Středa 19/11/2014

S nácky kolem světa: V Bašárově Sýrii

Ve druhém díle našeho světoběžného seriálu se podíváme na vztah nácků k současnému konfliktu v Sýrii a z čeho jejich postoje vycházejí. Na konkrétním příkladu Evropské fronty solidarity pro Sýrii si přiblížíme, jak vypadá praktické využití teorie querfrontu, a které známé tváře se v ní objevují v případě České republiky.

Pozadí syrského konfliktu
Když v březnu 2011 vyšli poprvé do ulic Syřané nespokojení s režimem prezidenta Bašára Asada, jen málokdo očekával, že se pouliční demonstrace inspirované tzv. arabským jarem přelijí do krvavé občanské války. Konflikt mezi syrskou armádou, podporovanou provládními milicemi, a různorodými frakcemi ozbrojené opozice si za poslední tři roky vyžádaly necelých 200 tisíc mrtvých a tři miliony lidí na útěku. Historické napětí mezi syrskými etnickými a náboženskými komunitami navíc pod vlivem bojujících radikálů stále častěji přerůstá v otevřené sektářské násilí, které bohužel dále expanduje do okolních států.

Protirežimní demonstrace, které vypukly na jaře roku 2011, přerostly ve zničující občanskou válku, ve které bojují všichni proti všem. Počet obětí konfliktu se odhaduje na 120 000 až 191 000 mrtvých, několik milionů Syřanů skončila na útěku před hrůzami války.

Rychlé řešení válečné situace komplikuje fakt, že žádná z válčících stran nemá rozhodující převahu, stejně tak i skutečnost, že se jedná o opravdu komplikovaný konflikt, odehrávající se na několika odlišných úrovních. Na syrský konflikt lze nahlížet optikou občanské války, ve které se bojuje o příští uspořádání země, jmenovitě o udržení či svržení současného baasistického režimu, a jeho případné nahrazení novým společenským uspořádáním. Zároveň jde o zástupný, geopolitický konflikt, jehož protagonisty jsou na jedné straně nesourodá koalice západních států spolu s Tureckem, Katarem a Saudskou Arábií, na straně druhé pak Rusko, Irán a libanonské šíitské hnutí Hizballáh. Tento konflikt je založen na posílení nebo případné udržení politického vlivu v oblasti. V neposlední řadě jde také o etnicko-náboženský konflikt odehrávající se především mezi náboženskou menšinou alawitů (podporovanou ostatními šíity) a sunnitskou většinou, ve kterém jde o prastarý spor o autenticitu a legitimitu nábožensko-politického výkladu islámu. Etnický rozměr pak konfliktu dodává kurdská část opozice, které jde o národnostní autonomii a v dlouhodobém horizontu o nezávislost v rámci svobodného Kurdistánu.

Zatímco se válka v Sýrii zvrhla v krvavý konflikt, ve kterém se syrská armáda se svými spojenci střetává s jednotkami rebelů a jednotlivé frakce rebelů válčí mezi sebou, zuří v Evropě informační válka mezi stoupenci a odpůrci jednotlivých znesvářených stran. Na straně opozice (s výjimkou Islámského Státu a Džabhat Al-Nusra) stojí, byť s rozpaky, většina mainstreamových politických stran a médií i podstatná část veřejného mínění, na straně opačné pak Asadův režim našel nejhlučnější spojence v prostředí evropské krajní pravice a současně také autoritářské levice.
 

Momentka z demonstrace Všepolské mládeže na podporu režimu Bašára Asada ve Varšavě v srpnu 2012. Krajně pravicové katolické hnutí, známé svými anti-semitskými a homofobními postoji, uspořádalo ve spolupráci se syrskou ambasádou "spontání protest" proti demonstraci odpůrců Asadova režimu.

