Když proběhla první lednová demonstrace iniciativy IvČRN na pražském Hradčanském náměstí, stěžovala si řada potenciálních účastníků, že svolávat demonstraci v pátek od 16 hodin mohou leda tak "sluníčka", která nepracují, ale slušný člověk je tou dobou tak akorát v práci. Organizátoři další akce proti islámu si tyto stížnosti vzali k srdci a svoji demonstraci svolali na pravé poledne poslední lednové soboty. Velký efekt to nemělo, lidí nakonec přišlo o něco méně než posledně.
Zhruba osm stovek účastníků bylo na samotném náměstí a maximálně pět set se jich zúčastnilo následného pochodu. Zájem o veřejné protesty proti islámu sice možná lehce upadá, ale složení sobotní demonstrace ukazuje na nápadné politické sbližování islamofobních populistických postaviček typu Jany Volfové nebo Tomia Okamury s radikálně neonacistickou scénou. Tuto demonstraci nesvolala skupina "Islám v České republice nechceme", ale její představitelé na ní vystupovali.
Pohled na celý pochod. V davu je zhruba 500 lidí (nelze spočítat přesně, protože někteří lidé jsou zakryti vlajkami).
Přestože první letošní demonstrace na Hradčanech přilákala mnoho neonacistů, šlo povětšinou o zpolitizované fotbalové chuligány a několik více či méně solitérních postav, které sice v neonacistické scéně mají jisté renomé, ale do jejích současných aktivit se až na řídké výjimky zapojují spíše okrajově. Na sobotní demonstraci už se ale sešla poměrně pestrá paleta aktivních kádrů z různých částí neonacistického spektra, takže procentuální zastoupení neonacistů bylo patrně ještě o něco vyšší, než tomu bylo na demonstraci IvČRN. S jistou mírou nadsázky by se dalo říct, že protiislámská demonstrace uspěla tam, kde selhala většina neonacistických akcí posledních několika let - spojila moderní autonomy (dnes sdružených pod vlajkou Generace identity), s funkcionáři a příznivci Dělnické strany sociální spravedlnosti, ortodoxními nacionálními socialisty a aktivisty bývalého Národního odporu. Je zřejmé, že paušalizující a populistická rétorika protiislámských iniciativ, která se hemží učelovými výmysly a zavádějícími tvrzeními (po této stránce jsou zajímavé rozbory nedávných vystoupení Martina Konvičky a Jany Černochové v diskusních pořadech, které zveřejnil server Demagog.cz zde a zde, plošně háže všechny muslimy do jednoho pytle a automaticky z nich dělá zločince, teroristy a nepřátele, hraje na náckům důvěrně známou notu.
V davu, jenž se v sobotu shromáždil na Staroměstském náměstí, šlo velmi jednoduše vysledovat několik skupinek, v průběhu demonstrace se porůznu bavící a mísící. Na okraji shromáždění okouněl skromný hlouček aktivistů Generace identity, mezi nimiž nebylo možné přehlédnout českého tahouna tohoto uskupení Michala Urbana. Jak jsme psali vloni zde a zde, patřil Urban dříve k modřanské skupince Autonomních nacionalistů a dodnes ho pojí přátelství s mladšími aktivisty z okruhu pražské buňky DSSS.
Michal Urban v objetí s členy DSSS Pavlem Szudárem (uprostřed v tričku s klansmanem) a Jiřím Petřivalským (vlevo).
Když už jsme u toho, tak někdejší předseda pražské Dělnické mládeže Pavel Szudár byl další postavičkou, která se v hloučku Generace identity vybavovala. Připomeňme, že Szudár je ortodoxní nácek a svůj militantně rasistický světonázor si nechal zvěčnit i na svém propadlém hrudníku. Mezi jeho tetování patří na břiše umístěný masivní nápis RAHOWA (zkratka sousloví RAcial HOly WAr - svatá rasová válka, čili takový bělošský džihád) nebo číslo 88 (podle pořadí písmen v abecedě HH - Heil Hitler) zdobící jeho neochlupenou hruď.
