Pokusy neonacistů a další homofobně zaměřených skupin o narušení čtvrtého ročníku Prague pride ilustrují pokračující úpadek české ultrapravice. Z marasmu a rozkladu by časem mohla vystoupat hvězda nového sjednotitele Adam B. Bartoše. Ten získal další bodík na své cestě do síně slávy, když ho zadržela policie za blokování průvodu.
Historie Queer Parade v Čechách
Pro neonacisty byly průvody LGBT komunity atraktivním cílem již od svého počátku. Největšího úspěchu dosáhli neonacisté na první průvodu Queer Parade v Brně v roce 2008, kdy se jim ho podařilo narušit. A to především díky laxnímu přístupu brněnské policie, což tehdy mohl být i záměr (podrobněji v článku „Agenti a zákaz Dělnické strany“).
Proto zřejmě nejstatečnějším ročníkem v české tradici byla druhá Queer Parade v Táboře, která s atakem neonacistů i případnou neschopností policie předem počítala a na možné útoky se aktivně připravovalo i za podpory anarchistické a anarchofeministické scény. Čelit musela i obstrukcím táborského městského úřadu, který se akci protiústavně pokusil zakázat. K vážnějšímu narušení ovšem nakonec nedošlo, neboť neonacisté byli zaskočeni tehdy probíhajícími policejními raziemi a místo do Tábora zamířili na solidární demo před brněnskou vazební věznici. V Táboře tak statovala jen DSSS, která se ovšem bez svého tvrdého jádra ukázala jen jako papírový čert (více v článku „Árijský bratr Tomáš Hána“).
V roce 2010 se Queer parade vrátila opět do Brna. Neonacisté svůj předchozí úspěch nezopakovali, i když se uchýlili pod „ochranu“ pochodu Mladých křesťanských demokratů. Všech protestujících byla slabá stovka, která výmluvně dokreslila ochabující aktivitu neonacistického hnutí.
V následujícím roce vstupuje na scénu iniciativa vedená bývalým ředitelem vládní sekce pro lidská práva Czeslawem Walkem, která plánuje uspořádat akci LGBT komunity v Praze po vzoru západoevropských metropolí s názvem Prague Pride. Záměr vzbuzuje silný odpor konzervativních kruhů, především z okolí prezidenta Václava Klause. Mezi nejaktivnější patří klerofašističtí fundamentalisté z Akce D.O.S.T., kteří s Klausem veřejně spolupracují již od roku 2009. Akce se stane na několik týdnu mediálním tématem, na kterém se profiluje celá politická scéna. Z tzv. konzervativních politických kruhů se line řada homofobních výroků, které mají ale opačný efekt – mobilizují odpůrce a několikatisícový průvod znamená vítězství české LGBT komunity i tolerantní veřejnosti. V dalších letech Prague Pride nabírá na síle (a také na komerčněji laděném duchu), kdy se účast pohybuje kolem 20 tisíc lidí v průvodu. Součástí akce se stává i týdenní doprovodný program a v letní Praze je tak postaráno o další turistickou atrakci.
Prague Pride 2014
Protesty homofobů postupně slábnou a stávají se už jen marginálním koloritem. V tomto duchu proběhly i letošní pokusy protestovat proti Prague Pride. Slábnoucí chuť k odporu byla vidět na skomírající (ne)Akci D.O.S.T.. V letě se z vedení D.O.S.T. oficiálně odporoučel její klíčový patron Michal Semín, aby ho vystřídal jeho klerofašistický souputník Petr Bahník. Dosťáci si letos ani neohlásili shromáždění, tak jako činili v minulých letech. Bahník jen napsal zhrzený dopis, že jejich snažení česká společnost nepochopila a že to budou zkoušet jinak. Na to že si nějaký odhodlaný tradicionál prostřelí hlavu v kostele po francouzském vzoru, ale budeme zřejmě čekat marně…
Iniciativy se nakonec chopila anonymní Svatováclavská legie, které po mailu šířily následující prohlášení, ve kterém vyzvaly k obraně pomníku sv. Václava.