Podpora syrského neo-baasistického režimu se v podání evropských „nacionalistů“ opírá v ideologické a symbolické rovině o několik různých interpretací:

  • Fašistická: Asad je s oblibou líčen jako silný vůdce a obránce národních zájmů, který se nebojí postavit vnější intervenci a zároveň železnou rukou drží pořádek a garantuje společenský smír.
  • Náboženská: Asad bývá s oblibou líčen jako ochránce syrských křesťanů, záruka sekularity, hráz proti radikálnímu islámu, případně rovnou jako bojovník za "hodnoty evropské civilizace"
  • Revoluční: Asadova Sýrie je, spolu s Iránem a Hizballáhem, líčena jako součást širší antiimperialistické, antikapitalistické a antisionistické fronty, bojující s ďábelskými plány z rukou EU, USA, Izraele, případně obecně světového židovstva.

V praxi se využití těchto symbolů lokálně liší. Zatímco Nick Griffin z BNP tvrdí, že Asad zabrání vzniku stejně líhně džihádistů, jací útočili v londýnském Woolwich, francouzská Národní Fronta, vedená Marine Le Penovou, sází na nacionalistickou a tradiční antiamerickou kartu, která v mnohém navazuje na předešlou podporu iráckého diktátora Saddáma Hussajna ze strany jejího otce. Není velkým překvapením, že v případě nacionalistické (a krajně katolické) Všepolské mládeže, která se angažovala v provládních demonstracích před syrskou ambasádou ve Varšavě, hraje prim otázka syrských křesťanů. Zajímavý je postoj řeckého Zlatého úsvitu. Ten kombinuje tradiční řecko-syrské přátelství, které vždy definovala především nenávist k Turecku (syrští křesťané se hlásí k řeckému ritu) s okouzlením libanonským hnutím Hizballáh. To představitelé řeckých neonacistů příležitostně uvádějí jako jednu ze svých inspirací.

 

Fotografie z přednášky ESFS v Turíně z 24. Května 2013. Na obrázku Ruben Rosiers z belgického hnutí NSV, Federico Depetris z Blocco Studentesco a Angela Cordisco z Casa Pound. Rosiers patří k nejvýznamnějším aktivistům ESFS. Na pozvání syrského režimu navštívil v rámci své informační mise Damašek, alavitskou baštu Lazikíiju a palestinský utečenecký tábor Jarmúk.

Evropská fronta solidarity pro Sýrii

Asi nejzajímavějším projektem z dílny krajní pravice je Evropská fronta solidarity pro Sýrii (ESFS), platforma, která se na první pohled jeví jako apolitická, ale ve skutečnosti funguje jako panevropský nacionalistický projekt. Syrská karta v něm aspiruje na podobný sjednocující status, jaký si mezi krajní pravicí získala podpora srbského Kosova. Jak si ukážeme v následující části, jde i o typický příklad querfrontu, o kterém jsme psali v prvním díle našeho vyprávění.

V hnutí ESFS nalezneme zajímavou směsici osob, od alavitských a křesťanských Syřanů žijících v evropském exilu, přes komunisty, mírové aktivisty až po pomatené bojovníky proti iluminátům a NWO. Nejvýznamějším subjektem a hlavním hybatelem jsou ale krajně pravicové struktury, jmenovitě italské neofašistické hnutí Casa Pound  a s ním spřízněné skupiny. Za Itálii zde nalezneme, kromě Casa Pound, také aktivisty z řad Blocco Studentesco nebo Forza Nuova. V případě Španělska se v rámci fronty angažují lidé z prostředí Falange Española de las JONS a Movimento Social Republicano, Francie je zastoupena prostřednictvím Nationalistes Autonomes France, Belgie pak prostřednictvím vlámským Nationalistisch Student Verbond. Fronta ale slaví jisté úspěchy i v Řecku, Polsku, Turecku, Srbsku, Německu, Rumunsku, Finsku, Rusku, České republice a na dalších místech.

