Sraz irského neonacistického gangu, pyšnící se názvem Celtic Wolves („Keltští vlci“), byl naplánován na 3. června 2006. Je třeba podotknout, že neonacisté své setkání připravovali s dostatečným předstihem, což dokazuje i přítomnost jejich propagačních materiálů na veřejnosti v době před inklinovaným dnem. Díky tomu měli neonacisté dost času se připravit a využít šance, která se naskýtala – opustit vyhřátá místa před monitory svých počítačů.
Za místo setkání již zmíněných „Vlků“ byla vybrána budova vskutku prozaická – hospoda nacházející se v centru města, která snad měla neonacistům poskytnout zázemí. Avšak to, co bylo zamýšleno jako jejich první plénum v Dublinu, skončilo záhy jako naprosté fiasko a ponížení. Tuto hospodu totiž ne náhodou navštívili ve stejný čas také členové Irské Antifašistické akce a Anarchist Youth („Anarchistická mládež“), kterým očividně neleželo na srdci „blaho národa“, ale spíše snaha „vynést smetí“. Čtyři neonacisté byli konfrontováni přímo na místě a zbytek se jich po krátké, ale zato rázné diskuzi s antifašisty rozhodl podnik opustit. Ještě před tím však ochotně spolupracovali se svými „zpovědníky“ a práskli na sebe co se jen dalo, zatímco se snažili znovuzískat kontrolu nad svými těly.
Tímto ale vše neskončilo. Neonacisté byli antifašisty „eskortováni“ na O"Connellovu ulici. AFA si byla po předchozích zkušenostech vědoma toho, jak mohou být hlavní ulice v Dublinu pro národní socialisty (honosící se oblečením a odznaky s neonacistickou tématikou) více než nepříjemné. Neonacisté si ale z těchto starostí nic nedělali. Místo toho začali na zalidněné O"Connellově ulici (o které si mysleli, že bude tím pádem „bezpečnou zónou“) pokřikovat něco jako „rudá špína“. V jedné chvíli tímto vyřváváním obtěžovali kolemjdoucí a v té druhé už běželi se schovanými ocásky (nesmíme zapomínat, že jsou to „Vlci“, že ano) ulicí pryč – a to proto, že antifašisté nechtěli přijít o další možnost politické diskuze s vlčaty.
Následovala další katastrofa. Člověk by se skoro mohl ptát kde na to ti neonacisté stále berou nervy, protože hra na pány „nadřazené rasy“ se bleskem změnila na hon kočky s myší. Neonacisté dostávali jeden výprask za druhým přičemž se opětovně snažili ujít pozornosti. Konečné rozuzlení přišlo ve chvíli, kdy dva neonacisté naskočili do taxi a opustili své kamarády. Ano, někdo by mohl říci: „Měli štěstí no.“, ale to by v tu chvíli nesměla být ve městě dopravní zácpa a ti dva neonacisté by nesměli mít stažená okénka. A tak antifašisté, bez toho aby museli na tyto okénka poklepat, zasypali neonacisty posledním výpraskem. Jak píše sám autor Charlie Donnelly z irské AFA: „Někdy nám to dělají až příliš snadné.“
Převzato a upraveno z Indymedia zde.
Další zajímavosti:
AFA Irsko zde.
Tiocfaidh Ar La - antifašistický časopis fanoušků Celtic Glasgow zde.