Jak si pozornější čtenář zajisté všiml, děčínské NS blackmetalové partičce Sekhmet jsme se na našich stránkách již několikrát věnovali. Děčínská formace, složená z poměrně mladých hudebníků, si během několika let dokázala na české black metalové scéně vybudovat jisté renomé. Pro nezanedbatelný počet black metalových fanoušků se ale kapela Sekhmet v posledních letech dostala za pomyslnou hranici, kterou jsou posluchači a návštěvníci blackmetalových koncertů ochotni tolerovat.
Zkrátka a jednoduše tvorba skupiny Sekhmet, její chování a veřejné vyjadřování členů, jejich přiznávané kontakty i propagace otevřeně neonacistických kapel nejen skrze oblečení, ve kterém se členové kapely objevují na veřejnosti, ale i v publikovaných rozhovorech, se už pořádně odklonila od pomyslné nadsázky a upřímně myšleného boje proti falešné morálce a náboženství k přímé podpoře neonacistických idejí a těch nejextrémnějších uskupení, jakými jsou Blood & Honour nebo Combat 18.
Kapela Sekhmet – díl třetí
Ke kapele Sekhmet se na webu antifa.cz vracíme již potřetí. Po rozpadu nebo odchodu do ústraní některých stálic českého NSBM (nacionálně socialistický black metal), jakými byly nebo jsou karvinské Inferno, ostravská Silva Nigra nebo brněnští Ogmias, se kapela Sekhmet vyšvihla na pomyslný trůn českého NS black metalu. Článek podrobně ukazuje, jaké politické vzory a názory ovlivňují život členů skupiny. Součástí článku jsou i autentická vyjádření kapely Sekhmet k oblíbeným white power kapelám a jejich politickým oponentům, stejně jako k nacismu a osobě Adolfa Hitlera. Jako doplněk k tomuto článku jde o čtení více než aktuální.
Kytarista a kapelník Sekhmet Jiří „Set“ Šípek (vpravo) pózuje spolu s Hendrikem Möbusem, zakladatelem kultovní německé NSBM kapely Absurd. Möbus v roce 1993 uškrtil společně se spoluhráči z kapely Sebastianem Schauseilem a Andreasem Kirchnerem patnáctilého chlapce Sandro Beyera. Co je NSBM?
Členové kapely Sekhmet jako aktivisté Autonomních nacionalistů Sever
Pilířem děčínské kapely jsou od jejího založení v roce 2002 bratři Jiří „Set“ Šípek a Petr „Warlord“ Šípek. Ač Petr Šípek nebyl zakládajícím členem, stal se součástí Sekhmet záhy po založení. Směřování členů kapely bylo od začátku jasné. Bratři Šípkové se nikdy netajili svými sympatiemi k neonacistickému hnutí, stejně jako dodnes trvajícími kontakty do struktur starších děčínských nácků kolem kapely Ortel (neplést s plzeňskou skupinou stejného jména). To je také asi důvodem, proč Sekhmet umístili na kompilaci Victims of the Cult cover písně Blaník, která pochází právě z repertoáru děčínského Ortelu. Členové Sekhmet se v jednom rozhovoru dokonce pochlubili, že s kapelou Ortel mohli vystoupit na jednom pódiu. Jak to na takovém koncertu vypadá si můžete prohlédnout na fotografiích z olomouckého koncertu, kde děčínský Ortel vystoupil společně se slovenskou kapelou Juden Mord a libereckými Reichenberg.
„Hájil si negry židy homosexuály, teďka čekáš na popravu my tě varovaly, naše bílé právo právo šibenice, liberalistická vláda nikdy nikdy více“, jeden z textů děčínské kapely Ortel, přebrán i s pravopisnými chybami.
Petr „Warlord“ Šípek, v mikině značky Thor Steinar s jedním z kytaristů děčínské white power kapely Ortel v tričku neonacistické kultovní kapely Skewdriver
Pro kapelu Sekhmet se zlomovým obdobím stal začátek roku 2007. Bratři Šípkové se jednak začínají naplno věnovat svému vedlejšímu projektu s názvem Nomisterion, o kterém budeme psát dále a který dokázal na několik následujících let propojit Jiřího a Petra Šípkovi s členem zaniklé Národní aliance a white power promotérem Martinem „Jakobem“ Píšou. Na druhé straně se lokální severočeští neonacisté, inspirováni aktivitami Autonomních nacionalistů (AN) ze středních Čech, rozhodli založit pobočky Autonomních nacionalistů (AN) v několika severočeských městech. Po Chomutově, Mostě, Ústí nad Labem, Teplicích a České Lípě se nechtějí nechat zahanbit ani náckové z Děčína – oproti jiným městům se v Děčíně za nápad se vznikem nové organizace postaví i starší náckové, včetně členů kapely Ortel. Stranou nezůstanou ani bratří Šípkové, kteří rovněž vstupují do struktur Autonomních nacionalistů (AN). Během pár měsíců se tak zformovala severočeská pobočka nazvaná AN Sever, která pod svá křídla postupně stáhla všechny aktivisty ze severočeských měst. Vzniká také samostatný web AN Sever.
