Vývoj v posledních měsících dokazuje, že aktivity Dělnické strany sociální spravedlnosti — DSSS se fakticky smrskly na pouhá dvě témata. Prvním z nich je masivní antiislámská vlna, která eskalovala po pařížských útocích islámských militantů i v České republice. V tomto tématu DSSS hraje druhé housle a nezdá se, že by nynější hlavní hráči na tomto poli — iniciativa Islám v ČR nechceme nebo populistické hnutí Úsvit — měly v plánu se s DSSS na toto téma vůbec bavit. Zhrzené slovní výpady místopředsedy DSSS Štěpánka směrem k mediální tváři hnutí Úsvit Tomio Okamurovi tento trend asi jen těžko mohou zvrátit. Jiří Štěpánek 22. 1. 2015 zveřejnil na stránkách DSSS text zabývající se aktuální politickou situací v ČR. Štěpánek v textu hnutí Úsvit obviňuje z populismu a nazývá ho „parlamentním japonským uskupením“. Doba zapomenutá jest, kdy se Tomio Okamura veřejně ohrazoval, podotkněme zcela účelově a populisticky, proti obviňování Dělnické strany, předchůdkyně dnešní DSSS, z extremismu. Druhým tématem je volební úspěch místní organizace DSSS v severočeském Duchcově v komunálních volbách v loňském roce. V dnešním článku si podrobně tuto nedávno vzniklou organizaci představíme a zamyslíme se nad tím, co vedlo k nesporně raketovému růstu preferencí DSSS v tomto severočeském městě.
Komunální volby z pohledu DSSS – další propadák
DSSS se trvale nachází mezi ostatními stranami s marginálními volebními preferencemi. V celospolečenském měřítku se pravidelně pohybuje kolem 1 procenta volebního zisku. Předseda Vandas v červnu minulého roku po prohraných volbách do Evropského parlamentu přistoupil ke kroku dosud nevídanému a nabídl abdikaci na post předsedy strany, která měla souvislost právě s dalšími ze série zpackaných voleb. Strana podle očekávání Vandasovu nabídku rezignace na předsednický post nepřijala.
Změnu nepřinesly ani poslední komunální volby v roce 2014. DSSS v nich získala v celé ČR pouhých 6 mandátů. Sice si oproti minulým komunálním volbám polepšila o 3 mandáty, nicméně i tak zůstal volební výsledek strany daleko za jejím očekáváním. DSSS získala dva kandidáty v jihočeské obci Větřní, kde žije zhruba 4 tisíce obyvatel. Jednoho zastupitele získala na Karlovarsku. A 13.28% hlasů a čtvrté místo v pořadí politických stran, což DSSS vyneslo tři mandáty v koalici se Stranou pro Evropu (SPE), v severočeském Duchcově, městě se zhruba 9 tisíci obyvateli. Úspěch místní organizace DSSS v Duchcově se tak pro stranu Tomáše Vandase stal příležitostí pro osahání si reálné politiky, alespoň na komunální úrovni. Pro DSSS a zejména pro jejího předsedu je však mnohem důležitější, že díky mediální panice, která vypukla po oznámení koalice DSSS, KSČM a ČSSD v Duchcově, se otevřel prostor vystoupit ze stínu a využít šance k opanování části mediálního prostoru. Tomu odpovídá i zájem předsedy strany, který se do Duchcova v posledním roce osobně dostavil minimálně čtyřikrát. Tomáš Vandas a jeho trestní oznámení na předsedu ČSSD Sobotku potom, co nepřímo označil DSSS za stranu fašistickou, je pouhým pokračováním vymodlené exhibice ve sdělovacích prostředcích po neúspěšných komunálních volbách. To, že Tomáš Vandas měl příležitost podávat trestní oznámení, kdy se jeho strana označovala mnohem přímočařeji, než učinil předseda ČSSD Sobotka, je očividné. Nečinil tak jen proto, že to pro něj nebylo mediálně nijak výhodné.
Duchcovská rapsodie
Vhodné podhoubí a správné téma v ten pravý okamžik. Kombinace, která v severočeském Duchcově vedla v roce 2013 ke vzniku další, z nemnoha místních organizací DSSS. Podhoubím byla dlouhodobě aktivní neonacistická buňka (nebo lépe řečeno společnost kamarádů, z nichž většina se sama za neonacisty považuje) ve městě působící. Téma, celková naladěnost a frustrace ve městě, za kterou nese primárně zodpovědnost dlouhodobě špatná politika duchcovské radnice v celkové správě města. Speciálně pak v ohledu vůči sociálně znevýhodněné jižní části města. Obojí personifikované v osobě bývalé starostky města Jitky Bártové. Záminka se dostavila v polovině roku 2013, kdy došlo před jednou z duchcovských hospod k opileckému napadení jednoho páru mladými Romy.
