Policista v Brně ubil k smrti jednačtyřicetiletého Vietnamce zatímco jeho dva kolegové nečinně přihlíželi. Brněnští policisté se celou věc snažili ututlat tím, že oběť měla být pod vlivem drog a osudnou jí byla chvilková nevolnost. Podle posledních zpráv bude viník vyšetřován na svobodě.
Když na podzim roku 2005 uhořeli na předměstí Paříže v transformátoru dva chlapci, kteří se tam skrývali před policií, Francií otřásly několikatýdenní nepokoje. Ty vzešly ve známost českých čtenářů jako to, že ve Francii zapalují mladí přistěhovalci auta. Nebyla to pravda, protože oběti a valná většina protestujících měly sice možná rodiče jiného než francouzského původu, ale oni sami se již často narodili jako Francouzi.
Masové nepokoje, které nepovedenému zásahu policie následovaly dostaly pak ostrý tón zejména kvůli latentní marginalizaci a diskriminaci těch Francouzů, kteří jsou potomky migrantů. Obdobné nepokoje, byť menšího rozsahu, zapříčinila na podzim 2007 smrt dalších dvou chlapců na jiném předměstí Paříže. Tehdy je srazilo policejní auto a jen díky razantnímu a rychlému potrestání viníků se incident nerozhořel do vlny násilných nepokojů stejně, jak tomu bylo v roce 2005. Jiné obecně známé masové nepokoje následovaly po surovém zmlácení Rodneyho Kinga v srpnu 1992. S ohledem na to, že oběť byla černá a policisté bílí, událost vešla do dějin jako rasové bouře v Los Angeles. Trochu jinou dimenzi pak měly nedávné nepokoje v Řecku, kde po několik týdnů demonstranti s nebývalou razancí protestovali proti policejní vraždě patnáctiletého chlapce.
V českém kontextu je něco podobného zatím těžko myslitelné. Místní dosud relativně nekonfliktní a v řadě ohledů poměrně konformní vietnamská komunita je ale ze strany státního aparátu podrobována čím dál většímu tlaku. Příkladem mohou být policejní manévry na pražské tržnici Sapa v loňském listopadu. Ty měly nejspíš ukázat, kdo je tu vlastně pánem. V mrazivém počasí nutili policisté stát na libušském improvizovaném buzerplacu skoro celé dopoledne i těhotné ženy a staré lidi. Český establishment se rád odkazuje „svými“ zážitky komunistické policejní brutality, ale v řadě aspektů postupuje stejně. Ne-li hůře, když si svoje oběti vybírá podle etnického klíče na základě kolektivní viny. V listopadu rozhodla česká vláda, navíc v režimu utajení, o zastavení vydávání víz vietnamským občanům do konce roku 2008. Česká vláda svůj postup zdůvodnila tím, že vietnamská komunita v České republice a mafie jedno jest. Poměrně obecné obvinění se vláda ani příliš nenamáhala jakkoli zdůvodňovat a odřízla tak české Vietnamce od možnosti cestovat mezi oběma zeměmi, pozvat své příbuzné na návštěvu atd. Situaci zkomplikovala i ekonomická krize, kdy průmyslové podniky začaly propouštět externí zaměstnance, v prvé řadě cizince a často právě Vietnamce, z nichž se řada před odchodem za prací zadlužila tak, že nemá prostředky ani na návrat do svých domovů.
Na začátku ledna následovala policejní vražda v Brně. Za takové situace je na místě se ptát, nakolik se na násilném činu policisty podepsala atmosféra štvanice na asijské občany. Přispěla k tomu, že neudržel své násilnické sklony na uzdě a do pětačtyřicetikilového „pachatele“ nočního hluku bušil tak dlouho, až mu zlomil několik žeber a natrhl slezinu? Jak je možné, že česká veřejnost tyto události vesměs apaticky přechází? Kolik dalších šikanovaných nebo nedejbože mrtvých bude ještě potřeba, než pohár trpělivosti českých Vietnamců přeteče? Na tyto otázky zatím neznáme odpověď a zdá se, že státní aparát se bude snažit dělat cokoli jiného než se na ně snažit poctivě odpovědět. Inspekce ministerstva vnitra mimochodem prohlásila za úspěch, že se případ podařilo utajit na celých čtrnáct dní.
Pokud česká veřejnost tvrdý tlak vůči vietnamské komunitě přímo neschvaluje, potom je jisté, že ve své drtivé většině zůstává apatická. Místní vietnamská komunita se v souvislosti s prvními dvěma incidenty omezila na otevřené dopisy studentů a lidí aktivních ve vietnamských nebo pro-vietnamských organizacích. Popel oběti brněnských policistů mezitím jeho sestra v tichosti odvezla do Vietnamu. Českým Vietnamcům je však třeba všemi prostředky ukázat solidaritu. Jak to dopadlo, když si státní aparát vybíral své obětní beránky podle etnického klíče, jsme se všichni učili v dějepise.