Sourozenecké duo Šípků ale nepatří k pouhým řadovým členům AN Sever. Skrze své kontakty a v té době již pevné místo v blackmetalové subkultuře dokázali přivést do struktur AN Sever nové aktivisty a svým nasazením se stali pro mnohé členy příkladem. Vliv NS black metalistů se ve strukturách severočeských nacionalistů projevil i v profilaci jejich webu, který se k tématu black a NS black metalu opakovaně vracel. Mezi sympatizanty NSBM se řadilo mnoho osob kolem webu AN Sever, například Jiří „Engi“ Engelhart z Jílového u Děčína (ministrant, neonacista a návštěvník NS blackmetalových koncertů v jedné osobě, jehož otec na požádání ukazuje svastiku, kterou má vytetovanou přímo na zadnici, Tomáš „Jochen“ Králík z Ústí nad Labem (nick Jochen si zvolil podle Jochena Peipera, důstojníka Waffen SS), Marek „W_f_N“ Matys z Kamenického Šenova u České Lípy (nick W_f_N znamená Wiky from North) nebo jeho dnes již bývalá partnerka Kristína „Jacquelin“ Rájecká z Jílové u Děčína. Mezi propagátory NSBM na stránkách AN Sever patřil i samotný webmaster webu s nickem „MV“. Pod tímto pseudonymem se podle našich informací skrýval právě baskytarista Sekhmet Petr Šípek.
Demonstrace AN Sever proti drogám – Děčín, červen 2008
Že na sebe Petr Šípek vzal pravděpodobně jednu z nejzodpovědnějších funkcí v nově vznikající organizaci – webmastera webu, ještě neznamenalo, že by plánoval omezit další aktivity. To se projevilo ihned po zaktivizování početně nevelké, nicméně o to aktivnější ústecké buňky autonomních nacionalistů, vedené Adamem „Aussigerem“ Berčíkem, do té doby rádoby chuligánem mosteckého fotbalového klubu a občasným návštěvníkem neonacistických akcí. Severočeská koalice nácků, sjednocená pod vlajkou AN Sever, se v červnu 2008 cítila natolik silná, že do Děčína svolala demonstraci, jejímž oficiálním tématem byl protest proti nárůstu užívání drog ve městě. Jako nahlašovatelé demonstrace byli uvedeni Jiří Engelhart a právě Adam Berčík, protože v samotném Děčíně se nenašel nikdo další, kdo by byl ochoten na sebe napsat ohlášku. Akci lze zpětně zhodnotit jako jednu z těch podařenějších, které v roce 2008 neonacistické hnutí, tehdy na vrcholu svých sil, uspořádalo. S proslovy vystoupil mimo Adama Berčíka i šéf krajské DSSS (tehdy ještě Dělnické strany) Petr Kotáb a zástupkyně pražské Resistance Women Unity (RWU). Demonstraci, navštívenou převážně neonacisty z ústeckého kraje, přijeli podpořit i aktivisté jako Patrik Vondrák z Národního odporu Praha, Michaela Dupová se svými kolegyněmi z RWU, kladenští nacionalisté Michal Glas a Jiří Bunda, ale třeba i trutnovská parta kolem Petra Myšáka, která si dodnes hraje na teroristy a oficiální zastoupení Combat 18 v ČR. Nechybělo ani pár členů z policií později rozprášené rádobyteroristické organizace White Justice. O samotnou pořadatelskou část demonstrace se až na velmi omezené výjimky (jako tomu bylo v případě Michala Glase) postarali sami aktivisté AN Sever, doplněné o členy zmiňované děcínské kapely Ortel. Organizátorskou pásku AN Sever si natáhli i bratři Jiří a Petr Šípkovi.
