skládat jednoduché popěvky, které baví masy, ale jeho touha po vybudování hnutí naráží na omezenost intelektuálních kapacit jak jeho samotného, tak i jeho poněkud apatického publika. Landa to sice reflektuje, když konstatuje na proslovu během Vozové hradby, že také není žádný chytrák, ale bohužel, jak nám ukázala devadesátá léta, potažmo dvacáté století jako takové, blbců je a bude vždy dost na to, aby představovali nebezpečí. Zřejmě právě na to sází i Landa, který znovu využívá strach z vnějšího nepřítele, který může být tmelícím faktorem i tak rozhádané společnosti, kterou označuje jako „český národ“.
Landovo národní buditelství zřejmě není pouze komerčním kalkulem, ale i psychologickou pomůckou, která by mu mohla dodat pocit velikosti a přináležitosti k něčemu, co ho přesahuje. Landa s naprosto úsměvnou neschopností nahlédnout upřímně sám na sebe konstatuje, že je ten poslední, kdo by chtěl násilí nebo destrukci. Ale co by si skutečně přál je, aby nás (potažmo jeho) ostatní respektovali. V tom je dost možná Dan upřímný: ačkoliv je úspěšný estrádní vystupující, respektu se mu příliš nedostává, což může být pro člověka, který by se zoufale rád viděl v postavě řádového rytíře, poněkud frustrující.
Danova touha po národní jednotě a dělání velkých věcí je nicméně odsouzena k úspěchu pouze mezi vepřo-knedlíkovým publikem, jehož zájem se spíše soustředí na estrádní show, než na problematiku národní identity. Ta se tak projevuje maximálně příležitostnou xenofobní vulgaritou či násilím bez hlubšího přesahu. Zkrachoval tak postupně řád Ordo Lumen Templi i Zlatý drak. Landa tak zkouší najít berličku v podobě jednoho z mála lokálních příkladů odporu a rebelství - husitů. Rovnostářští kališníci by se možná divili, proč se stal jejich symbol - právě kalich - logem Danova nového turné, na kterém mimo jiné hledá spasení v nalezení autority krále.
Zahleděnost do omezeného prostoru České republiky mu tak dává možnost nevšímat si otřesů po celém světě, tvorby ekonomických „bublin“, které připravují miliony lidí o úspory, případně vrhají celé státy do spirály insolvence. Landovo vysvětlení tak na sebe nedává dlouho čekat: To, co se děje, je krize morálky. Otázkou zůstává, kde se ta krize morálky mezi Čechy vzala. Pokud jsme amorálním národem, musí to mít někde příčinu. Landa odpověď nedává, ale z kontextu jeho názorů se nabízí logická odpověď: Zřejmě nám jí sem někdo přitáhnul. A tím se vracíme zpátky na začátek.
Desky kapely Orlík se dodnes prodávají, písničky Orlíku jsou na internetu stále stahovány tisíci uživateli a zhusta vyhledávány třeba na YouTube. Tak nás napadá otázka - přestal Landův Orlík vůbec někdy existovat?
Tričko kultovní neonacistické kapely Skrewdriver a Daniel Landa – podejme si ruce a všechno bude OK.
Dan si vybral do své reklamní kampaně na Vozová hradba tour neonacistu Lukáše Němce ze Sokolovska.
Kam dál?
Co se skrývá za vozovou hradbou? Daniel Landa a přitažlivost nacionalismu
Daniel Landa zřejmě podobně jako některé významné osobnosti naší politické scény podléhá dojmu, že jsme obětmi jakési diktatury, že nesmíme říkat, co si myslíme, že nesmíme „nazývat věci pravými jmény“, jak s oblibou říkají jiní nacionalisté. Je úsměvné, že tuto obavu vyjadřují lidé, jejichž názorů je všude plno – president republiky se tváří jako disident a populární zpěvák, který má nepřehlédnutelné reklamy snad na každém nádraží v zemi, jako představitel nějaké potlačované podzemní kontrakultury....Z šovinistického nacionalismu se tak pomalu, ale jistě znovu stává jeden ze společensky legitimních názorových proudů, a bohužel je nutné s ním do budoucna počítat.
Čtyřicátiny bojovníka proti negrům
Ohlédnutí za bílým jezdcem. Nedávno jsem seděl se svým kamarádem a poslouchal jeho vyprávění o životě na studentských kolejích v první polovině devadesátých let. Vzpomínal na své černošské spolužáky. „Mnozí z nich skoro nevycházeli, trávili celý dny na koleji. Když už někam jeli, bylo to tramvají. Nikdy metrem.“ Poslouchal jsem trochu zaraženě ten příběh. Jako bílý Čech jsem prožíval ve stejné době a ve stejném městě klidné dětství, z řečí dospělých jsem tehdy chytal především klíčové slovo „svoboda“, slovo, které bylo pro daná léta určující a které se od té doby stalo určujícím i pro můj další život. Až mnohem později mi začalo docházet, že ona svoboda existovala jen pro někoho. Téhož dne večer jsem si na netu přečetl, že se Dan Landa stal nejúspěšnějším zpěvákem loňského roku. Předběhl i Gotta…