Žhářský útok ve Vítkově je pro české neonacisty klíčovou událostí. Svedčí o tom jejich rozporuplné reakce, které ji provázejí již od 18. dubna, kdy byl útok spáchán. Jedním z takových důkazů je i text, který zveřejňujeme níže. Článek s názvem „Násilí škodí věci národního hnutí“ byl publikován 19. srpna 2009 na webu organizace Autonomní nacionalisté (AN), vedle Dělnické strany a Národního odporu hlavní neonacistické organizace v Česku.
Text vzbudil ostře nesouhlasné reakce části neonacistické scény. Zajímavé je, že se text objevil na webu organizace, jejíž přední postavou je Michal Glas, člen Dělnické strany a číslo 7 na kandidátce Dělnické strany v krajských volbách. Číslo 1 na té samé kandidátce byl předseda DS Tomáš Vandas, který dnes tvrdí, že jeho strana nemá se žhářským útokem nic společného. Na přiložené fotografii ovšem můžeme vidět Michala Glase v družném rozhovoru právě s Jaromírem Lukešem, jedním z obviněných ve Vítkovském případu. Že by si ti dva povídali o tom, že násilí škodí neonacistickému hnutí?
Událost dobře ilustruje rozpor mezi přívrženci neonacismu. Stručně řečeno, většina neonacistů zákeřný útok na bezbrannou a podle všeho náhodně vybranou romskou rodinu schvaluje a považuje jej za legitimní prostředek ve své rasové válce. Pro rasisty ani jiná cesta není možná. Rasová teorie nebere žádné ohledy na věk, ale pouze na barvu kůže. Romské, vietnamské nebo arabské děti nemohou být a ani nejsou rasisty nikdy skutečně litovány a v reálné "Svaté rasové válce", po které neonacisté volají, by samozřejmě byly vyhlazeny stejně, jako dospělí. Stačí si vzpomenout na praxi hitlerovských koncentračních táborů.
Jednotlivci s politickými ambicemi a takticky nadanější neonacisté si ale dobře uvědomují, že takový druh násilí neonacistické hnutí poškozuje. Z toho ovšem nelze vyvozovat, že by něco měli proti upalování romských dětí. Jen jim dochází, že to nelze hlásat veřejně a nebo se nechat dopadnout. Přinejmenším do té doby, dokud nezískají takovou moc, kdy jim za podobný čin nebude nic hrozit. Zatím se tedy část z nich bude od takového druhu násilí veřejně distancovat, druhá část může takový distanc odmítat, ale nakonec si obě skupiny rády poslechnou legendu neonacistické hudební scény No Remorse, obal jejichž desky "Barbecue in Rostock" zdobí portrét svalovce grilujícího malou zafačovanou postavičku a naráží na neonacistické žhářské útoky v německém Rostocku. Případně se sejdou na koncertě české neonacistické kapely Útok/Attack (měla vystupovat i na akcích Dělnické strany), která ve skladbě Útok zpívá:
Ubytovny azylantů hoří,
není čas se rozmejšlet.
Teď musíme rychle jednat,
setnout pěsti a jít vpřed.
Útok, teď nastal pravý čas
ukázat tu sílu, co je v nás.
Tento rozpor - mezi praktikováním skutečně brutálního násilí a nasazováním slušné, pro veřejnost přijatelné masky - provází české neonacisty a neofašisty od počátku jejich moderní historie a často vedl k různým rozkolům na jejich scéně. Obvinění čtyř neonacistů za žhářský útok a následný proces s nimi bude událostí, která další rozklad dosud pod vlivem početní konjunktury relativně jednotných neonacistických sil může uspíšit.
Zajímavou otázkou je také autorství textu. S největší pravděpodobností se pod pseudonymem Ernest Everhard skrývá Filip Vávra. Konečně aktivity jeho osoby plně odpovídají dvěma tvářím neonacismu. S kravatou se dokáže tvářit slušně a dávat rozhovory do novin, kde přiměřeně zamaskovaně propaguje (neo)nacionalismus. Současně ale byl hlavním iniciátorem pokusu o pogrom v Janově, kterého se - náležitě vybaven - i osobně účastnil. Vše podle aktuální potřeby a situace. Zbývá se zeptat, co by on a jemu podobní dělali, kdyby se jim průnik na Janovské sídliště podařil. Pokud je pravdivá policejní informace o nálezu lahví s benzínem, lze si odpověď na tuto otázku domyslet.