Postavme se deviantům na odpor!
Pachatelé perversního festivalu Prague Pride se letos rozhodli zhanobit pomník svatého Václava v Praze. Tento pomník je symbolem našeho národa a jeho příslušnosti k západní civilizaci. Právě proto se má stát 16. srpna od 12 hodin cílem útoků a provokací multikulturních a dekadentních kruhů.
Jejich představitelé lezoucí po sousoší chtějí dát najevo své pohrdání posvátnými hodnotami naší kultury a všemi poctivými lidmi, kteří se k těmto hodnotám hlásí.
Devianti si užívají, že nás mohou beztrestně urážet a pod ochranou „lóží“ špinit, rozkládat a ničit odkaz našich předků. Jsou přesvědčeni o své nedotknutelnosti a z nás všech dělají občany druhé kategorie s jistotou, že se jim nikdo nedokáže postavit.
Vyzýváme proto všechny české muže, kteří ještě zůstali muži, aby se tomuto odpudivému divadlu postavili na odpor a pomník pomohli v sobotu 16. srpna od 11 hodin před homosexuály ubránit.
Svatováclavská legie
Mail následně zveřejnil virtuální pozůstatek Národního odporu — web Svobodný odpor, odkud ho převzal i Bartošův web. Nová strana Adama B. Bartoše „Národní demokracie — Ne Bruselu“ cítí potřebu etablovat se na krajně pravicové scéně, přestože její zakladatel ještě poměrně nedávno patřil mezi prosystémové novináře a během památného pokusu neonacistů o pochod tzv. židovským městem na výročí Křišťálové noci v roce 2007 dokonce s izraelskou vlajkou pomáhal neonacisty blokovat. Časy se ale mění a Adam B. Bartoš pod vlivem konspiračních teorií „prohlédl“ a nyní kope za opačnou stranu, která v homosexualitě vidí „odpornou zvrácenost“. Agresivní homofobie je zkrátka praporem, pod kterým si podají ruce konzervativní katolíci s fanatickými antisemity, i ortodoxními neonacisty.
Adam B. Bartoš v roce 2007
Do boje proti „homosexismu“
Na den D se každá skupina připravoval po svém. Zatímco konzervativní katolíci z Akce DOST (téhle partě jsme se věnovali na našich stránkách již několikrát například zde, zde a zde) se sešli rovnou na Václavském náměstí, konspirativně ladění neonacisté si dali raději hromadný sraz na Florenci v půl jedenácté. Sem měli dorazit lidé jako Milan Salajka z Brna, dříve zakladatel Národního odporu v Brně (a člověk, kterého jedna část neonacistické scény podezírá z toho, že je policejní informátor a druhá z toho, že je gay — a podle našich informací mají pravdu obě), Pavel Matějný, tragikomedická figurka svolávající sérii protiromských demonstrací pod hlavičkou organizace „Čeští lvi“ (a člověk, který dluží několik milionů, bydlí na ubytovně a pracuje načerno) nebo Josef „Racek“ Novotný, svolavatel loňského pochodu v Plzni proslaveného špatně obrácenými českými vlajkami, který vloni dostal od svých soukmenovců nakládačku za údajné práskačství.
Dopadlo to nakonec ale jinak. Salajka dorazil z Brna sám, na Florenci na něj čekala trojice mladých aktivistů v čele s Josefem Novotným, kteří ho hned odvedli na Václavské náměstí, zatímco Matějného zadržela policie ještě dřív, než na Florenc stihnul dojít.
Pod koněm se tak sešla skutečně bizarní skupina. Katoličtí ultrakonzervativci z Akce DOST Bahník, Malý a Červenka, antisemita Bartoš a bývalý bolševik Zemánek z Ne Bruselu, František Hucek, zástupci DSSS jako Petr Borna nebo ortodoxní náckové jako Milan Salajka či Vlastimil Pechanec.
