První máj v Praze nebude znamenat jen shromáždění komunistů a antikomunistů, kteří se za pomoci uměleckých výkonů Jiřiny Švorcové a Anety Langerové budou snažit přesvědčit společnost o „pravdě“ svého pohledu na minulost i současnost. Hlavním městem chtějí v ten den pochodovat i stoupenci nacismu. Příznivci nejotřesnější genocidy a nejrozsáhlejšího válečného požáru v dějinách lidstva si kdovíproč vybrali k manifestaci svých názorů první máj.
První máj nepatří ultrapravici
Svým halasným přihlášením se k prvnímu máji tak neonacisté jen hrají do karet těm, kdo označují (neo)nacismus za levicovou myšlenku – vždyť se jedná o „národní socialismus“. Je to ale asi stejně moudré, jako prohlašovat minulorežimní KSČ za demokratickou s odkazem na její oblíbený pojem „lidová demokracie“. Původní prvomájová tradice je přitom spojená s hodnotami lidské rovnosti, emancipace člověka a pokroku společnosti. Nacismus pracoval s přesvědčením o nerovnosti lidí na základě vrozených charakteristik (zejména rasy), s rozdělením lidí na vůdce, elitní menšinu a zcela ovládanou většinu. Svými přístupy vracel společnost zpět, kamsi k mýtům o středověku. Jistěže Hitler vytuneloval některé vnějškové rysy německé socialistické tradice – sám byl ale socialistou asi stejně, jako je ministr Němec technařem.
Neschopnost, či sympatie?
Národní odpor, pořadatele letošní akce, vede jako neonacisty i ministerstvo vnitra. A nejde jen o to, že se tato organizace hlásí k minulým masakrům. Neonacistickou taktikou je dodnes brutální násilí – proti ideovým oponentům („zrádcům bílé rasy“), Romům a Židům („rasovým nepřátelům“) i třeba homosexuálům nebo stoupencům alternativní kultury („odpadu bílé rasy“). Krajní pravice v českém prostředí po roce 1989 už má na svědomí desítky mrtvých.
I když svou demonstraci neonacisté nahlásili pod zmatečnou záminkou „pochod za práva dělníků demokratické mládeže“, dali ve své pozvánce organizátoři jasně najevo, oč půjde. Demokracii označili za teror a postavili proti ní heslo „Proti teroru teror!“ Demokratická mládež terorem proti demokracii? Jasně se tak odchýlili od nahlášeného účelu shromáždění a městští úředníci tak mají již nyní důvod jejich demonstraci rozpustit.
Spíše ale můžeme očekávat jiný scénář. Takový, který se na prvního máje zrealizoval v Praze 1999 a v minulém roce v Brně. Policie dělá ochranku neonacistům a mlátí jejich odpůrce. Neonacisté hajlují a řeční. Ti samí politici, kteří jsou za takové jednání zodpovědní, si pak pietně připomenou památku druhé světové války nebo se zviditelní řečněním na shromáždění, když zase neonacisté někoho zabijí.
Pohádka o extremismu
Celé této pokrytecké frašce pak skvěle slouží pohádka, pardon „politologická teorie“ o „extremismu“, podle níž vlastně neonacisté a jejich odpůrci jednou jsou. I antifašisté totiž odmítají spoléhat na stát (který se přeci v potírání neonacistů tak osvědčil!) a jsou mnohdy inspirováni okrajovými politickými myšlenkami, je mezi nimi například hodně anarchistů.
Pojem extremismus nikdo uspokojivě nedefinoval, v zásadě se ale jedná o zaujímání krajních (extrémních) stanovisek oproti stávajícímu stavu. V takové optice je pak jedno, jestli je někdo proti stávajícímu uspořádání společnosti proto, že chce omezit svobodu (neonacisté), nebo proto, že chce více svobody (anarchisté). Jsi fašista, nebo antifašista? Nezajímá nás to, nesedíš doma a nespoléháš na to, že za tebe tvé problémy vyřeší policie a politici (kterým budou radit ti správní politologičtí experti). Extremisto!
Házení zcela protikladných názorů do jednoho pytle s extremistickou visačkou je zcela nehorázné. Každý z nás je některých ohledech odlišný od většiny, zaujímá krajní stanoviska, chová se v něčem „extrémně“. Každý z nás má svůj práh loajality, za kterým odmítá akceptovat stávající politické zřízení. Pokud by tomu tak nebylo, nebyli bychom ani lidé, ale naprogramovaní roboti.
Ale budiž, přijměme tvrzení, že zatím většinu aktivit proti neonacistům dělají jiní extremisté. Antifašistická aktivita ale přeci není sama o sobě nijak „extremistická“, nebo ano? Takže buďme zvědavi, co proti neonacistickému prvnímu máje udělají neextremisté – zda se opět nechají zahanbit extremisty...