Bývalá starostka Duchcova — špatná volba
Říká se: „Kdo seje vítr, sklízí bouři“. V případě bývalé starostky Duchcova Jitky Bártové to platí dvojnásobně. Jitka Bártová, zvolená za politickou stranu s názvem Šance pro Duchcov, se od svého zvolení v roce 2010 rozhodla místo řešení lokálních problémů a skutečné práce starostky, hrát raději na čecháčkovskou, xenofobní a populistickou strunu. Skrze svou nikam nevedoucí rasistickou politiku dvojího metru, kterou se snažila (někdy ve spojení s několika málo severočeskými starosty) tlačit i do politického mainstreamu, úspěšně rozdělovala do té doby relativně fungující duchcovskou společnost. Jitka Bártová se rovněž nikdy netajila svým rasismem a vztahem k duchcovským neonacistům kolem Jana Dufka a Jindřicha Svobody. Pokud je na veřejnosti neobhajovala, minimálně z jejích úst docházelo k opakované bagatelizaci jejich postojů a chování. Starostka dokonce zašla ve sbližování s duchcovskými neonacisty tak daleko, že po jedenácti letech prosadila za dosud nevyjasněných okolností a na návrch místního sdružení DSSS, zrušení místa terénní sociální pracovnice. Nutno zmínit i nesmyslné a kontraproduktivní dohadování starostky města s Agenturou pro sociální začleňování a útoky na ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera po jeho návštěvě Duchcova a dalších lokalit na severu Čech. Paní starostka měla očividně čas na všechno jiné, jen ne na to, věnovat se skutečným problémům svého města. Za koho Jitka Bártová skutečně kope, předvedla bývalá starostka Duchcova ve chvíli, kdy se pokusila duchcovské neonacisty již organizované pod hlavičkou DSSS dotáhnout ke kulatému stolu společně se zástupci romské komunity a neziskových organizací. Aktivita od začátku alibistická a jak jinak než určená k nezdaru.
Bývalá starostka Duchcova Jitka Bártová
Jitka Bártová se s ohledem na svoji politickou kariéru nedokázala chovat racionálně. A to ani v případě nárůstu volebních preferencí DSSS ve svém vlastním městě. Je otázkou, zda ve světle nárůstu preferencí DSSS (ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2013 získala DSSS percentuelně ve měste Duchcov celých 900 hlasů, což se rovnalo 9,26 procenta), sbližování s neonacisty kolem Jana Dufka a Jindřicha Svobody vedla starostka Bártová s vědomím blížících se komunálních voleb a možnosti případné povolební koalice DSSS a Šance pro Duchcov. Jak se nakonec ukázalo, přestože paní Bártová udělala vše proto, aby DSSS ve městě získala co možná nejvíce preferencí, v konečném důsledku „Vandasovým dělníkům“ posloužila jako tzv. užitečný idiot. Nejenže předseda DSSS Vandas zamítl spolupráci MO DSSS s Šancí pro Duchcov, paní starostka se hodila i jako fackovací panák, na kterého mohla DSSS ukazovat prstem, jako na jednoho z původců všeho špatného, co se v Duchcově v posledních letech jejího vládnutí dělo. Nebudeme zastírat, že z velké části oprávněně.
Protiromské demonstrace v Duchcově
Když na konci května 2013 došlo k v Duchcově k opilecké šarvátce mezi mladými Romy a oním manželským párem, sehráli v rasově vyhrocené situaci na severu Čech užitečné idioty i sami Romové, kteří opileckou hádku vyhrotili až k fyzickému útoku. Přesto, že se nejednalo o útok s rasovým podtextem, což odmítl i napadený manželský pár a šarvátku na místě pomohli ukončit jiní Romové, kteří manželům přispěchali na pomoc, situace nezvratně směřovala ke scénáři, tak dobře známému z jiných severočeských měst. Starostka Bártová i lokální neonacisté dostali svou vodu na mlýn a celé situace hodlali využít primárně ve svůj prospěch. Jitka Bártová okamžitě přišla s paušalizujícím prohlášením o nepřizpůsobivých spoluobčanech, neonacisté bleskově svolali proti-romskou demonstraci na 29. května, na které dali prostor mimo jiné i starostce Bártové.
Jitka Bártová na první duchcovské demonstraci. Vlevo v hnědé bundě s pořadatelskou páskou Jindřich Svoboda. Zcela vpravo Jan Dufek.