Demonstrace AN Sever proti drogám v červnu 2008. S číslem 1 a s pořadatelskou páskou se ve výřezu skrývá Jiří „Set“ Šípek a s číslem 2 jeho bratr Petr „Warlord“ Šípek. Pod číslem 3 je označen Matěj Tichý z Děčína, o kterém bude ještě řeč dále. S číslem 4 pózuje Michal „Bizon“ Roth, člen AN z Ústí nad Labem a jeden ze zadržených moderátorů při razii proti neonacistickému rádiu Autonom
Janov
Když se takzvané hlídky Dělnické strany dostaly v říjnu roku 2008 do konfliktu s romskými mafiány z litvínovského sídliště Janov, málokdo věděl, že se část této nepočetné skupiny aktivistů DS skládala zároveň z členů AN Sever, ať už se jednalo o Vlastimila Buriana z Chomutova nebo Adama Berčíka z Ústí nad Labem. Jak je obecně známo, přerostla janovská potyčka v sérii demonstrací, při nichž sice hrály prim chuligánské skupiny, svolané dnes již možná opět bývalým neonacistou Filipem Vávrou, ale účastnili se jich i aktivisté dalších neonacistických skupin, včetně severočeských autonomů. Chybět samozřejmě nemohli ani bratři Šípkové a jejich přátelé.
Zleva ve výběru fotek z janovských demonstrací Jiří Šípek, Matěj Tichý, v brýlích další severočeský neonacista a Petr Šípek. Skupina těchto čtyř přátel se na sklonku roku 2007 setkala nad projektem Nomisterion, o kterém budeme psát v druhé části článku
Ústí nad Labem – duben 2009
Na 18. dubna 2009 byla do Ústí nad Labem svolána dlouho připravovaná demonstrace AN Sever, inspirovaná pochody v německých Dráždanech. Čeští neonacisté v čele s Patrikem Vondrákem, Adamem Berčíkem, Tomášem Králíkem a Lukášem Stoupou na tuto akci úspěšně mobilizovali u německých neonacistů, což se projevilo hlavně tím, že podle našeho odhadu plná polovina nácků, přítomných na ústecké demonstraci, přijela z Německa. Stejně jako v případě Děčína, i v Ústí se o pořadatelskou práci postarali aktivisté AN Sever. Na demonstraci vystoupili s proslovem kromě Adama Berčíka i neonacisté z Německa, ale i Maďarska a za českou stranu ještě Michal „Puchy“ Puchmertl, který svůj projev napsal nejprve za White Justice, nicméně ho nakonec, po domluvě s Adamem Berčíkem, četl pouze sám za sebe. Stejně jako v případě děčínské demonstrace proti drogám se i této akce zúčastnili členové kapely Sekhmet, Jiří Šípek dokonce jako pořadatel.
Zleva Jiří Engelhart, Jiří Šípek a David Preissler jako pořadatelé na demonstraci v Ústí v dubnu 2009
Datum 18. dubna 2009, které bylo v souvislosti s přípravou ústecké demonstrace dáváno do souvislosti s výročím narození Adolfa Hitlera, se nakonec zapsalo do historie tuzemského neonacistického hnutí ze zcela jiného důvodu. Severomoravští neonacisté, patřící do skupiny aktivistů kolem POW Silesia (organizace zabývající se podporou zadržených neonacistů) a AN Bruntálsko, se den před demonstrací v Ústí nad Labem sešli k aktivistické poradě a rozmýšleli, jak naložit s následujícícím dnem. Jak vyšlo najevo během pozdějšího policejního vyšetřování, zvažovali severomoravští neonacisté, zda výročí narozenin Adolfa Hitlera uctí pochodem na ústecké demonstraci AN nebo jiným, radikálnějším způsobem.
Vzhledem ke vzdálenosti demonstrace, ale i proto, že se žhářskými útoky měli již ve svém regionu dostatečné zkušenosti, zvolili nakonec druhou možnost, která natrvalo ovlivnila život romské holčičky Natálie Sivákové a v konečném důsledku i životy mnoha dalších lidí. Vítkovského útoku dnes v soukromí lituje i mnoho aktivních neonacistů. Nepláčí ale nad zničeným životem romské dívky, ale nad důsledky činu, který byl zásadním důvodem k policejním represím vůči neonacistickému hnutí. Po vítkovském útoku a vlně zatýkání v souvislostí s akcemi POWER již následoval pouze pozvolný, zato ale setrvalý úpadek neonacistické scény, který postihl i jednotlivé pobočky Autonomních nacionalistů (AN). Když navíc vyšlo najevo, že vítkovského útoku se účastnili i aktivisté skupiny AN Bruntálsko, našlo se najednou množství záminek, proč kdysi populární bárku Autonomních nacionalistů opustit a nechat jí potopit. Ve skutečnosti už dnes v České republice nic takového jako zastřešujícící organizace Autonomních nacionalistů neexistuje.