Kromě propagační činnosti, tedy pořádání přednášek a organizování demonstrací napříč Evropou, je největším úspěchem ESFS uznání, kterému se hnutí dostává z oficiálních míst asadovského režimu. Nejen, že se jejich “solidárním návštěvám” dostalo v Damašku přijetí na nejvyšší úrovni, ale Asadův režim s činností ESFS dokonce aktivně pracuje v rámci vlastní propagandy. Díky tomu může syrská tisková agentura s železnou pravidelností informovat domácí publikum o tom, jak široké podpory se vládní “protiteroristická” kampaň těší v zahraničí. ESFS se tak připojila po bok Nicka Griffina z BNP a dalších nacionalistických uskupení, kterým syrský režim podobné návštěvy štědře sponzoruje.

Aktivisté ESFS a identitářské "neziskové" organizace SOL.ID a jejich momentka se syrskými vojáky v centru Damašku. Jako druhého a třetího zleva můžeme vidět Davida di Stefano a Giovanni Feolu, jinak též členy a kandidáty italského neofašistického hnutí Casa Pound. Italští aktivisté v rámci své mise navštívili Damašek a Tartús, na místě se setkali se syrským premiérem a několika ministry.

 

ESFS v České republice
Česká skupina ESFS se primárně prolíná se strukturami Generace identity, RESP. někdejších autonomních nacionalistů. Poprvé o sobě dala vědět loni v květnu, když uspořádala seminář na téma Aktuální vývoj konfliktu v Sýrii. Na akci, která proběhla v salónku Prahy 1, tehdy oblíbeném prostoru českých fašizujících skupinek, přednášel Patrik Vondrák spolu s Danielem Solisem a Radovanem Rybákem. Rozepisovat se na tomto místě o neúnavném propagátorovi moderních ultrapravicových trendů Vondrákovi by bylo nošením dříví do lesa. Daniel Solis je pak horlivým zastáncem konspiračních teorií, který se netají svými politickými ambicemi. Ty se snažil uskopokojit v různých bizarních politických uskupeních - s Demokratickou stranou zelených, hnutím Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové a naposledy se stranou Ne Bruselu - Národní demokracie, vedenou homofobním antisemitou Adamem B. Bartošem. Radovan Rybák je redaktorem komunistických Haló novin, který dokonce během letošních komunálních voleb kandidoval za pražskou KSČM. Přestože se akce jako ideologicky nevyhraněná, složení účastníků už tehdy ukázalo, v jakém prostředí je ESFS zakotvena. Zahlédnout tu bylo možné zástupce Generace identity Michala Urbana a Petra Kessnera, známého neonacistického disgrafika z Prahy Jaroslava Krpala, zakladatele kladenských Autonomních nacionalistů Michala Glase, místopředsedu ostravské Dělnické mládeže Jana Kuřece, Františka Hucka ze zmíněného hnutí Ne Bruselu, bývalou členku ženské neonacistické skupina Resistance Women Unity (RWU) Zuzanu Ferancovou (později provdanou za historika z Ústavu pro studium totalitních režimů Lukáše Cvrčka) nebo jednoho ze zakladatelů nacionalistického sdružení Červenobílí a zároveň bývalého místopředsedu Národní strany Michala Ševčíka.

Publikum přihlížející přednášce Patrika Vondráka, Daniela Solise a Radovana Rybáka. V popředí s copem Zuzana Ferancová, vedle ní ve vínové košili s kamerou František Hucek, v červeném svetříku s tetováním na krku Jaroslav Krpal, v pruhovaném polo triku Michal Urban, vedle něj sedí v černém svršku Michal Ševčík a na oba se otáčí Michal Glas, za nimi v béžové vestičce Jan Kuřec, vpravo vzadu zpoza závěsu vykukuje Petr Kessner.

 

Brzy po pražské přednášce, začátkem června loňského roku, se skupinka českých aktivistů ESFS v čele s Patrikem Vondrákem vydala na koordinační schůzku celé mezinárodní sítě do Říma. Ta se konala v sídle italského fašistického hnutí Casa Pound současně s prvním ročníkem tamního turnaje v bojových sportech zaštítěného neonacistickou značkou White Rex, o němž nedávno vyšel obsáhlý článek na našich stránkách. Aktivisté ESFS si pochopitelně takovou příležistost nenechali ujít, zvlášť když bylo možné shlédnout zápasy ústeckého nácka Víta Mrákoty. Na výlet navíc vyrazili ve společnosti provozovatelů Hatecore Shopu Lukáše Roda a jeho manželky Míši. Vondrák se dva týdny nato vydal do Říma znovu, aby na tamní manifestaci ESFS pronesl svůj projev.