Jindřich Svoboda, Jan Dufek a Michael Šlajchrt, to jsou jména tří svolavatelů demonstrace, kterou Jindřich Svoboda jako zástupce pořadatelů zmínil ve svém rozhovoru pro Lidové noviny těsně po nešťastném útoku v Duchcově. Scénář demonstrace i následný vývoj v Duchcově podle očekávání kopíroval předešlé incidenty na severu Čech. (Nutno podotknout, že přesto, jak ukážeme v následujícím textu, někteří z pořadatelů a dalších duchcovských neonacistů mělo již v té době dlouholeté vazby na DSSS, tato první duchcovská demonstrace nebyla organizována pod hlavičkou DSSS. Založení MO DSSS v Duchcově přišlo až v zápětí jako jedna z reakcí místních neonacistů). Janu Dufkovi a jeho společníkům se podařilo situaci na demonstraci vyeskalovat hned na první pokus a napjatá atmosféra s občasnými potyčkami mezi policií a neonacisty z řad demonstrantů, kteří tvořili podstatnou část demonstrace, trvaly až do pozdních večerních hodin. V následujících měsících vše pokračovalo přesně podle předpokládaného scénáře. Dočasné zklidnění po květnové demonstraci vystřídaly emoce spojené se šířením informací o dalším útoku Romů. Po ohlášení dalšího romského útoku situace začínala přerůstat přes hlavu i samotné starostce, která na nově šířenou, nicméně lživou informaci reagovala otevřenou besedou s občany města. Prostor dostal zástupce policie, který fámy kolem dalšího rasistického útoku ze strany Romů vyvrátil. Starostka Duchcova naopak situaci využila pouze k další eskalaci napětí, v podobě svých paušalizujících výroků.
Fenoménu vymyšlených útoků, které měly být spáchány Romy a které byly mohutně přifukovány českými médii od Mladé Fronty Dnes po Blesk, jsme se věnovali v samostaném článku .) Samostatnou kapitolou je výrok Jana Dufka, který se na veřejnou debatu, organizovanou starostkou města, dostavil společně s budoucím předsedou MO DSSS v Duchcově Jindřichem Svobodou (na videu za Janem Dufkem). Jan Dufek na veřejné debatě na adresu Romů prohlásil: „To je dobře, konečně ty lidi alespoň povstanou a vyvražděj je všechny."
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/policie-vysetruje-vyrok-organizatora-demonstrace... který zachytily přítomné kamery.
Pozadu však nechtěla zůstat ani Dělnická strana. Vzápětí po první demonstraci vzniká pod vedením Jindřicha Svobody, jednoho ze svolavatelů první demonstrace, místní organizace DSSS v Duchcově. DSSS dále úspěšně eskaluje napětí a na 22. června 2013 svolává do Duchcova demonstraci, jako první z řady svých provokací pod hlavičkou DSSS. Akce se na straně DSSS účastní podle některých údajů až tisíc osob s velkým zastoupením neonacistů. Na straně protidemonstrantů stojí zhruba 250 osob, včetně místních Romů. Jak je již zvykem u početných demonstrací DSSS, akce nekončí po nenávistných projevech předsedy Vandase a dalších osob, ale dohrává se v malé pouliční válce v ulicích města. Zadrženo je celkem 22 osob.
Vznik MO DSSS v Duchcově a vysoká účast občanů Duchcova na protiromské demonstraci DSSS musela na starostku zapůsobit jako studená sprcha. Starostka Bártová reaguje propagací jakési populistické petice proti „nepřizpůsobivému chování“, kterou veřejně propaguje a rozesílá do dalších severočeských lokalit. Po populistické intervenci DSSS v Duchcově (založení místní organizace a uspořádání demonstrace), která se konala pod přímou koordinací předsedy Vandase, se v tomto bodě začíná definitivně rozcházet starostka města s Jindřichem Svobodou, Janem Dufkem a ostatními duchcovskými neonacisty. V následujících měsících dochází ze strany DSSS a dalších neonacistických skupin (Čeští lvi) k větším i menším demonstracím, které téměř vždy lokálně provází násilné potyčky a několik zatčených na straně neonacistů nebo jejich odpůrců. Starostka Duchcova se v této době pravděpodobně stále naivně upínala k možné povolební koalici s DSSS ve svém městě. Zástupci DSSS však paní starostce zapoměli sdělit, že tato možnost z jejich strany jaksi není na pořadu dne. Na neúspěšné politice starostky a jejího hnutí se naopak DSSS rozhodla získat další politické body.
