Když v noci na 21. prosince 2007 padly hranice a Češi s velkou slávou vstoupili do Schengenského prostoru, létaly leckde špunty od luxusního šampaňského (v případě managerů expandujících společností) či alespoň plány na „pořádnou dovolenou" bez front na hranicích a nutnosti mít u sebe pas (u zbývající části populace). Každá mince má ale dvě strany. Zvednutí závor uvnitř Evropy nenásledovalo nic jiného než vztyčení dalších ostnatých drátů a elektrických ohradníků směrem ven.
A proto Česká republika, ústy některých bývalých disidentů a dnešních příslušníků elit, tak rádoby chápavá vůči osudu těch, kdo žijí v některých nedemokratických státech, vzala do ruky obušek a jala se hlídat svůj píseček. V ČR je v současnosti podle údajů cizinecké policie evidováno kolem 440 000 cizinců, z toho přibližně dvě pětiny mají trvalý pobyt. V období hospodářského růstu představují imigranti důležitý podíl na ekonomice státu. V době zvýšené poptávky po pracovní síle dokáží zastat málo placené a fyzicky i duševně náročné pracovní pozice, a to za podmínek, za kterých není ochotna pracovat většina tuzemských zaměstnanců. Velké množství zahraničních dělníků lze potkat u pásů v nově vzniklých výrobních halách, postavených na „zelené louce“ na okrajích měst, kde si nikdo nemůže být jistý že se výroba za měsíc nepřesune někam jinam. A o tom, že stavební boom v ČR byl umožněn vykořisťováním zejména ukrajinských a moldavských dělníků, nemůže pochybovat snad nikdo. Jinak řečeno: V dobách hospodářského rozkvětu vítá ekonomický svět migranty za prací s otevřenou náručí. Když ale přijde ekonomická recese, je čas migranty odkopnout přesně podle hesla: "Mouřenín udělal svou práci, mouřenín může jít".
V prosinci 2008 bylo evidováno na 285 000 legálně pracujících cizinců. O měsíc později to však již bylo o několik tisíc méně a nyní, rok poté klesly jejich počty o celých 52 000. V důsledku ekonomické krize dochází k masivnímu propouštění a další desítky tisíc migrantů se ocitly nebo brzy ocitnou na dlažbě. Právě tato situace představuje pro české vládní instituce a jejich „otevřenou“ Evropu, bezpečnostní riziko. Nelze naivně očekávat, že se každý čerstvě propuštěný cizinec sebere a odjede domů. Mnozí z nich se totiž ani nemají kam vrátit, respektive z různých finančních a politických důvodů se ani vrátit nemohou. Co ostatně zbývá člověku tisíce kilometrů od domova, na jehož příjmu je závislá jeho rodina, přičemž v jeho rodné zemi není možné sehnat práci? Podobně se nemohou jen tak sbalit a odjet rodiny cizinců, které se v českém prostředí dokonale asimilovaly, zpřetrhaly své původní vazby a nyní zde získaly status nepotřebných.
Česká vláda a evropské instituce nemají v zájmu zabývat se touto problematikou hlouběji, stačí jim pouze přízemně reagovat na symptomy podle vzoru: „nezaměstnaní migranti se mohou uchylovat k práci načerno a hrozí zde nárůst kriminality“. Nejjednodušším řešením je pak deportace a vyklizení. A to třeba i násilím. Imigrant je tak fakticky redukován na pouhý pracovní prostředek. Prostředek, který lze využít dle potřeby a pokud se zrovna nehodí, stačí ho uklidit pryč za elektronický "ostnatý drát" pevnosti Evropa. Málokoho však zajímají skutečné problémy těchto lidí a ještě méně pak strukturální příčiny, které tuto situaci způsobily.
Program „dobrovolných návratů“, který byl schválen v únoru tohoto roku, je přesným příkladem této logiky. První fáze projektu, jehož rozpočet představoval úctyhodných 60 milionů korun, se zaměřovala na našem území legálně žijící cizince. Letáky přeložené do několika jazyků visely po určitou dobu v pražských tramvajích a nabízely zdarma jednosměrné letenky zpět „domů“ a to včetně kapesného ve výši 500 Euro pro dospělé osoby a v poloviční výši pro děti. Do projektu, který byl ukončen v červenci 2009, se přihlásilo celkem 1871 osob, přičemž většina skutečně ČR opustila. Druhé kolo „dobrovolných návratů“ (za 50 milionů korun a s kapacitou 4000 osob) začalo v červenci a končí 15. prosince tohoto roku. 15. prosince končí i další projekt, tentokrát zaměřený na ilegální přistěhovalce. Po dobu tříměsíční amnestie se mohou tito lidé beztrestně přihlásit na cizineckou policii a nechat se bezplatně dopravit „domů“. Co bude následovat po 15. prosinci? Podle zjištění Antifašistické akce amnestii rychle vystřídají policejní zásahy a represe. „Pracovní stroje“, které nepůjde odklidit po dobrém, budou odstraněny po zlém. Skuteční viníci – pochybné personální agentury, domácí i zahraniční mafiánské struktury, praxe vízové politiky, podnikatelé zvyšující své zisky zaměstnáváním načerno, opět zůstanou bez povšimnutí.
Program dobrovolných návratů a další kroky Ministerstva vnitra, které budou zcela jistě následovat, jsou jasným důkazem toho, že si Česká republika začíná aktivně bránit své hrací pole a stává se neoddělitelnou součástí „Pevnosti Evropa“. V posledních týdnech se ve veřejném prostoru stalo jedním z hlavních témat výročí Sametové revoluce. Až obsendantně jsou omílána slova jako „demokracie“ a „svoboda“. Společnost, nejen slovy bývalých disidentů a politických celebrit, se staví do role morálního arbitra, projevuje velké sympatie k obětem autoritářských a totalitních režimů, politickým vězňům z Kuby a Běloruska, nahlas odsuzuje mediálně zajímavé rasistické činy a staví se do role potíračů extremismu všemožného druhu. Vyvstává otázka, zda-li ona sama nevytváří „lidi druhé kategorie“ a nedává tichý souhlas zvyšující se represi, proti které před lety kladla odpor…
V průběhu psaní tohoto článku se v médiích začaly objevovat články inspirované právě probíhajícím seminářem pořádaným Fakultou humanitních studií UK a Ministerstvem vnitra pod názvem "Cizinci v České republice - břemeno nebo přídavný motor našeho rozvoje?". Zdá se, že PR oddělení státních orgánů již zahájila "dělostřeleckou přípravu":
Česko se stalo imigrační zemí, počet cizinců od převratu vzrostl 13krát
Evropa ztrácí nervy s multi-kulti, řeší krizi identity
Česko se stalo světovým magnetem pro imigranty
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
Otevřený dopis Janu Fischerovi jr.
Povrchnost antiimigračních argumentů