Nomisterion
O kapele Sekhmet jsme psali v souvislosti s neonacistickým festivalem nazvaným Potkali se u Kolína, který 23. června 2007 uspořádal Martin „Jakob“ Píša. První zmínku o kapele Nomisterion jsme pak přinesli v souvislosti s koncertem německé radikálně neonacistické kapely Weisse Wölfe v článku Vyli bílí vlci i pro Dělnickou mládež? Dnes již můžeme s určitostí říci, že na zmíněném festivalu Potkali se u Kolína, na kterém mimo NS black metalových kapel vystoupili i čistě white power kapely jako opavští Adler nebo Ecce Mors z Klatov, kapela Sekhmet přesto, že na místo konání koncertu dorazila v plné sestavě, nakonec koncert kvůli špatně naplánovanému časovému harmonogramu neodehrála. Místo ní se na pódiu objevila nově založená white power kapela nazvaná Nomisterion. Překvapením pro nás byla sestava této kapely, která se z velké části shoduje se složením kapely Sekhmet. Kapelu Nomisterion lze z pohledu Jiřího „Seta“ Šípka a jeho bratra Petra „Warlorda“ Šípka označit za vedlejší white power projekt kapely Sekhmet. Zpěvákem kapely je Matěj Tichý, původem z Děčína (výše na fotografiích z Janova a Děčína), bicí obsluhuje osoba s přezdívkou My-lai (My-lai byla vietnamská vesnice, která se stala symbolem masakru civilistů během vietnamské války, zároveň pod tímto názvem hrála i česká rasistická skinheadská kapela z počátku devadesátých let. Bubeníka Nomisterion naleznete na fotografické koláži z Janova). Oba neonacisté, jak jsme ukázali výše, se stejně jako jejich blackmetaloví spoluhráči účastnili neonacistických demonstrací.
Kapela Nomisterion v původní sestavě. Zleva v trikách české white power kapely Conflict 88 kytarista Jiří „Set“ Šípek a bubeník s přezdívkoui „My-lai“. V tričku s logem AN Petr „Warlord“ Šípek a zcela vpravo v mikině americké neonacistické kapely Extreme Hatred zpěvák Matěj Tichý
Kapela Nomisterion na jednom ze svých prvních vystoupení na akci Potkali se u Kolína. Přes špatnou kvalitu fotografie není problém identifikovat jednotlivé členy kapely, stejně jako to, že pod pódiem postává v roli ochranky neonacista s trikem Národní odpor. Jednu z písniček si, stejně jako na jiných koncertech, zazpíval s kapelou Martin „Jakob“ Píša, ve výřezu u mikrofonu
Kapela Nomisterion se zapsala do povědomí právě úspěšně odehraným koncertem na akci Martina Píši, který se od té doby stal jejím velkým fanouškem. Kapela, hrající klasický RAC styl s metalovými prvky, nemohla ve své tvorbě vynechat covery legendární české white power kapely Buldok. Reprodukci jednoho z nich, nazvaného Probuď se Evropo, přerušila na koncertě Národního odporu Karlovy Vary razantním zákrokem Policie ČR. VIDEO na vimeo.com!
Otevřeným příklonem k neonacismu si nováčci z Nomisterionu ihned získali své příznivce. Fakt, že se kapela navíc skládá z politicky aktivních neonacistů, dodal formaci v příslušných kruzích na popularitě. Martin Píša otevřel Nomisterionu dveře do skutečného světa white power koncertů a festivalů. Právě skrze Píšovy kontakty se kapela dostala na tak zásadní akce, jakými je zmíněná účast na koncertě německých Weisse Wölfe nebo předskakování německým Faustrecht a italským Strapo (na koncertě, který pořádal Dragan „Bajba“ Petrovič společně s Martinem Píšou a na jehož průběh nebudou členové kapely Nomisterion díky hádce s Petrovičem vzpomínat zrovna v dobrém). Kapela se mihla i na koncertě švédské zpěvačky Sagy v Ochozu u Brna. Nejdůležitější akcí, které se doposud členové kapely Nomisterion zúčastnili, byla každoroční neonacistická pieta spojená s hudebním festivalem, nazvaným Den cti, který pořádají maďarští neonacisté na počest obránců Budapešti z řad Waffen SS před postupující Rudou armádou. Účast Nomisterion na tomto festivalu byla opět domluvena skrze maďarské kontakty Martina Píši. Na výlet do Budapešti vyrazila kapela společně s předsedkyní jihomoravské krajské organizace DSSS Simonou Skoumalovou.