Jan Dufek
Předtím, než si představíme místní organizaci DSSS v Duchcově a její jednotlivé členy, zastavme se u klíčové osoby, která stála mimojiné i u zrodu duchcovské buňky DSSS. Jan Dufek je osobou v neonacistických kruzích, ale i mimo ně, velice dobře známou. Jeho jméno není uvedeno na kandidátce DSSS v Duchcově a svůj vztah s DSSS jistě při případné konfrontaci bude bagatelizovat, což se dá očekávat i ze strany DSSS k jeho osobě. Jan Dufek je členem neonacistického Národního odporu (ač NO jako organizace dnes nevykazuje prakticky žádnou činnost), zaregistrovali jsme jeho účast například na demonstraci Národního odporu v Brně 1. 5. 2007. I mezi neonacisty si ale vysloužil pověst notorického dlužníka a lháře (své by mohl vyprávět někdejší vůdce brněnských hooligans Luděk „Bandita“ Hrubý). Navíc byl svými soukmenovci z NO několikrát napadem kvůli údajnému udavačství, mimo jiné i během koncertu německých Sleipnir poblíž Hodonína. Mimo jiné udal Dufek policii jméno sběratele, od kterého koupil svůj pověstný samopal, s nímž se s velkou oblibou a drsným výrazem velmi rád fotografoval a za jehož držení byl později odsouzen.
Jan Dufek byl dále souzen za ublížení na zdraví s rasovým podtextem a propagaci nacismu. Jeho tělo mimo jiná tetování zdobí i vyobrazení orlice s hákovým křížem nebo portrét Adolfa Hitlera. Otevřené sbližování Národního odporu a Dělnické strany (předchůdkyně DSSS) datujeme k demonstraci, která se konala 1. května 2008. Tehdy Dělnická strana v koordinaci s Národním odporem uspořádala v Praze demonstraci u příležitosti oslav 1. Máje. V pořadatelské službě NO se mimo jiné objevil i Jan Dufek ve vybrané společnosti. Jan Dufek se jako člen NO od této demonstrace objevil na akcích DSSS případně ve společnosti aktivistů DSSS opakovaně. Jeho kontakty s DSSS se skvěle hodily ve chvíli, kdy došlo k vyhrocení situace v Duchcově, odkud Jan Dufek pochází.
Jan Dufek na dnes již legendární nahrávce. Ani její zveřejnění mu však nezavřelo dveře na duchcovské radnici v době starostování Jitky Bártové.
Vznik Místní organizace DSSS v Duchcově
Vznik duchcovské místní organizace DSSS můžeme datovat ke konci června 2013, kdy světlo světa spatřila její facebooková stránka. Na ni jsme si 7. srpna mohli přečíst svérázné prohlášení z jejího prvního zasedání. Jak můžete vidět na obrázku pocházejícícho z FB duchcovské MO, jedná se primárně o mediální krok ve smyslu distancu od extremismu (čtěte neonacismu a rasismu) a na druhé straně o otevřenou výhružku pořádáním dalších proti-romských demonstrací. Pojďme si v druhé části dnešního článku představit vybrané členy MO DSSS v Duchcově.
Zápis po prvním zasedání MO DSSS v Duchcově. Nejsme extremisté, jsme náckové.
Jindřich Svoboda, předseda
Jindřich Svoboda je osoba, která v DSSS v poslední době udělala jednoznačně nejvýraznější vzestup po stranických žebříčcích. Během necelých dvou let se stává z nevýrazného lokálního nácka a dýdžeje, který v neonacistických kruzích těžil maximálně tak ze své známosti s Janem Dufkem, nejprve předseda místní organizace DSSS v Duchcově, aby se v únoru 2014 dostal až do předsednického křesla ústecké krajské organizace DSSS (křeslo MO v Duchcově si při množství aktivit DSSS samozřejmě nebylo problém zachovat). Cesta Jindřicha Svobody do čela vrcholných pater DSSS si sama o sobě zaslouží pozornost.
Jindřich Svoboda, přijímá od předsedy DSSS Vandase gratulace ke zvolení do čela Ústecké krajské organizace DSSS v únoru 2014.