Vávrově rukopisu by odpovídal styl, slovník a dikce článku stejně jako pseudonym inspirovaný Železnou patou Jacka Londona. Konečně, přesvědčte se sami:
Když došlo v 50. a 60. letech minulého století v USA k vynucené integraci černochů do škol a veřejného života, který byl do té doby na mnoha místech Ameriky přísně segregovaný, mnozí bílí Američané se s tím odmítali smířit a pořádali veliké demonstrace a další protestní akce.
Podstatná část politiků z amerického Jihu dokonce podepsala vyhlášení „Masivního odporu“, který měl rozhodnutí o integraci černochů zvrátit. Odpor bílých byl skutečně masivní a dá se říct, že většina bílých Američanů na Jihu se s programem Masivního odporu ztotožňovala. Pak ale přišlo patnácté září roku 1963 a bombový útok na kostel v Birminghamu, ve státě Alabama, při kterém zahynuly čtyři černé holčičky. Masivní hnutí odporu bylo tímto dílem několika fanatiků zcela zdiskreditováno a tisícové demonstrace se změnily v mrtvé hnutí. Jediný bombový útok zničil veškerý kredit, který bílí odpůrci integrace na Jihu vybudovali, a nezůstal nikdo, kdo by se po smrti čtyř černých dívek za věc Masivního odporu postavil.
19. dubna tohoto roku došlo ve Vítkově na Opavsku k útoku zápalnými lahvemi na dům obývaný Romy, při kterém byla na 80% těla popálená dvouletá holčička. Ačkoliv ještě nebyla soudem za tento útok potvrzena ničí odpovědnost, ve vazbě jsou nyní jeho čtyři údajní pachatelé, kteří jsou součástí národního hnutí. Neznám důkazy prokazující jejich vinu a nechci předjímat rozhodnutí soudu. Nicméně z reakcí médií i reakcí lidí se zdá, že ať už útok ve Vítkově spáchal kdokoliv, pro národní hnutí je jeho Birminghamem. Veškeré oběti, veškerý aktivismus, veškerá podpora lidí za poslední rok, vše se začíná ztrácet. Vše kvůli jednomu útoku ohněm, při kterém byla krutě zmrzačena dvouletá holčička.
Toto není způsob boje, kterým chce národní hnutí dosáhnout svých cílů. Národní hnutí je radikální a nesmlouvavé, ale jen ve svých ideálech, nikoliv v barbarských útocích proti nevinným lidem. Vždyť jak se už podobně vyjádřily jedny noviny, útok nebyl veden ani proti cikánským gangsterům terorizujícím své okolí, ani militantním antifašistům dělajícím to samé, ani agentům politické policie, kteří zavírají do vězení lidi za jejich názory, ale proti dvouleté holčičce, která se proti nikomu neprovinila ničím. Poučme se z historie. Nejvíce dosáhneme tím, když budeme argumentovat a násilné projevy necháme našim odpůrcům.
Vyjádřeme jasný nesouhlas s útokem ve Vítkově, ať už jej spáchal kdokoliv. Vyjádřeme jasný nesouhlas s násilnými projevy sympatizantů národního hnutí. Pokud k prosazení našich ideálů potřebujeme zápalné lahve, jsou naše ideály slabé. Bojujme argumenty. V nich je síla.
| Autor: Ernest Everhard | Vydáno dne 19. 08. 2009
Zdroj: http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=nasili-skodi-veci-narodniho...
Jestli jde skutečně o text z pera Filipa Vávry, je zajímavým střípkem v mozaice jeho aktivit. Připomeňme, že jde o zakládajícího člena Národního odporu, který je již dlouhou dobu v rámci neonacistického hnutí "na volné noze", tzn. nepatří k žádné organizaci a nemá vůči svým soukmenovcům žádnou odpovědnost. Roky budované kontakty a pozice toho chytřejšího mu pak dávají možnost toto hnutí směrovat tam, kam chce. Zatím jeho iniciativy byly většinou neonacistickému hnutí spíše na škodu. Jako zastánce napodobování vlastních protivníků (vegetariánství, SxE, black bloc, HC music...) vnesl do hnutí spory mezi těmi, kteří odmítají být "jako levičáci", a stoupenci této "modernizace". Podílel se na lživé kampani podporující neonacistu Viktora Aufarta, který vlastním přičiněním přišel v Janově o prsty. Z celé kauzy se tak stal jeden velký trapas. Jako iniciátor pogromů způsobil politickou objednávku, která směřovala k tlaku na policii, aby s neonacisty začala něco dělat. Nyní hlásá pacifikaci neonacistického hnutí, která jistě bude mít své stoupence, ale již teď má mnoho hlasitých odpůrců, což povede k dalším rozporům a destabilizaci jejich hnutí.