Fotka z římského sídla Casa Pound, na které je i několik stoupenců ESF z řad českých nácků. Mimo jiné Patrik Vondrák (uprostřed za vlajkou), Jiří Dudák (drži vlajku vpravo) nebo Lukáš Rod (v mikině Madball). Zcela vlevo stojí slovenský neonacista Milan "Punky" Panáč. Zcela vpravo Sébastien de Boëldieu, francouzský aktivista Casa Pound, žijící v Itálii.

Výlety do Itálie zřejmě českou skupinu ESFS vyhecovaly k aktivitě, a tak kromě lepení plakátů a samolepek došlo i na reálné akce. Během loňského léta a podzimu proběhla v Praze série mikrodemonstrací, na jejichž organizaci ESFS spolupracovala s Národním svazem syrských studentů v ČR. První červencová akce na Václavském náměstí utrpěla velmi nízkou návštěvností, která dala vyniknout provařeným tvářím jejích účastníků. S vlajkami se promenádovala přítelkyně Petra Kessnera Šárka společně s Matějem Vránkem z okruhu bývalých Autonomních nacionalistů. Sám Kessner důležitě postával v blízkosti řečnícího Daniela Solise. Stejně se zachoval i Jaroslav Krpal, zatímco Patrik Vondrák pobíhal okolo v elegantní košili s rozhalenkou. Fotodokumentaci celé pidiakce zajišťovala Martina Boříková, další z bývalých aktivistek RWU.

Petr Kessner jako řečník na červnové demonstraci na Václavském náměstí.

Na srpnovém Shromáždění proti embargu a intervenci se už sešlo o poznání víc lidí a mezi nimi i podstatně víc nácků. Pochod k velvyslanectví USA vedli Patrik Vondrák s Petrem Kessnerem, které následovala směska nácků, syrských patriotů a "apolitických" skinheadů. Zatímco Lukáš a Míša Rodovi hrdě exhibovali s vlajkou, Jan Kuřec z Dělnické mládeže nebo jihočeský stoupenec Generace identity Přemysl Zeman vypadali s přidělenými mávátky jako bezprizorní svazáci. Martina Boříková s sebou tentokrát přibrala i kočárek s potomkem a čas si krátila debatou se slávistickým nazi-chuligánem Honzou "Karlosem" Králíkem. Jeho jméno proběhlo médii v souvislosti s jeho cestou na Ukrajinu, kam se vydal pomáhat tamním neonacistickým bojůvkám. Na oplátku za získanou popularitu a zájem státních orgánů se letos se mezi chuligány začaly šířit zvěsti Králíkově konfidentství. Překvapením bylo vidět na veřejné akci Víťu Baránka, který patří k brněnské partě okolo Jiřího Dudáka přiklánějící se k moderním trendům v nacionalismu, koketující dokonce i s veganstvím. Dříve byl velmi aktivní jako NS grafiťák a v současnosti pracuje jako tatér v brněnském studiu Hadset, které zároveň funguje jako kamenný obchod merchandisingu "apolitické" kapely Operace Artaban. Prostě apolitičnost jak má být :). S fotoaparátem se v průvodu pohyboval i známý drážďanský neonacista Maximilian "Maik" Müller, který je se svými českými protějšky v dlouhodobém kontaktu. Letos se například společně s Jiřím Dudákem, Tomášem Skybou, Ladislavem Zemánkem (místopředsedou Bartošovy Národní demokracie), Martinem Šmídem a Lenkou Koutnou vydal do Kosova.

Vondrák s Kessnerem vedou průvod k americké ambasádě. Daniel Solis ve žluté košili nese transparent AIP.

