Abych pravdu řekl, na blokádu v Berouně jsem odjížděl s lehkými obavami - kolik lidí se akce zúčastní? Počet účastníků protiakce byla ovšem jedna z věcí, která mě velice příjemně překvapila. Myslím si, že celá akce byla po organizační stránce velice dobře připravena.
Chci začít otázkou. Protiraketový deštník má byt součástí ochrany vzdušného prostoru "svobodného světa" proti těm zlým a ošklivým teroristickým systémům a vládám? Jednoduše mně vrtá hlavou, kdo nás ale ochrání před těmi, kteří vlastní ty samé rakety a hlavice.
Kdo je skutečný nepřítel?
Proti těm, kteří se staví do role ochránců osvícených ideálů „svobody a demokracie" a přitom jsou zdrojem úplně stejného útlaku jen pod jiným jménem. Myslím, že v tomto případě se celá rovina problému přesouvá do roviny militaristického a ekonomického imperialismu. Politické záruky k ochraně kapitalistických investic právě v místech, kde budou lidé a země pod "ochranou" raketového deštníku. Armády jsou pouze jeden z problémů. Mají pro investory v daných zemích zajišťovat jakousi politickou a ekonomickou stabilitu a tím chránit i jejich investice.
Jsme také samozřejmě součástí NATO - v tomto případě se jedná o další službu k obraně států jako utlačovatelské moci. Myslím si, že by mělo být přirozenou věcí pro každého, aby odmítal přítomnost jakékoli vojenské základny, ať už je za vaším domem nebo tisíc kilometrů daleko. Protože rakety, ať už obranné, nebo útočné, mají dolet řádově tisíce kilometrů a tím dávají jedincům možnost ovládat obrovská území. Opravdu nejsem přesvědčen, že mým nepřítelem a nepřítelem lidí jsou právě protěžovaní teroristé. Nepřátelé, pokud se to tak dá nazvat, jsou i mnohem blíž než se nám může zdát. Není snad teroristický akt vykořisťování lidí kvůli bezohlednému zisku několika jednotlivců? Je snad v pořádku pracovat a dřít se celý život za nuznou mzdu pro zisky lidí, kteří jen množí svůj majetek na úkor většiny pracujících a celé planety? Ten zmiňovaný terorismus není vůbec tak vzdálený, jak nám ho předkládají naše či cizí vlády a mocnosti. Je prakticky každodenní a čím více budeme se systémem nesouhlasit, tím více ho budeme pociťovat sami na sobě.
Příčina a následek terorismu
Celá ta směšná fraška s bojem proti terorismu je mýtem, jak nás obalamutit často vymyšleným nebezpečím a hlavně obranou proti němu. A na to je samozřejmě potřeba spousty peněz a také nové drsnější zákony a omezení - proti terorismu. V případě takovéto rozsáhlé sítě radarů a základen se jedná o astronomické částky na vybavení, stavební práce, obsluhu a další věci s tím související. Celá akce se vyšplhá na stovky miliard dolarů a tisíce hodin lidské práce. Je to tučné sousto pro celou škálu kapitalistů a politiků. Mocná lobby tlačí na vlády, protože samozřejmě zisky z takového projektu budou obrovské. To, že celá věc prakticky postrádá smysl a nepřítel je asi tak pravdivý jako bible, je vedlejší. Dejme tomu, že deštník pokryje většinu země.
Proti komu nás pak bude bránit, proti útoku mimozemšťanů? Naopak, bude v budoucnu použit proti nám, kteří nesouhlasíme se systémem, jež pro zisky jednotlivců ničí miliony lidí, jejich práci, celou planetu a život na ní.
Celý problém se netýká jen regionů, měst či států, ale prakticky celého světa. Nacionalistické hledisko národní suverenity a k tomu přidružený odpor k přítomnosti cizích armád či základen je ke stavu a vývoji dnešního světa zcela směšný. V tomto případě je přeci úplně jedno, zda bude základna tady, nebo např. v Polsku. Akční rádius raket, jak jsem již zmínil, je tisíce kilometrů, a proto národní hledisko geografické pozice základem je čilá neznalost problému a samozřejmě velice omezený nacionalistický pohled na svět. Je to jednoduše více než směšné a krátkozraké řešení. Když hoří sousedův dům, tak vás nezachrání to, že si zavřete vrátka. Je možné, že shoří celá vesnice. Idea národních států je věcí postrádající smysl. V době, kdy se celý systém globalizuje a hlavní slovo v politice a ekonomice mají nadnárodní korporace a obrovské super státy jako je EU a USA, stává se nacionalismus směšným. Idea národní suverenity jakéhokoli státu byla absurdní už v době svého vzniku. Je to omezující a diskriminují postoj, který rozděluje lidi podle absolutně zmatených a nesmyslných teorií.
