Prohlášení antiautoritářských skupin ke konání hokejového šampionátu v Bělorusku.
Od pátku 9. května do neděle 25. května 2014 se v hlavním městě Běloruska Minsku koná mistrovství světa v hokeji. Jako každý vrcholný akt sportovního byznysu s sebou nese větší či menší šikanu obyvatel místa konání (v případě Běloruska samozřejmě spíš větší), a navíc se tímto konkrétním mistrovstvím vysmívají svým poddaným světové mocenské špičky, které mají vůči běloruskému režimu dlouhodobé rétorické výhrady, ale konání šampionátu nezabránily.
To jsou dva hlavní důvody, proč bojkotujeme běloruské mistrovství. Zaprvé se zásadně stavíme proti policejnímu vyhrožování potenciálním odpůrcům Lukašenkova hokejového cirkusu, které jako vždy nejvíc dolehlo na naše kamarády anarchisty. Už týdny shromažďuje běloruský Anarchistický černý kříž informace o policejních zákrocích vůči anarchistům, kteří musejí snášet výslechy doma i na policejních služebnách, jejichž rodiče jsou vyzýváni, aby policii poskytovali telefonní čísla svých dětí, jinak budou předvoláni k výslechu... Počet takto šikanovaných lidí už podle dosavadních informací přesáhl stovku. Například anarchista Alexandr Franckevič byl exemplárně odsouzen k 25 dnům izolace pod záminkou porušení paragrafu o „nadávání na veřejnosti“. Ještě den před zahájením mistrovství byli v Minsku odsouzeni Anastázie Kuchtová na 17 dní izolace a Alexandr Orlov na 20 dní. Den před odsouzením je neznámí lidé v civilu chytili na ulici, strčili do auta a odvezli. O tom, že Minskem se teď budou hemžit další stovky policistů v uniformách i civilu, ani není třeba mluvit. To má být zřejmě ona slibovaná odměna běloruským fanouškům, o kterou je nechtěl připravit švýcarský šéf Mezinárodní hokejové federace IIHF, když v médiích zdůvodňoval pozitiva konání mistrovství právě v Minsku.
Zadruhé připomeňme, že od roku 2009, kdy IIHF odsouhlasila Bělorusku pořádání hokejového mistrovství světa na rok 2014, připomínala korporátní média průběžně fakt, že západní státy a USA jako morální autority volají po bojkotu či přemístění mistrovství, protože takto akceptovat Lukašenkův režim je nemorální.
Přinejmenším od konce roku 2010 (kdy proběhly v Bělorusku masové protesty při prezidentských volbách) s přibývajícími konkrétními doklady o Lukašenkových represích vůči jakékoli opozici byli západní politici nuceni ještě častěji hlásat své rozhořčení z porušování lidských práv v „posledním evropském totalitním státě“. Vyvodí prý důsledky, jako ekonomické embargo, odebrání pořadatelství hokejového mistrovství atd. atd. Reálně se ovšem nestalo téměř nic a dnes je směšnost a absurdita masmediálních frází o totalitním státě a posledním diktátorovi v Evropě, které mechanicky uvozují praktické informace o zahájení a průběhu Lukašenkova šampionátu, do očí bijící.
Citováním prezidenta hokejové federace Fasela, že „sport nemůže a neměl by být nástrojem politiky“, si navíc žvaniví flexibilní zastánci reálpolitiky, jimž je nakonec vždycky bližší nějaký ten zisk než hlásaný postoj, pomáhají v nastolení „argumentace“, která má být skrze hlásné trouby korporátních médií poskytnuta coby základní replika k opakování v zasvěcených hospodských debatách.
Sport tedy není nástrojem politiky? Jistě, jde spíš o vstupné, sponzoring, mediální příjmy, merchandising (neboli manipulaci se zbožím), sázkové kanceláře... Profesionální sport je zkrátka „jen“ prostředkem reklamního, turistického atd. byznysu; korupce na úrovni vysokého i středního podnikatelského kšeftování v čele s betonářskými lobby; propagace všespásného konzumu; získávání přízně poslušného bezprizorného stáda-publika... Slovy George Orwella je to „válka bez střelby“. Válka o prachy, o moc, o mrtvé i živé duše, obalená do frází o férovosti a pravidlech. Takže jen skromná nápodoba toho, čemu se říká politika.
MS v režii Lukašenka za tichého pokyvování západních politických pseudomorálních autorit je navíc sarkastickým vyvrcholením pokrytecké sportovní série, kterou odstartovala čínská olympiáda a následovala ji ta v Rusku. Podobné sportovní monstrakce jsou legitimizací represivních režimů, a především velkým byznysem, a to vše na úkor obyčejných lidí a jejich práv.
Naše představa sportu je jiná!
Československá anarchistická federace (ČSAF) http://www.csaf.cz/
Anarchistický černý kříž (ABC) http://anarchistblackcross.cz/
Volná komunita VAP http://voiceofanarchopacifism.noblogs.org/
Antifašistická akce (AFA) http://www.antifa.cz/