Co se týká aktivistické části, vyšla kapela Nomisterion vstříc i Petru Janákovi a Lukáši Weczerekovi, manažerovi a zpěvákovi kapely Adler, kteří se rozhodli podpořit své přátele z řad POW Silesia formou benefičních kalendářů pro stíhané kamarády. Tyto kalendáře se posléze staly vděčným tématem policejních kameramanů při zatýkání vítkovských žhářů a jejich kompliců, kteří, jak jsme již zmínili, byli členy AN Bruntálsko i POW Silesia.
Členové kapely Nomisterion bez Jiřího Šípka v Ochozu u Brna v den koncertu švédské zpěvačky Sagy. Za členy Nomisterion vykukuje zpěvák kapely Agrese 95 Josef Košutka
Pozvánka na budapešťský Den cti v únoru 2009 z dílny maďarských Blood and Honour. Vpravo část českého zájezdu, mířícího na tuto neonacistickou akci. S číslem 0 Martin Píša, který si na koncertu v Maďarsku s kapelou opět zazpíval jednu z písní. Pod čísly 1 až 4 členové kapely Nomisterion, s číslem 5 přítelkyně a matka dítěte Milana Hrocha z Národního odporu Simona Skoumalová, šéfka jihomoravské krajské organizace DSSS a dnes místopředsedkyně strany. S číslem 6 přítelkyně Jiřího Šípka s maďarskými kořeny Erika Heimlichová
Prezentační tablo, rozesílané jako možnost benefiční podpory stíhaným neonacistům. Členové kapely Nomisterion se nechali spolu s ostatními white power kapelami zvěčnit do kalendáře s kuklami na hlavě
Split Nomisterion – Sigmundur
Začátkem dubna roku 2009 mohla kapela Nomisterion, obohacená o dalšího kytaristu, oslavovat, protože po značných peripetiích spatřilo světlo světa společné album s kapelou Sigmundur. Sigmundur je ostravská formace, tvořená veterány neonacistické scény. Mezi nimi stojí za vypíchnutí osoby s přezdívkami Anděl a Křeček. Rčení vrána k vráně sedá je v tomto případě více než trefné. Křeček není nikdo jiný než Tomáš Ondřejek, bubeník kapely Adler, první osoba, kterou vítkovská čtyřka navštívila po svém útoku v noci z 28. na 29. dubna 2009, a to kvůli popálení jednoho z útočníků Davida Vaculíka, který se zranil vlastní nešikovností při samotném žhářském útoku na domek obývaný rodinou Sivákových. Tomáš Ondřejek se dodnes aktivně věnuje svým white power projektům. Jan „Anděl“ Lokaj byl zase jednou z osob ze Slezka, které se na prvomájové demonstraci v roce 2009, pouhých několik dnů po žhářském útoku, postavily na demonstraci Dělnické strany vedle Davida Vaculíka a dokonce, stejně jako Vaculík, s pořadatelskou páskou na rukávu. O osobě Jana Lokaje jsme podrobněji psali v článku o loňském 28. říjnu v Ostravě Nutno podotknout, že na splitu Nomisterion a Sigmundur se sešel opravdu výkvět české neonacistické scény – členové kapely Nomisterion pomáhali s benefičními akcemi ve prospěch organizace, ve které působili vítkovští žháři, Petr Šípek zase pomáhal vítkovským žhářům s tvorbou webových stránek AN Bruntálsko jako webmaster, členové Sigmundur byli v osobě Tomáše Ondřejka oporou vítkovských žhářů v den samotného útoku a později se za ně dokonce veřejně postavili na demonstraci, ačkoliv přesně věděli, kdo má vítkovský útok na svědomí – jako tomu bylo v případě ostravského kuchaře Jana Lokaje. Jak ukážeme dále, členové a kamarádi kapel Sekhmet a Nomisterion si umí vybrat povedené přátele i za hranicemi republiky.
Obal prvního CD kapely Nomisterion...
...a obal kompilace kapel Nomisterion-Sigmundur
Německá spojka
Jako rána z čistého nebe prolétla světovými médii zpráva o úzké skupině německých militantních neonacistů, dnes označovaných za členy organizace Národně socialistické podzemí. Ti se v průběhu své aktivní neonacistické kariéry posunuli od politické práce a demonstrací k militantní činnosti, která přes ozbrojené přepadávání bank (těch skupina přepadla za svojí kariéru minimálně čtrtnáct), umísťování výbušných systémů a vyhrožování vyvrcholila řadou vražedných útoků. Mezi lety 2000 až 2007 provedla skupina nejméně deset vražd převážně tureckých přistěhovalců a jednoho Řeka. Rozsah činnosti organizace se začal dostávat na povrch po 4. listopadu, kdy si podle informací německé policie dva z členů gangu, nacházející se v údajně bezvýchodné situaci po loupežném přepadení banky, prohnali hlavou kulku. Několik hodin na to žena, která s nimi spolupracovala a žila stejně jako dva sebevrazi v anonymitě, vyhodila do povětří dům, ve kterém trio pobývalo. Na první pohled se mohlo zdát, že neonacisté udělali vlastní rukou tlustou čáru za celou dekádou svých vražd z nenávisti. Ale hned z prvních informací, které vyplouvaly na povrch během vyšetřování, bylo jasné, že celá kauza vyvolá mohutnou reakci německého státního aparátu.