Nelze přeci existovat a žít, či se vyvíjet s názorem, že primárně všichni, kdo nepatří do mého národa, jsou mí nepřátelé a musím s nimi bojovat a bát se jich. Myslím, že i v tomto nacionalisté tápou a nepřinášejí žádnou životaschopnou alternativu do budoucnosti. Neměli by pravděpodobně nic proti tomu, kdyby raketová základna patřila české vládě. Podle nich by bránila české zájmy. Co to ale znamená si nedovedu představit. Hlavně v případě, když stát a to nejen český, je směsicí různých sociálních tříd a tím pádem i různých potřeb a cílů. Je bláhové si myslet, že stát spojí všechny třídy tvrzením, že máme stejný - to jest „národní“ zájem. Jsou to jen prázdné fráze, které postrádající význam a smysl.
Pro anarchismus je odpověď jasná. Ne jenom, že nesouhlasíme se základnou v Čechách. Náš pohled je širší a bez egoistických postojů. Uvědomujeme si, že nebezpečí, které přináší globalizovaný militarismus a potažmo kapitalistický systém se netýká jednotlivých národů, ale lidí celého světa. Nesouhlasíme se základnou ať je kdekoliv. Nesouhlasíme s militaristickým imperialismem všeobecně. Příčinou toho všeho pro nás nejsou jen přítomnosti cizích armád na našem území, ale hlavně celý kapitalistický systém v celé jeho kráse a zrůdnosti. Rozhodně není pravdou, že když blokujeme pochod neonacistů, automaticky se stavíme na stranu příznivců základny. Toto je pouhá politická spekulace, která je vykonstruovaná v hlavách neonacistických vůdců. Chceme hlavně vyjádřit nesouhlas s tím, jak zavádějící přistup neonacisté prosazují. A nejen s tím. S neonacistickými aktivitami všeobecně. Nechceme dávat žádný prostor pro jejich pochody, či jiné politické aktivity, které jsou často jen zástěrkou pro zcela jiné cíle. Jaké, to už historie ukázala dost jasně a zřetelně.
A proto říkáme: žádný prostor neonacistickým aktivitám! I když mohou jejich postoje naoko vypadat stejně jako naše, cíl je absolutně opačný. Vyjádřit vcelku a dostatečně anarchistický postoj k základnám a militarismu všeobecně, je myslím na jiné povídání a na práci obsáhlejší. Chci se raději pokusit v rámci své osoby o objektivní informace přímo z dění celé akce a napsat pár slov k jejímu průběhu.
Šumný Beroun
Na místo jsme přijeli velice brzy i přes obavy, že nestíháme. Hurááá. Město už při příjezdu bylo cítit policejní voňavkou a neustálé projíždění policejních dodávek dokola mohlo vyvolat pocit, že město je plné policistů. Nevím, možná i bylo? S lehkými obavami jsem usedal do auta a přemýšlel kolik se nás tam vlastně sejde. Velice mile jsme byli překvapeni, když po celé dvě hodiny shromaždování se na místo trousily různorodé skupinky lidí vybavené širokou škálou informačních cedulí a piketů hovořících v neprospěch nacionalismu a fašismu. Zprvu jsme vlastně ani nevěděli, co se bude dít a plán vznikal na místě. Někomu se to může zdát zmatené, ale myslím si, že to vystihuje anarchistický přístup. Řešit a plánovat s lidmi, kterých se to bezprostředně týká. O nás s námi. Každopádně se nedá říci, že by jsme neměli představu. Jen realizace se měla přizpůsobit okolnostem. Je dohodnuto, že se vydáme naproti pochodu nácků a zablokujeme jim cestu dřív, než se někam dostanou. Cílem bylo se jim postavit do cesty u malého můstku. Jedna z cest pro pěší z nádraží. Přesun proběhl hlučně a bez komplikací. Dlouho se nic neděje a vypadá to, že náckové se buď vypařili nebo, že s pochodem otálejí. Čekáme bezmála hodinu a elita národa nikde. Naše čekání je vykoupeno překvapením, že hrdinů a odpůrců se nesešlo zdaleka tolik jak v Otrokovicích. Tak nějak se jejich křikem nenecháme odradit a stavíme se před policejní kordony. Ruku v ruce a se slovy neprojdou na rtech. Akce je prý řádně hlášena a policejní mluvčí vyzívá k opuštění prostoru. Vyhrožuje násilím - v jeho podání donucovací prostředky.