Pavel Szudár a jeho sbírka nacistických tetování.
Chybět nemohl ani severočeský nacionalistický aktivista a dobrý křesťan Adam Berčík. Ten se přes různé vývojové fáze svého aktivismu, v rámci něhož se věnoval fotbalovému chuligánství, činnosti v kolektivu Autonomních nacionalistů, vydávání časopisu White Voice ("Bílý hlas") nebo kandidoval za Dělnickou stranu, aby se nakonec probojoval až k identitářství (kromě článku o Generaci identity jsme o něm psali zde.
Adam Berčík v době, kdy si ještě na nějaké to gesto nedával příliš pozor.
Protiislámské postoje Urbana, Berčíka a jejich soukmenovců a ani to, že přišli na demonstraci, není žádným překvapením. Na začátku ledna se skupina českých aktivistů Generace identity včetně Berčíka s Urbanem zúčastnila jednoho z pochodů iniciativy Pegida v německých Drážďanech.
Skupina aktivistů Generace identity.
Bývalí autonomní nacionalisté, nyní dvě z hlavních postav Generace identity: Adam Berčík (vlevo) a Michal Urban (vpravo).
Pavel Szudár (v béžové bundě) s Michalem Urbanem.
Poblíž identitářů se v maskáčové bundě a s rádoby nenápadným sluchátkem v uchu pohyboval Milan Tobiáš. Tento bývalý bývalý městský strážník a bývalý člen KDU-ČSL je v dlouhodobém kontaktu s neonacistickou scénou nejen v Čechách, ale i v Německu, kam se často vydává na demonstrace a k účasti na nich přemlouvá i své facebookové kamarády. Tak byl v roce 2013 na prvomájové demonstraci v Dortmundu spolu s Patrikem Vondrákem, Jiřím Dudákem a Martinem Hrachem. Bylo to právě jeho neonacistické přesvědčení, které ho poté, co se v řadách ozbrojených aktivistů Národního Odporu zúčastnil demonstrace před izraelskou ambasádou, stálo místo u městské policie. V poslední době se Tobiáš nechává často vídat na různých akcích pořádaných lidmi z okruhu Generace identity, ale i na demonstracích ostatních iniciativ. Naposledy jsme o něm psali v souvislosti s pokusy nácků a ultrakonzervativců narušit průběh loňského pochodu Prague Pride.
Generace identity na Řípu v březnu 2014 s vlajkou Pravého sektoru. Tobiáš v modré šusťákovce.
Milan Tobiáš
Další skupinka, která byla na demonstraci nepřehlédnutelná, se skládala ze starších aktivistů hlavně z prostředí bývalého Národního odporu. V bílé bundě se dostavil Filip Benedek, který byl kolem roku 2008 velmi aktivní v prostředí pražských neonacistů, se kterými se s oblibou účastnil tehdy probíhajících demonstrací a dalších akcí Dělnické strany nebo Národního korporativismu.
Filip Benedek (uprostřed) společně s Martinem Matičkou (vlevo), organizátorem neonacistického prvomájového pochodu v Praze v roce 2008.
Poblíž něj se držela Lucie Sedláková, někdejší manželka karlovarského nácka Václava Kukačky. Dodnes se Sedláková přátelí s bývalými členy Národního odporu Krušnohoří, jako je Pavel "Kevin" Petrů, nebo Jiří Polák, odsouzený v souvislosti s pokusem o vraždu ve Strakonicích, a s jeho ženou Evou (oba dva se před několika lety velmi angažovali i v nástupnické Dělnické straně sociální spravedlnosti. Sedlákovou na demonstraci doprovázel její současný partner Václav, se kterým v Příbrami žije. Ten se proslavil jako spolupořadatel pražské demonstrace Národního odporu na prvního máje roku 2006. Povedenou partičku doplňoval Pavel Mrva ze západních Čech, který se dodnes netají svým obdivem k neonacistické teroristické organizaci Combat 18. Opodál se i s se svojí manželkou potloukal Jan Krýcha, aktivista původní pražské pobočky mezinárodní neonacistické organizace Blood & Honour s manželkou.