Něměčtí neonacističtí vrazi Uwe Mundlos, Uwe Böhnhardt a Beata Zschäpeová
Z množství informací a spekulací, které k nám putují od našeho západního souseda, je zatím ještě brzy na jakékoli ucelené závěry. Dvě věci jsou ale přeci jen jisté. Kauza neonacistických vrahů bude mít znatelný dopad i na tuzemskou neonacistickou scénu, a to nejen kvůli osobním vazbám mezi českými nácky a německými neonacisty, kteří vrahy podporovali. Druhým zásadním poznatkem z celé kauzy je role Spolkového ústavu na ochranu ústavy (německé bezpečnostní služby, zabývající se mimo jiné infiltrací neonacistických, ale i anarchistických a autonomních struktur), který se potýká s ohromnou vlnou kritiky. Právě tento úřad měl na starosti koordinaci činnosti mnoha desítek, podle některých informací snad až stovek placených informátorů v řadách neonacistických organizací. Nejen, že německá policie oficiálně připisovala vraždy drobných tureckých podnikatelů, kteří se stali obětmi vraždícího tria neonacistů, „turecké mafii“, ale samotný Spolkový ústav na ochranu ústavy čelí kritice a bude se muset vyjádřit k tak závažným otázkám, jakou je například dotaz, jak je možné, že v případě vraždy Halita Yozgata v Kesselu se poblíž místa činu v místní internetové kavárně nacházel jeden z placených informátorů úřadu, který se s vrahy těsně před vykonáním popravy setkal, nebo dokonce informace o tom, že neonacističtí vrazi během svého řádění používali falešné doklady, jejichž původ opět ukazuje ke zmíněnému úřadu.
Pokud se navíc jako pravdivé tvrzení ukáže, že vrahové se pokusili o atentát na ubytovnu portugalských dělníků a mají na svědomí vraždu řeckého občana, mohla by být zajímavá i otázka pokrytectví aktuální agendy německých nácků, vyzývajících k obraně „společné Evropy národů“...
Obě pro nás zajímavé skutečnosti – úloha infiltrátorů v neonacistické scéně a přeshraniční kontakty mezi českými a německými nácky, kteří se podíleli nebo se svým postavením mohli podílet na krytí a podpoře neonacistických vrahů, se spojují v osobě dlouholetého saského neonacistického aktivisty Mirko Hesseho.
Hesse a čeští kamarádi
Mirko Hesse z německého městečka Sebnitz je u našich západních sousedů známý jako osoba s dlouholetou neonacistickou a kriminální kariérou. Byl členem neonacistické organizace „Nationale Offensive“ a po jejím zákazu v roce 1993 se stal zakladatelem a později jedním z vůdců saské odnože organizace Hammerskins. Hesse se také organizačně podílel na uskupení „CC88“ (CC=Chemnitz Concerts), které pořádalo white power koncerty v oblasti západního Saska. Kolem uskupení CC88 se pohybovali lidé, kteří byli prokazatelně napojení na vrahy z neonacistického podsvětí. Mimo jiné i zadržený Max – Florian B., který měl teroristickému triu přenechat byt v Chemnitzu a poskytnout jim osobní doklady. Hesseho vazby na podporovatele Národně socialistického podsvětí vedly i skrze jeho vlastní organizaci Hammerskins. V první řadě jde o úzké vazby na Thomase Gerlacha z Altenburgu – člena „Weißen Bruderschaft Erzgebirge“, „Brigade Ost“, uskupení „Thüringer Heimatschutz“, stejně jako zmiňovaných Hammerskins. Gerlach byl vedoucí osobou „Freies Netz“ a jedním z organizátorů „Fest der Völker“, neonacistického festivalu s každoroční českou účastí. Gerlachovy vazby na NSU jsou evidentní, před časem vyšlo na povrch, že tento aktivní neonacista používal minimálně od roku 2005 jako heslo do tajných neonacistických fór jméno „Mandy Struck“, krycí jméno Beate Zschäpe, o kterém podle německých médií věděl jen nejbližší okruh zasvěcených. Spojení mezi saskými Hammerskins a Národně socialistickým podsvětím je v současné době předmětem vyšetřování a vše nasvědčuje tomu, že se časem objeví další zajímavé skutečnosti.