Průvod k ambasádě USA: V popředí nese fotoaparát německý neonacista Maxmilian Müller. V bílém tričku ze svatováclavské demonstrace a s mávátkem pochoduje Přemysl Zeman. Vzadu veze kočárek Martina Boříková (exgrafička a pokladní RWU).

Průvod k ambasádě USA: Nalevo drží v bílém triku se žlutý transparent AIP Lukáš Rod. Vedle něj v černém triku Agnostic Front Víťa Baránek. Za transparentem ESF stojí v černých brýlích Michaela Rodová.

Jan "Karlos" Králík. Nahoře na srpnové demonstraci ESF, dole v Kyjevě jako sympatizant Pravého sektoru.

Do organizace říjnové manifestace na podporu Sýrie se kromě ESFS a syrských studentů zapojila ještě německá Antiimperialistická platforma (AIP), což je další projekt německých nácků, snažících se oslovit nespokojené a dezorientované zájemce nejen z Evropy. Jak se píše na jejích stránkách, cílem AIP je podporovat nacionalistické iniciativy v různých částech světa v boji za suverenitu a proti americkým a sionistickým imperialistickým snahám. Pod nahnědlou a vágní definici se vejde mimo jiné podpora diktátorských režimů v KLDR nebo Libyi. Jednou z hlavních postav AIP je zakladatel nacionálně bolševické organizace Kampfbund Deutscher Sozialisten (KDS) Michael Koth, který svou účastí poctil i tuto akci. Kromě Kessnera s Vondrákem a pár dalších skalních příznivců ESFS se další kapesní demonstrace, která ale byla součástí globálně koordinované akce, zúčastnil i mladý neonacistický aktivista z Moravy a někdejší kandidát za DSSS Miroslav Piskač. V hloučku šlo zahlédout také další čerstvě se dohromady dané neonacistické hrdličky - Markétu Pápayovou s již představeným Jaroslavem Krpalem. Markéta Pápayová se politicky angažuje už od útlého věku. Na akce Dělnické strany, Národního odporu i Autonomních nacionalistů dříve vyrážela ve společnosti svého otce Josefa, v posledních letech se ale dokázala opostavit na vlastní nohy. Záliba ve veřejných akcích jí ale nepřešla a navštěvuje je i se svým novým přítelem Jaroslavem Krpalem. Tento nepřehlédnutelný nácek z party okolo Lukáše Roda má vazby i na zmíněnou Dělnickou stranu. Na našich stránkách jsme se o něm už několikrát zmínili, naposledy v souvislosti s výletem Generace identity na Říp. Stejně jako na minulé dvě, i na tuhle demonstraci dorazil Robert Surówka z Ostravy, který se sice pohybuje hlavně mezi aktivisty DSSS a Dělnické mládeže, ale zároveň se zúčastnil i většiny akcí Generace identity.

Říjnová manifestace na Staroměstském náměstí. V roli řečníků Patrik Vondrák (vlevo) a Michael Koth (vpravo).

Vlevo nahoře: Robert Surówka (vlevo) a Jan Kuřec (vpravo) na srpnové demonstraci v Praze. Vpravo nahoře: Parta okolo DSSS a Dělnické mládeže před transparentem "Národní socialismus". Zleva - Jaromír Holek, Jan Kuřec, Milan Hroch, Tomáš Nováček, Erik Lamprecht, Jakub Janovský a Robert Surówka. Dole: Letošní setkání slovenských, polských a českých nácků v Czestochowe. Jan Kuřec vpravo, Robert Surówka pátý zprava.