Odpovědí z naší strany je pískot a skandování. Je jasné, že policie chce průvod stůj co stůj uskutečnit a prosadit zákonnost. Šikují se kolem zástupu nácků a hodlají ho bránit svými těly a zbrojí. Několik z těch velice spořádaných hochů a děvčat, ale má chuť do konfrontace a tlačí se ven. Ať je pustí, ať je pustí, říká si spousta z nás... Ukážeme jim, co si o neonacismu myslíme. Ale místo toho začínají kolem nás létat policejní dělobuchy a za rachotu explozí se dáváme na ústup Je to pech bojovat proti policii a náckům zároveň. Každopádně po pár metrech se celá situace opakuje a občas je někdo zadržen za zcela neznámých důvodů. Leda, že by utíkání před policií bylo trestné. Zastavujeme takto asi třikrát, než jsme vytlačeni na náměstí. Snažíme se průvod zdržet, jak se jen dá (je pozdržen asi o hodinu a půl). Na náměstí, dříve než ho vyčistila policie, dorazí skupinka akčnějších lidí a pokouší se konfrontovat zběhlé národovce, kteří se objevili poblíž. Je nutno podotknout, že nejsou až zas tak bojácní. Uklidňuje je nejspíš přítomnost policie. Ví, že nejsme tak hloupý a nenapadneme je před zraky kamer a policistů. I přes to dva z nich utrží drobné dárky ve formě facek a kopaček. Poté se přesouvají za několik policistů a pokračuje jen výměna názoru týkající se jejich vzhledu a původu. Jeden z nich totiž nápadně připomíná občana tureckého původu a zmínka o tom mu zjevně nesedí. Čekáme na náměstí, až se dostaví i náckové, ale je tu předvoj. Do prostoru se dostávají Riot A.C.A.Bs a následuje rozháněčka a dosti drsné zadržení vesměs utíkajících lidí. Jsme rozděleni a vytěsněni z náměstí. Vše je připraveno pro neonacistickou show.
Šumná realita
Na náměstí vchází průvod a my jsme rozptýleni do okolních ulic a skoro každý průchod a vchod na náměstí je zatarasen policií. Začíná projev. Na jednom konci náměstí se opět seskupují lidé a hlukem ruší projev nácků. My stojíme opodál a sledujeme, jak to mezi oběma tábory vře. Vypadá to, že to policie nezvládne a obě strany se do sebe pustí. Nestane se tak, ale jakýmsi záhadným způsobem se skupina cca 20 národovců dostává obchvatem z náměstí a zaútočí na přibližně stejnou skupinu blokádníků. Je až k nevíře, jak se někteří lidé nechají zastrašit křikem a běžícími osobami. Stojím, koukám a kolem mě zůstalo jen několik odvážlivců.
Ustupovat nehodláme a bránit se je naše volba. Po chvilce zápasu se dávají hrdinové na útěk. Za běhu jim ještě důrazně vysvětlujeme, jak moc je nemáme v lásce. Pár z nich se seznamuje s chodníkem a chvatně se sbírají k taktickému ústupu. To už ale máme v patách policejní auto my a následuje běh za doprovodu dělobuchů. Utíkáme před policií, ale rozhodně ne před nacionalisty. Chuť k boji jen roste, ale celé město je kontrolováno Riot A.C.A.Bs, kteří se vynořují zpoza rohů a další konfrontace jsou znemožněny (tím myslím skupinu, ve které jsem byl já). Poté nasedáme do aut a radujeme se aspoň z malého úspěchu.
Dost bylo chaotismu
Na závěr pár slov kritiky. Jsem z toho více méně znechucen, protože sem to zažil už mockrát. Copak budeme stále jen utíkat a propadat panice, když je vidět, že odporu se náckové bojí. Nejde přeci do nekonečna utíkat a schovávat se za strach. Stach je naším hlavním nepřítelem a spousty z nás ví, i když jen teoreticky, že čím více se nás postaví, tak tím větší je naděje na úspěch.
Je to jak malování černorudé hvězdy na zeď a neustále opakování. Neustupujte! Braňte se! Prostě lidé, co se takových akcí účastní, nechť si uvědomí, že tím že utečou, ohrožují i ty, co zůstanou a počítají s jejich podporou. Fašismus a neonacismus je problémem nás všech a je čas přejít od teorie k praxi. Od slov a myšlenek k jejich realizaci. Není to jen násilný a sebeobranný odpor, ale potírání myšlenek fašismu všeobecně. To je jedna z našich nespolehlivějších zbraní.
SVOBODA místo FAŠISMU
ROVNOST místo HIERARCHIE
SOLIDARITA místo KONKURENCE