Mirko Hesse s tetováním „Aryan“ na hrudi si dokáže užívat radostí života
Hesse, do roku 2001 vůdce saské odnože Hammerskins, působil zároveň jako placený informátor tajných služeb, a to minimálně do roku 2002. Ohledně jeho informátorské činnosti ale existuje řada prapodivných faktů. Funkce informátora se podle interních stanov Bundesamt für Verfassungschutz vylučuje se zastáváním vedoucích funkcí ve sledované organizaci a zakazuje též účast na trestných činnech. Mirko Hesse byl během svého informátorského působení vůdcem Hammerskins, navíc měl dlouhodobý byznys založený na výrobě a distribuci hudebních nosičů s v Německu nelegální white power hudbou. V roce 2002 se uskutečnila policejní razie proti zmíněné skupině saských Hammerskins, při které bylo zabaveno množství zbraní a neonacistických materiálů. Obžalováno bylo nakonec celkem 29 osob, nejčastěji za opakované výzvy k násilí. Ale již v roce 2001 byl Mirko Hesse odsouzen za distribuci CD Landser „Ran an der Feind“, protože texty na CD vyzývaly mimo jiné k vraždám levičáků, politiků a novinářů. Hesse dostal dva roky, jeho pobyt ve vězení byl pak ještě prodloužen na základě pozdějších rozsudků za další trestnou činnost. Hesse byl v době, kdy pobíral peníze za informátorskou činnost, aktivním neonacistou.
Tato skutečnost už před lety dostala tehdejšího německého ministra vnitra Shilliho pod palbu kritiky. V listopadu roku 2003 přinesl Berliner Zeitung další informace vztahující se k osobě Hesseho. Noviny uváděly, že celkem byl Mirko Hesse odsouzen na čtyři roky za souhrnné tresty a k tomu na něj čekala další obvinění. Hesseho firma Hate records vznikla v roce 1997 a na rozjezd údajně dostala záhadnou oklikou třináct tisíc marek jako dotaci začínajícím podnikatelům od spolkové republiky Sasko. Kromě zmíněného CD Landser se Hesse podílel i na vydání CD kapely White Aryan Rebels s názvem „Noten des Hasses“.
Hesseho recidiva se plně projevila v roce 2008, kdy se zúčastnil útoku skupiny sedmi nácků, která na 1. máje napadla klacky a boxery skupinku alternativní mládeže v německém městě Stolpen. Napadení skončili v péči lékařů, jeden dokonce na jednotce intenzivní péče. Ač od napadení uběhly čtyři roky a existují jasné usvědčující důkazy, případ provází nesmyslné soudní peripetie a podezřelé průtahy. V posledních letech se Mirko Hesse opět věnuje svému výnosnému podnikání a distribuuje neonacistické materiály a nahrávky. V současnosti spoluvlastní obchod „Tatex“ v Sebnitzi. Mezi jeho sortiment patří i oblečení s tématem tzv. hatecrimes (zločinů z nenávisti). Středem jeho zájmu se nicméně stala distribuce, vydávání NSBM nahrávek a pravděpodobně i spolupořádání nacionálně-socialistických blackmetalových koncertů. Právě tyto kontakty přivedly v posledních letech Mirko Hesseho opakovaně do Čech, kde si v tuzemské NS blackmetalové scéně nadělal řadu velice zajímavých přátel.
Nejzajímavějším spojením mezi Mirko Hessem, jehož jméno v Německu opakovaně vyplouvá na povrch v souvislosti s vyšetřováním neonacistických vrahů, a tuzemskými neonacisty jsou kontakty, které navázal v severočeském kraji. Jak dokazují následující fotografie, mezi přátele Mirko Hesse patří mnoho děčínských neonacistů z okolí kapel Sekhmet a Ortel. Mirko Hesse propagoval jako fanoušek NSBM v Německu kapelu Sekhmet a měl také co do činění s pořádáním koncertů, na kterých kapela Sekhmet v Německu vystupovala. Skrze svoje webové stránky a facebookový profil podporoval koncerty Sekhmet a dokonce jim nechal vyrobit trička.