František Červenka z DOST a Ladislav Zemánek z „Ne Bruselu“ před koněm
Pechanec vyrazil na vpravdě aktivistický výlet, který začal již den předem na stadionu Sparty na utkání s Baníkem, aby pokračoval další den jeho účastí na anti-Gay pride.
Vlastimil Pechanec (zcela vpravo) v objetí s kamarády
Nechyběl ani mnohokrát neonacisty zavržený Jiří Šlégr, který se nedávno spolu s Matějným podílel na úpadku Českých lvů.
Jiří Šlégr v již tradičním koženém kabátu a čapce
Mírnou zajímavostí byla i účast několika rádoby-chuligánů z jinak znepřátelených klubů (i když to v poslední době není nic zvláštního, jak jsme mohli vidět zde). Na celé akci samozřejmě nemohl chybět ani Radim Štěchovský, který opět fotil naprosto všechny ve svém dosahu.
Samotný průběh „obrany“ Sv. Václava byl spíše fraškou, při které nesourodá směs agro skínů, obstarožních neonacistů a křesťanů převážně poněkud zanedbaného zjevu, postávala v půlkruhu kolem přední části pomníku Sv. Václava s transparenty „No way for gay“ a „Ježíš Kristus spasitel světa“, zatímco kolem proudící davy účastníků Prague pride si je se smíchem fotili.
Sv. Václav v „obležení“ vlastenců
Výkvět českých vlastenců...
Zajímavým momentem bylo pouze to, že tím, kdo se snažil jednotlivé skupinky udržet pohromadě, byl právě Adam B. Bartoš, který své nové místo na krajní pravici bere zjevně velmi vážně.
Adam B. Bartoš tmelí tým
Udržet jednotu se mu ale nakonec zcela nepodařilo a jednotlivé skupiny vyrazily demonstrovat proti homosexualitě na vlastní pěst. Část neonacistů se pokusila v čele s Milanem Salajkou zapojit do průvodu hrdosti, což vedlo k tomu, že byla tato skupinka v Dlouhé zadržena policí.
Jan Rummel, Bedřich Tvrdý, Jana Tvrdá, Josef Novotný a Milan Salajka v průvodu hrdosti
Zadržení na nábřeží
Skupina agro skínů dopadla obdobně už na Náměstí republiky a nejdál se nakonec podařilo dojít samotnému Bartošovi (možná proto, že na rozdíl od ostatních účastníků „blokády“ vypadal skutečně civilně). Ten spolu s několika dalšími členy „Ne Bruselu“ (Ladislav Zemánek, Ivan Cícha) a Vlastimilem Pechancem u nemocnice Na Františku na několik minut zastavil celý průvod pomocí blokády v sedě, která skončila zadržením všech blokujících. Ještě týž den o tom Bartoš poreferoval na svém facebooku, kde celou akci vydával za úspěšnou, neboť se podařilo „uhájit pomník před devianty“ a „na několik minut zastavit celý pochod“.
Po akci se většina skinheadské části protidemonstrace (Pavel Matějný, Milan Salajka, Jan Rummel, Peter Snopko, Jiří Šlégr, Josef Novotný, Vlastimil Pechanec, Natálie Kotková a další) přesunula do nálevny na oslavu narozenin Matějného družky Jany Tvrdé a Petera Snopka, kde se věnovala svým oblíbeným kratochvílím, jako je hajlování a jiné tradičně evropské kulturní zvyklosti. Lepší tečku za celým dnem si neonacisté ani nemohli přát.
Před hospodou je třeba zachovat dekorum. Zleva bývalý policista a bývalý člen KDU-ČSL Milan Tobiáš, dlužník Pavel Matějný, bývalý sionista a současný antisemita Adam B. Bartoš, František Hucek a Radek Strnad ze SKS
Když se ale nikdo nedívá, tak si pořádně zahajlujem — jsme přece čeští vlastenci, no ne?
A nakonec nám zamává i samotná oslavenkyně. Pápá!