Filip Benedek, Lucie Sedláková a její přítel Václav.
Pavel Mrva
Krýcha s manželkou.
Hajlující Jan Krýcha v triku Skrewdriver.
Několikrát tu byla řeč o DSSS a Národním odporu. Proto také nemůžeme mezi účastníky demonstrace zapomenout na dalšího dlouholetého aktivistu těchto sdružení Jiřího Froňka z Karlových Varů. Tento dnešní místopředseda DSSS byl dlouhou dobu vůdčí osobností Národního odporu Krušnohoří, členem redakční skupiny webu odpor.org a na našich stránkách jsme mu věnovali větší než malé množství článků (třeba zde, zde nebo zde).
Jiří Froněk
Do Prahy přijela i menší partička nácků ze severních Čech. Z ní zmiňme alespoň Luďka Cholta. Ten je sice v podstatě nezajímavou postavou, ale za zmínku stojí kvůli svým kontaktům na starší aktivisty Národního odporu Krušnohoří a tamní ortodoxní nacionální socialisty, jako je třeba Michal Skříček. V podobné společnosti se pohyboval například na největší protirómské demonstraci v Duchcově v létě roku 2013. Jeho ideologickému profilu odpovídá i nápis Blood and Honour, který má vytetovaný na ruce. Cholt dobře zapadnul i do prostředí severočeských aktivistů DS/DSSS a jeden čas se dal takřka neustále zastihnout na lounské diskotéce Retro, oblíbeném to místě mladých nácků z party okolo Jana Vajnara a Michala Burdy.
Cholt (druhý zleva) se severočeskými aktivisty Dělnické strany - Milanem Kulhánkem, Davidem Kundlou, Lucií Šlégrovou.
Luděk Cholt
Z okruhu českých neofašistů pak stojí za zmínku Jan Čáka, kterého registrujeme zhruba od roku 2007 zejména na akcích Vlastenecké fronty. Účastnil se už předchozí demonstrace IvČRN na Hradčasnkém náměstí a dorazil i nyní. Patrně zde hledal "nové křižáky," jak lze usuzovat z jeho výroku.
Je smutné, že nás mladých křižáků je málo. Díky Bohu, že tu máme mnoho duchovních a ideových vzorů. Například Petr Hájek, Ladislav Bátora, Adam Bartoš a Tomáš Vandas - to je také křtěný katolík. Jsem rád, že pořád nastupují další a další rytíři.
Jan Čáka
Není asi nutné připomínat, že výše uvedený výčet nácků účastnících se demonstrace není zdaleka vyčerpávající. Ačkoliv by se mohlo zdát, že masivní účast řady známých nácků na demonstraci, na níž exhibují zástupci víceméně okrajových populistických stran, je příznakem nabízející se neonacistické scény ke spolupráci s těmito straničkami, není tomu tak. Hlavním důvodem dokonce není ani snaha nácků přiživit se na tématu militantního islámu, dokud je horké. Ale vítr vane z druhé strany. Je to právě politika představitelů těchto islamofobních uskupení, kteří se svou rétorikou a požadavky začínají nebezpečně přibližovat myšlenkám a názorům dlouhodobě propagovaných neonacisty. Černochová, Konvička a Okamura se mohou v médiích tisíckrát dušovat, že oni na demonstrace nácky nezvou. Jejich alibistické výmluvy nic nezmění na skutečnosti, že politika, kterou tito populisté prosazují, je hozenou rukavicí neonacistické scéně. A ta ji s velkou radostí zvedne.
P.S. Ale nejen neonacisté zúčastnili demonstrace. Protiislámský šovinismus přináší nečekaná spojení. Jak se asi ve společnosti tolika neonacistů cítil rabín Jair Jerochim, který na demonstraci zavítal také? A podle svých slov se "při cestě ze synagogy náhodou připletl na demonstraci proti islámu, kde ho ihned požádali o proslov". Život přináší vskutku nečekané náhody a nečekané pohledy. Jako když rabín promlouvá k davu plnému neonacistů o zkušenostech své rodiny s holocaustem.
Jair Jerochim