Mirko Hesse na opakovaných návštěvách v severních Čechách. S nácky z německé strany Saského Švýcarska a v objetí s Jiřím „Setem“ Šípkem z kapely Sekhmet
Mirko Hesse se svojí ženou (první zleva) a slečnami bratrů Šípků – Markétou Netopilovou, přítelkyní Petra Šípka (uprostřed) a občasnou přítelkyní Jiřího Šípka Erikou Heimlichovou (první zprava)
Mirko Hesse s dalšími německými kamarády. Za ním v modré košili a ve výřezu z demonstrace AN v Děčíně, kde si oblékl pořadatelskou pásku, Jaroslav „Giovanni“ Langer z Děčína, bubeník děčínské white power kapely Ortel a jeden z bývalých majitelů děčínského Thor Street shopu
Mirko Hesse nemohl chybět ani na zmíněné neonacistické demonstraci v Ústí nad Labem v roce 2009 (označen žlutou barvou a rovněž ve výřezu s čepicí na hlavě). Fotografie (pro zvětšení klikněte) přináší pohled na čelo transparentu Junge Nationalen Sachsisches Schweiz – mládežnické organizaci NPD, respektive její pobočky v Saském Švýcarsku. Doprovod těmto německým náckům dělal jako jeden z pořadatelů demonstrace Jiří „Set“ Šípek s číslem 1. Pod číslem 2 se skrývá Mirko Hesse. Doprovod transparentu dále dělalo zajímavé složení českých a německých nácků. S číslem 3 Jiří Dudák – pokladník, člen předsednictva a tajemník Dělnické mládeže, s číslem 4 Tadeáš Svoboda z Mělníku, ve své době významný aktivista Autonomních nacionalistů (AN). S číslem 5 pochoduje Hartmut Gliemann, dlouholetý neonacista z NPD Sachsisches Schweiz. Pod číslem 6 se skrývá Petr Čermák ze zaniklé pražské buňky Autonomních nacionalistů Lhotka a s číslem 7 následuje praporečník Tomáš Hána z Chebu, jehož osobě jsme se věnovali v jednom z minulých článků.
Závěr
Jak jsme v článku na mnoha fotografiích a faktech dokázali, kapela Sekhmet se skládá z neonacistů. Všichni členové kapely Sekhmet se, po příchodu Petra „Warlorda“ Šípka, účastnili neonacistických demonstrací a jiných neonacistických akcí. Petr Šípek a jeho bratr Jiří Šípek patří do okruhu politicky aktivních neonacistů z rozpadlé skupiny AN Sever. Skrze své aktivistické kontakty byli Petr a Jiří Šípkovi v kontaktu s jinými skupinami AN, včetně skupiny bruntálské, která byla z části tvořená neonacisty, na jejichž kontě je množství násilných útoků, včetně těch žhářských proti Romům, z nichž nejvíce medializovaný byl útok ve Vítkově. Bratří Šípkové si vedle blackmetalové kapely Sekhmet založili projekt další, tentokráte white power kapelu s názvem Nomisterion. S kapelou Nomisterion se zúčastnili mnoha neonacistických koncertů, včetně těch pod hlavičkou mezinárodní neonacistické organizace Blood and Honour. Ačkoli část blackmetalistů vždy označovala kapelu Sekhmet jako tu, která se pohybuje takzvaně „na hraně“, naše informace dokazují, že tuto hranu už dávno překročili.
Když se kapela Sekhmet skrze své členy vyjadřovala k osobě Adolfa Hitlera a nacionálnímu socialismu v pozitivním smyslu, když se oháněla svým bojem proti všem sráčům, pozérům, punkerům, imigrantům, křesťanům a židům, pro které speciálně složila píseň Zyklon B, když se chlubila textem své písně Čistá krev, když se členové kapely přiznávali k sympatiím k white power kapelám či s nimi rovnou koncertovali nebo hráli jejich písně, mávali někteří blackmetalisté nad těmito fakty rukou jako nad vytrženými z kontextu, špatně pochopenými nebo záměrně zmanipulovanými. Nezbývá než počkat, jak se blackmetalová scéna a fanoušci, stejně jako promotéři metalových koncertů a kluby, kde se chystá kapela Sekhmet koncertovat, poperou s tímto článkem. Jiří „Set“ Šípek by mohl být rovněž upřímný ke svým bílým spoluobčanům a narovinu jim říci, jak si představuje své řešení problému sociálně vyloučených lokalit, proti jejímž obyvatelům se vydal demonstrovat v loňském roce například v Novém Boru. Inspirace a rad dostal od svých neonacistických přátel jistě dost.
Jiří „Set“ Šípek (jak jinak než v černém) na demonstraci v Novém Boru, která se konala 11. září loňského roku