Jindřich Svoboda se narozdíl od Jana Dufka mohl neonacistickým aktivitám věnovat pouze omezeně. Jeho sociální status a dlouhodobé vážné onemocnění mu příliš aktivit nedovolovalo. Ač se Jindřich Svoboda staví do role slušného otce, realita je v jeho případě na hony vzdálená téměř všemu, co na svém FB profilu nebo demonstracích hlásí. Pokud by pojem nepřizpůsobivého spoluobčana byl alespoň trochu směrodatný, Jindřich Svoboda byl měl velkou potíž se z této škatulky vysoukat. Jindřicha Svobodu můžeme bez skrupulí označit za několikanásobně souzeného a odsouzeného podvodníka a zloděje. V teplickém okrese si dokonce připsal jedno prvenství, kdy v jeho případě byla aplikována nově zavedená dohoda o přiznání viny a trestu. Invalidní důchodce Svoboda si podvody v účtování náhrad za dojíždění za lékařskou péčí přišel téměř na milion korun. Jak se můžete sami přesvědčit, nejednalo se rozhodně o první střet předsedy MO DSSS v Duchcově se zákonem. U jeho jména v rejstříku dlužníků je zápis dlouhý jako kronika města Duchcova. Jinak na tom není ani jeho družka Irena Nejedlá, nezvolená kandidátka DSSS v Duchcově do komunálních voleb. Partnerka předsedy Svobody figurovala mimo jiné jako pořadatelka demonstrace DSSS v Duchcově 24.srpna 2013. Jindřich Svoboda si na našich stránkách vysloužil pozornost již jednou a to v souvislosti s pořádáním demonstrace z května 2013 . Pochopit jeho názory, potažmo představit si politickou práci na dnešní duchcovské radnici, může pomoci i tento příspěvek z jeho FB.
Jindřich Svoboda má stejný problém jako Jan Dufek. Ani jeden se nedokáže ovládat a jednoduše tak můžeme nahlédnout pod pokličku jejich skutečných názorů.
Vazby předsedy MO DSSS v Duchcově na Jana Dufka
Jak jsme uvedli v předešlém textu, první demonstraci, která se v Duchcově konala, svolaly tři osoby: Michael Šlajchrt, Jindřich Svoboda a právě Jan Dufek. Jindřich Svoboda se s Janem Dufkem objevil o několik týdnů později i na radnici, na kterou je pozvala do debaty k vyhrocené situaci ve městě starostka Duchcova Jitka Bártová. Video s odcházejícím Janem Dufkem a Jindřichem Svobodou najdete v předešlém textu. Blízký vztah předsedy MO DSSS Duchcov s Janem Dufkem dokazuje nakonec i incident z duchcovského koupaliště, kde si skupina neonacistů v čele s Janem Dufkem a Jindřichem Svobodou přišla dokazovat svojí sílu na terénního aktivistu romského původu a další přítomné Romy. Rasistické slovní útoky, které vedly Štefana Horváta a jeho dvě dcery v jeho doprovodu k odchodu z duchcovského koupaliště, Jindřich Svoboda a jeho kolegové z místní buňky DSSS na FB profilu MO DSSS popisovali jako obhlídku koupaliště, která prakticky vedla k odchodu veškerých Romů. Jinak řečeno vyhození Romů z veřejného koupaliště. Tento incident, včetně předchozích útoků ze strany duchcovských neonacistů na svojí osobu, popsal Štefan Horvát.
Ač lze předpokládat, že k osobě Jana Dufka se předseda MO DSSS v Duchcově veřejně hlásit nebude, s Janem Dufkem má však mimo trávení volného času, organizování demonstrací a místní buňky DSSS ještě něco společného. V prvním případě se jedná o navštěvování pietních míst spjatých s nacistickou perzekucí. To je obecně fenomén značně rozšířený mezi českými nácky.
Jindřich Svoboda na návštěvě terezínské Malé pevnosti. Předseda místní a krajské organizace DSSS jak se zdá má recept, jak Terezín opět zprovoznit.
Jindřich Svoboda v Osvětimi. Pozornost zaslouží i komentáře jeho přátel u fotografie.
Společné mají i asociální chování, okrádání státu na sociálních dávkách a následné soudy, ve kterých si s předsedou MO DSSS Jan Dufek nijak nezadá. Mezi speciality Jana Dufka mimo jiné patří neoprávněné pobírání sociálních dávek, krádež a neoprávněné držení platební karty. Jan Dufek si za toto chování vysloužil výsměch již dávno. Je otázkou, proč bývalá starostka Jitka Bártová do svého paušalizujícího pojmu „nepřizpůsobivých“ nepočítá i takový výkvět české společnosti, jako jsou Jan Dufek a Jindřich Svoboda, a naopak tyto dva parazity sociálního systému českého státu zve k debatě o duchcovských „nepřizpůsobivých“, chodí na jejich demonstrace, jejich chování a výroky bagatelizuje a kamarádí se s nimi na sociálních sítích. Odpověď je jednoduchá — jediný důvod je, že nejsou Romové. Dvojí metr Jitky Bártové je do nebe volající.
