Samotné slovo antifašismus znamená logicky negaci fašismu, ale co to vlastně fašismus vůbec je? Jedna z výstižných definic uvádí, že fašismus je ničím neomezovaná a tvrdě uplatňovaná moc korporativního policejního státu.
Ideálním příkladem je jistě Itálie 20. let 20. století, kde fašismus jako sociální hnutí vzniklo. Jakou souvislost to má ale s přítomností? Jedním z mnoha rysů fašismu je snaha o absolutní kontrolu lidí a tím pádem i eliminace jejich soukromí. Právě tyto tendence potlačující lidská práva dnes můžeme sledovat v mnoha státech. Příkladem může být americký zákon "Patriot Act", který dává americké tajné službě právo prohledat Váš byt, nainstalovat zde odposlechové zařízení apod. bez toho, abyste o tom věděli. A co stačí k tomu, aby se tak stalo? Pouhé podezření z čehokoli. S tím souvisí i sledování lidí a rozšiřování kamerových systémů pod záminkou zajištění "bezpečnosti".
Právě kamerové systémy a odposlechy telefonních hovorů jsou sympatické policii i v naší zemi. Jestliže vidíte jisté spojitosti s knihou 1984 od G. Orwella, tak se nemýlíte. Snad každý zná události letošního Czechteku. Argumenty, že se pořádal "nelegálně", byly dávno vyvráceny doloženými dokumenty o pronajmutí pozemku atd. Ale jak podložit a "obhájit" policejní brutalitu tak charakteristickou pro fašismus a policejní stát? Je zřejmé, že nijak. Avšak postupem času se na to zapomíná s tím, jak se vláda mění a nabízí mnohé ústupky. Právě těmi je dosaženo toho, že se stále méně lidí ptá proč.
Vznik AFA a co je AFA?
Česká Antifašistická Akce vznikla v roce 1996 především jako reakce na nevídaně brutální razii v pražském klubu Propast, kde maskované policejní komando, ozbrojené samopaly, systematicky a surově zbilo a zterorizovalo návštěvníky rockového klubu. Jsme organizací, která se zakládá na aktivitě "zdola" – to znamená aktivitě lidí, kteří jsou přímo jejími nositeli.
Nejednáme na příkazy žádných "specialistů" a byrokratů, kteří po vyhodnocení situace vědí, co je "nejlepší". V souvislosti s tímto rovnostářským principem odmítáme fungování na základě jakékoli hierarchie, která určuje kdo je postaven výše a kdo níže. Může to znít jako utopie, ale opak je pravdou. Dokazujeme, že koordinovaná organizace všemi jejími členy, kdy každý je její nedílnou součástí, může existovat.
Fungujeme na základě solidarity a ne na základě mentality "něco za něco". Nespoléháme se na jakoukoli pomoc státu nebo policie, protože víme, že právě tyto instituce jsou nositeli represivního charakteru. Případy napadení neonacistickými agresory jsou všeobecně známé. Mnozí z nás nebo našich přátel byli těmito individui napadeni a absence přítomnosti policie ve většině těchto případů je až zarážející, ale ne nepochopitelná. Jednak má mnoho neonacistů mezi policií kontakty a potom také proč by se měla policie obtěžovat řešením těchto „malicherností“, které byly často zdokumentovány na policejních kamerách, avšak k ničemu to nevedlo. Vždyť je to samotná policie, kdo chrání neonacisty na jejich demonstracích, nečinně přihlíží ke konání jejich koncertů a naopak stíhá antifašisty.
Nejsme žádnou "ochrankou" jakékoli subkultury nebo čehokoli jiného. Jsme jen lidé, kteří se odmítají stavět zády k jakékoli formě sociálního a fyzického útlaku. Spoléháme se jen sami na sebe, protože víme, že za nás nikdo nic neudělá, i když je tato metoda předání zodpovědnosti všeobecně oblíbená.
Spektrum našich aktivit je široké. Od šíření nálepek a plakátů (najdete vše na tomto webu v sekci Stahuj), přes pořádání antifašistických koncertů až k monitoringu samotných neonacistů (najdete na tomto webu). Právě informovanost o neonacistických aktivitách a jejich představitelích je jednou z nejdůležitějších věcí, která nám pomáhá v boji proti nim. V některých případech dochází i k militantní konfrontaci neonacistů, protože mnozí z nich v zaslepenosti svého nenávistného štváčství rozumí pouze násilí. To ale neznamená, že násilí plně schvalujeme – spíše naopak.
Násilí vidíme jako "legitimní" pouze v případech, kdy opravdu není jiné cesty a kdy jsme schopní ho sebereflektovat.
Realita
Nemáme žádný patent na pravdu jako mnohé nevládní organizace (často financované právě ze státních grantů), které spíše škodí antifašistům tím, jak proti neonacistům bojují skrze nátlak na policii. Ta potom přitvrzuje "proti-extremistickou" legislativu, která ale nedělá rozdíl mezi antifašisty a neonacisty. Díky tomu jsou následně antifašisté jako my stíháni policií a "znalci" nevládních organizací, kteří si z antifašismu udělali byznys, si mnou ruce. Pochopit podstatu antifašismu znamená vidět souvislosti a nespoléhat se na instituce, které fašisty chrání a občas proti nim zasáhnou, aby si tak naklonili "veřejné mínění".
Co dělat prakticky?
Má vůbec smysl něco dělat? Jistě, nejlepší cestou je organizovat se a cíleně tak prosazovat své antifašistické postoje, ale není to nezbytnou nutností. Každý může přispět svým dílem a nemusí být členem jakékoli organizace. Jde o to otevřeně vystupovat proti jakýmkoli rasistickým, sexistickým, xenofobním, a jiným utlačovatelským tendencím. Takovéto projevy jsou nám všem dobře známé; jedná se o různé vtipy na tyto témata apod. Právě takto vše začíná – na přístupu každého z nás. Můžeme se organizovat, individuálně lepit nálepky nebo diskutovat s lidmi v našem okolí a vždy to bude právě aktivita "zdola", od které se to vše odvíjí.
Každý se může podílet na tomto boji různou formou. Je třeba říci NE zažitým společenským stereotypům a jasně vyjádřit svůj nesouhlas! Nikdo jiný to za nás neudělá!
článek byl napsán pro gymnazijní studentský časopis