Vrcholem loňské aktivistické sezóny ESFS se stal brněnský vánoční večírek, na kterém se sešla zajímavá směs vesměs známých tváří. Z pozice tahouna tuzemské ESFS nemohl chybět Petr Kessner, stejně jako Jiří Dudák, jehož hlavním zájmem sice zůstává kosovská ESF, ale v případě Sýrie dostal na starost finanční sbírku. Kromě zmíněné dvojice se na akci opět ukázal Víťa Baránek, tentokrát i se svojí přítelkyní Markétou Zechovskou. Markéta je původně ze severu Čech a hodně se zajímá o práva zvířat. Kromě demonstrací (například tradiční svatováclavská demonstrace pozůstatku autonomních nacionalistů z roku 2012 v Kralupech nad Vltavou) byla spolu s Veronikou Císařovou k vidění i na webu Radical Boys jakožto NS modelka. Pravděpdobně s touto dvojicí dorazil i Tomáš Kříž, druhdy jeden z brněnských "apolitiků". Z okruhu identitářů a bývalých autonomních nacionalistů se ukázali ještě Ladislav Havlíček  a Martin Šmíd. Pestré nacionalistické spektrum dotvářeli Michal Ševčík z Červenobílých a nazi "brouk pytlík" Milan Salajka, jeden ze zakladatelů moravského Národního odporu a bývalý kandidát DSSS. Záběry z večírku se dokonce objevily i v syrské televizi.

Vlevo: Markéta Zechovská a Víťa Baránek po brněnském vánočním večírku ESFS.Uprostřed: Markéta Zechovská v triku italských autonomních nacionalistů bojujících proti speciesmu (druhové nadřazenosti lidí nad zvířaty).Vpravo: Víťa Baránek jako mladý NS sprejer pózuje v triku Hasta La Vista Antifascista před jedním ze svých výtvorů. Povšimněte si originálního cool tagu WB88.

A Víťa Baránek v tričku z produkce Hardset jako plnohodnotná součást brněnského "apolitického" skinheadského kolektivu kolem Operace Artaban.
 
Vánoční večírek ESFS v Brně.

Kromě ESF se sýrským konfliktem zabývá i fašizující sdružení Červenobílí, které tématu věnovalo několik ze svých diskusních večerů. Jako přednášející na nich vystupovali Daniel Solis nebo Ahmed Khaddour (předseda Svazu syrských studentů v ČR dlouhodobě spolupracujícího s ESF a podporujícího Asadův režim). Jeden ze zakladatelů Červenobílých Michal Ševčík se zúčastnil i akcí pořádaných ESF.

Taktika nebo totální zoufalství?
Na fakt, že české neonacistické spektrum ovlivňují módní trendy, jsme si už za posledních několik let mohli celkem zvyknout. Co začalo jako subkulturní přerod agroskinů na autonomy, se časem transformovalo do koketování s myšlenkami, které jsou tradičnímu pojetí neonacismu poměrně cizí – ať už jde o moderní italské pojetí neofašismu, identitářství nebo třeba pohrávání si s katolickým konzervatismem. Na osobách kolem české odnože ESFS je ale nejpozoruhodnější míra, do jaké jsou tito aktivisté ochotni spolupracovat s představiteli autoritářské levice.
Ocitáme se tak v schizofrenní situaci, ve které někteří jedinci současně vzhlíží k evropským hrdinům v boji proti bolševismu (čti Waffen SS a Wehrmacht), ale zároveň jim nevadí čile spolupracovat s bolševiky na některých dílčích projektech. Na facebookových stránkách ESFS tak bez obtíží narazíte na linky odkazující na komunistické Haló noviny, stránky Komunistického svazu mládeže nebo na záznam z přednášky Milana Krajči, člena ÚV KSČM. Je otázka, zda jde v českém prostředí opravdu ještě o politickou taktiku, nebo jestli krajně pravicová scéna dosáhla dalšího dna bezvýznamnosti a vlastního vyprázdnění.
Podobnou otázku lze položit i z druhé strany. Co asi žene zpívajícího redaktora Haló novin Radovana Rybáka, aby se zúčastnil přednášek pořádaných a navštěvovaných neonacisty? Případně, jak se stane, že mladý komsomolec Ladislav Zemánek vymění ze dne na den soudruhy z Ústřední rady Svazu mladých komunistů za soukmenovce z Ne Bruselu? A jak je na tom asi Daniel Solis, který se s hlavou plnou konspiračních teorií dostane od vyhulenců ze Strany zelených, přes odpor proti "fašistickému ukrajinskému režimu" až na ručně malovaný plakát s Bartošem a Vandasem?