Jan Dufek - parazit českého sociálního systému.
Jiří Obr
Dalším podařeným kandidátem DSSS zasluhujícím pozornost je Jiří Obr. Jiří Obr skončil v komunálních volbách v roce 2014 na druhém místě, hned za Jindřichem Svobodou. V únoru loňského roku pak byl zvolený do vedení krajské organizace DSSS v Ústeckém kraji. Jiří Obr je postavičkou v Duchcově velice známou. Nechyběl prakticky na žádné demonstraci, kterou DSSS v Duchcově pořádala. Jednu dobu fungoval jako spojka mezi DSSS a duchcovskou radnicí. Jedna věc nicméně o Jiřím Obrovi známa není a to jsou jeho účasti na otevřeně neonacistických akcích, jako tomu bylo v případě té v Ústí nad Labem 19. dubna 2009. Severočeští neonacisté, tehdy organizovaní pod hlavičkou Autonomních nacionalistů Sever, se rozhodli, inspirovaní u německých neonacistů jejich revizionistickou kampaní, připomínajícími v podobě pochodňových průvodů bombardování německých měst spojenci, udělat podobnou akci i v Ústí nad Labem. Město se během 2. světové války stalo rovněž terčem spojeneckého bombardování a čeští náckové toho s podporou svých německých kameraden, kteří na demonstraci z Německa v hojném počtu dorazili, hodlali využít. Důvodem byla podpora německého revizionismu a pokus o jeho aplikování na české poměry (nutno podotknout, že pokusy českých neonacistů v tomto směru u české společnosti nikdy podporu nenašly). Smutnou tečkou za 19. dubnem 2009 (připomeňme, že demonstrace a další doprovodné akce kolem 20. dubna si neonacisté celosvětově každý rok spojují s oslavou narozenin Adolfa Hitlera) byl útok jiné skupiny Autonomních nacionalistů ze severní Moravy na dům obývaný romskou rodinou ve Vítkově. Jiří Obr si oslavu svého mrtvého vůdce odkroutil na demonstraci v Ústí nad Labem.
Jiří Obr druhý zleva s červeným šátkem kolem krku na demonstraci v Ústí nad Labem v roce 2009 ve společnosti dalších neonacistů z Duchcova. Jiří Obr pochoduje za transparentem Autonomních nacionalistů Plzeňsko. Zcela vpravo Martin Franěk z NO Praha.
Mimo účasti na neonacistických demonstracích je další oblíbenou činností Jiřího Obra zveřejňování fotografií s neonacistickou tématikou na svém FB profilu. Mezi jeho oblíbené obrázky patří jak historická nacistická propaganda (vojáci SS a hákové kříže), tak ta novodobá, neonacistická (například v podobě militantní neonacistické organizace Blood and Honour). Přestože se Jiří Obr dostal v Duchcově na druhé místo v komunálních volbách hned za předsedu Svobodu, v zastupitelstvu města se nakonec neobjevil. Jeho místo nahradil nevýrazný Miroslav Toman, devětapadesátiletý člen DSSS a častý účastník demonstrací DSSS na severu Čech. Domníváme se, že za nahrazením ortodoxního nácka Jiřího Obra v duchcovském zastupitelstvu Miroslavem Tomanem, stálo podepsání koalice DSSS s duchcovskými komunisty. Podle neověřených informací Jiří Obr ze stejného důvodu (koalice DSSS s KSČM v Duchcově) ukončil nedávno své členství v DSSS.
Jiří Obr s předsedou DSSS Vandasem a doma u kuchyňské linky.
Jindřich Svoboda, Miroslav Toman a Miluše Janoušková (tři zvolení zastupitelé DSSS v Duchcově) hlasují o společné koalici DSSS a KSČM. Jak jinak, než pod drobnohledem předsedy DSSS Tomáše Vandase a místopředsedy Jiřího Štěpánka (v pozadí).
Miroslav Sladký
Dalším podařeným kandidátem v řadách Duchcovské DSSS v komunálních volbách z roku 2014 je Miroslav Sladký. Miroslav Sladký je dlouhodobý neonacista, aktivní účastník neonacistických akcí a kamarád Jana Dufka. Sladký se v roce 2009 společně s Jiřím Obrem a dalšími neonacisty z Duchcova účastnil demonstrace Autonomních nacionalistů Sever v Ústí. Rok předtím se společně s Janem Dufkem účastnil neonacistické demonstrace Národního odporu Praha a Dělnické strany 1. května 2008 v Praze.
Miroslav Sladký (se zdviženou pravicí) a ve společnosti Jana Dufka.
Miroslav Sladký ležící na zemi při společné hajlovačce s dalšími duchcovskými neonacisty. Jan Dufek v klobouku uprostřed. Po jeho pravici Petr Nikoluk, odsouzený společně s Janem Dufkem za propagaci nacismu.
Miroslav Sladký ve společnosti duchcovských neonacistů na demonstraci 1.května 2008 v Praze. Demonstraci organizoval Národní odpor společně s Dělnickou stranou. Jan Dufek se demonstrace účastnil jako jeden z pořadatelů, mezi které patřili mimo jiné nestor českých neonacistů židovského původu Tomáš Kebza nebo Lukáš Rod z NO Praha. Oba na fotografii v popředí (Kebza s brýlemi a tetováním na hlavě, Lukáš Rod v kapuce a slunečními brýlemi).
Miroslav Sladký (zcela vlevo) a Jiří Obr (uprostřed) na demonstraci Autonomních nacionalistů Sever 19.dubna 2009, svolané při příležitosti oslav narození Adolfa Hitlera a připomínající si vybombardování Ústí nad Labem za druhé světové války spojenci.
Jarmila Hanzlíková (Krátká) a Jan Hanzlík
Místa 3. a 5. neúspěšných kandidátů DSSS v komunálních volbách v Duchcově obsadila Jarmila Hanzlíková (za svobodna Krátká) a Jan Hanzlík. Jedná se o poměrně výrazné postavy severočeského neonacistického hnutí v posledních letech. Oba čerství manželé jsou velice častými účastníky provokací DSSS v různých severočeských městech s vyloučenými lokalitami. Jarmila Hanzlíková se mimo jiné proslavila jako neúspěšná obránkyně české vlajky, kterou si spolu se svým budoucím manželem v roce 2013 přinesla na provokaci DSSS do severočeské Krupky. Nakonec si místo české vlajky, se svým nastávajícím odnesla domů pár facek a trestní oznámení na neznámého pachatele. Oba novomanželé se objevili i na demonstraci v květnu loňského roku v Teplicích, kterou DSSS svolala proti údajné islamizaci České republiky. Demonstrace se nakonec proměnila v jednu velkou frašku, k čemuž stačilo snad deset místních alternativců, kteří se přišli projevům předsedy DSSS vysmát. Několik málo okolo stojících arabských rodin tak mělo možnost pořídit si zaskočenými členy DSSS řadu originálních selfies.
Jarmila Hanzlíková a Jan Hanzlík se zástavou DSSS na jedné z demonstrací v Duchcově.
Jarmila Krátká a Jan Hanzlík na demonstraci DSSS proti "islamizaci ČR". V pozadí několik stojících Arabů pořizující si fotografie výkvětu českého národa.
Kandidáti DSSS v Duchcově na předvolební agitce. Jindřich Svoboda, Miroslav Toman a manželé Hanzlíkovi.
Jan Hanzlík (zcela vpravo) s kamarády při "čistění" Duchcovských ulic během jedné z duchcovských proti-romských demonstrací.
Jan Švách
Poslední osobou, která si zaslouží naší pozornost, je Jan Švácha, původním povoláním sklář, který se dnes živí jako provozovatel hospody U kozáka v duchcovském Jižním městě. Za DSSS kandidoval již v roce 2013 na 22. místě kandidátky ve volbách do poslanecké sněmovny. V roce 2014 v komunálních volbách překvapivě skončil až na posledním místě ze všech kandidátů DSSS v Duchcově. V tomto bodě se dostáváme k typické ukázce ohebnosti komunální politiky. Přesto, že Jan Švácha skončil ze všech kandidátů DSSS v Duchcově s nejmenším počtem všech hlasů, stejně mu to nijak nezabránilo k tomu, aby obsadil hned dvě místa v komisích města — dopravy a životního prostředí.
O Janu Šváchovi a jeho spojení s DSSS pravděpodobně ještě uslyšíme a to hned z několika důvodů. Jednak má jako člen DSSS očividně ambice v komunální, ale i vyšší politice, což dokazuje jeho aktivita v posledních letech. (Jan Švácha mimojiné stál společně s Jindřichem Svobodou a Jiřím Obrem za tlakem na odvolání terénní sociální pracovnice, které jsme probírali v předešlém textu). K jeho možnému postupu na žebřících DSSS mu může pomoci i jeho otevřený pragmatismus. Nejen že se jako provozovotal hospody U kozáka živí tím, že nalévá ve své hospodě alkohol většinou Romům, za což je hned na druhou stranu veřejně kritizuje, ale otevřeně se netají svou názorovou blízkostí s předsedou DSSS Vandasem. S Tomášem Vandasem se postavil do čela pragmatické obhajoby spolupráce mezi DSSS a KSČM v Duchcově. Na druhou stranu v DSSS, která má širokou neonacistickou základnu, mu můžou být na obtíž jeho otevřené styky s duchcovskými Romy a jeho ne zcela jasný původ. Nebylo by to poprvé, kdyby osoba romského nebo částečně romského původu sehrála v propagandě DSSS roli užitečného idiota. Mimochodem z částečně romského prostředí pochází i Miroslav Toman, který nahradil Jiřího Obra po jeho odchodu v duchcovském zastupitelstvu.
Jan Švácha vlevo mezi svými romskými přáteli. Vpravo v roli užitečného idiota jako mluvčí na demonstraci DSSS v Duchcově.
Závěr
V dnešním článku jsme si podrobněji představili jednu z nemnoha svévolně vznikajících a zanikajících místních organizací Dělnické strany sociální spravedlnosti. Jak jsme uvedli v úvodu dnešního článku, DSSS se pohybuje na hraně politického přežití. Díky svému nikdy nepřerušenému spojení s neonacistickou scénou se stala opravdovým okrajem zájmu ostatních populistických politických stran. Přestože DSSS dostává pravidelně prostor v médiích, ať už ve spojení s volebními debatami nebo při pokusech o různé provokace vůči Romům či jiným menšinám, její volební preference překračují v celospolečenském měřítku jen stěží jedno procento. Dnešní článek nám představil výjimku z pravidla, kterou jsou komunální volby. DSSS sice nedosáhla v posledních komunálních volbách ani partikulárně úspěchu, ve který tiše doufala, v severočeském Duchcově však dokázala získat tři mandáty a dostat se v koalici s komunisty a sociálními demokraty do vedení města. Ponaučení z toho malého, přesto nesporného úspěchu severočeské DSSS, pramení hned několikerá:
1. Všichni představitelé nejen komunální politiky, kteří se rozhodli zahrávat si s tématem sociálně vyloučených lokalit a žijící v klamné představě, že populismus a nulová tolerance může vést k řešení jejich často svízelné situace, nechť čtou v našem článku příběh bývalé starostky Duchcova Jitky Bártové, jako odstrašující příklad přesně takové, nikam nevedoucí politiky. Jitka Bártová vsadila na populismus, proti-romský rasismus a oporu se snažila najít v řadách neonacistů a DSSS. Dnes Jitka Bártová sedí v Duchcově v opozici a DSSS nahradila její místo na židlích ve vedení města. DSSS se stranou Jitky Bártové odmítla po volbách spolupracovat.
2. Druhým ponaučením, nebo lépe připomenutím je, že DSSS nikdy neprošla žádnou reformou. Ze své podstaty ani reformou projít nemůže. Duchcovská místní organizace je jen dalším důkazem spojení DSSS s neonacistickým hnutím.
3. Třetím ponaučením je to, že na komunální úrovni se boj o koryta v městském zastupitelstvu, mezi jednotlivými politickými stranami a uskupeními, dokáže zcela pragmaticky nadřazovat ideologickému ukotvení členů zaběhlých politických stran, ale i prosté slušnosti. Co víc vypovídá o české společnosti, než to, že k jednomu stolu dokáží v koalici na komunální úrovni usednout komunisté z KSČM, socialisté z ČSSD a neonacisté a rasisté z DSSS? Vlažný přístup vedení KSČM ke zrušení své duchcovské místní organizace poměrně dost hovoří o samotné komunistické straně. Naopak předseda ČSSD Sobotka si za svoje kroky v celé kauze zaslouží palec nahoru.
4. Samotnou kapitolou je pak dosud poněkud přehlížená koalice DSSS s KSČM a ČSSD v Duchcově z pohledu samotné DSSS. Fakt, že předseda Vandas nemá problém spolupracovat s komunisty jsme již přiblížili v jednom z našich článků. Že se však dočkáme koalice mezi DSSS a komunisty hned při první možné příležitosti jsme opravdu nepředpokládali. Reakce na spolupráci DSSS s komunisty podobné té, kterou svým odstoupením z voleného místa na duchcovské radnici předvedl Jiří Obr, již zaznamenáváme v dnešních dnech. Jaký bude mít duchcovská vandasovsko-komunistická koalice vliv na samotné fungování a strukturu DSSS uvidíme, až si tento paradox uvědomí více neonacistů z řad DSSS, jejichž antikomunismus je dozajista upřímný.