Martina Bauerová, bývalá šéfka ženské neonacistické organizace National Resistance Supporters – Women Side, které jsme v minulosti věnovali články týkající se neonacistického PR zde a zde, končí jako PR poradkyně pražské primátorky Adriany Krnáčové. Martinu Bauerovou i po šesti letech dohnala její neonacistická minulost. Osud Martiny Bauerové se dal předpokládat již předtím, než byl 1.8.2015 na webových stránkách týdeníku Echo24 zveřejněn článek, který Martině Bauerové do budouna předurčoval mnohé, jen ne dlouhé setrvání ve službách pražské primátorky.
Pozorný Kritik
Zlomový moment pro Martinu Bauerovou přišel již o několik měsíců dříve s mediálně známou fotografií, kterou na svém twitteru zveřejnila Adriana Krnáčová a které samostatný článek věnoval pražský deník Metro. Martina Bauerová, pohybující se v PR nepřetržitě minimálně od roku 2007, s velkou pravděpodobností stejně jako my, nepřehlédla v diskuzi pod článkem v deníku Metro, věnujícímu se špulení rtů pražské primátorky a jejích společnic na zadním sedadle auta, tuto štiplavou poznámku z pera anonymního přispěvatele s nickem Pozorný kritik z 25. března 2015.
To snad ne? Neonacistka spolupracovnicí Krnáčové!
Je zarážející že spolupracovnicí primátorky může být zakladatelka ženské neonacistické organizace National Resistance Supporters – Women Side Martina Bauerová. To by se v civilizovaném světě stávat nemělo!
Pozorný Kritik
25.3.2015 0:27
Osudná fotografie - Martina Bauerová uprostřed.
Veřejné vystoupení Martiny Bauerové, která pro deník Blesk komentovala ukončení spolupráce s pražskou primátorkou tím, že nechce primátorku poškozovat svou minulostí, však musíme nahlížet z několika úhlů.
Pokud máme brát jako upřímné tvrzení Martiny Bauerové, že skončit u Krnáčové se rozhodla poté, co na její minulost upozornil portál Echo24.cz, („Uzrálo to ve mně vlastně několik hodin po prvním článku, který se vrátil do mé hluboké minulosti a nechal veřejnost, aby soudila život tehdy dvacetileté holky," - Martina Bauerová pro Blesk 4.8.2015), ptáme se, proč se tak Martina Bauerová nerozhodla již o několik měsíců dříve. Už tehdy jí po zmínce Pozorného Kritika v diskuzi v deníku Metro muselo být jasné, že dříve nebo později její neonacistická minulost v souvislosti s její funkcí ve službách pražské primátorky vyjde najevo. Nehledě na to, že článek zabývající se její osobou je veřejně přístupný na stránkách antifa.cz nepřetržitě od roku 2009.
Možné, i když podle našeho názoru velice málo pravděpodobné, je i to, že Martina Bauerová, její spolupracovníci v PR nebo spolupracovníci Adriany Krnáčové na magistrátu si diskuze v deníku Metro s anonymním udáním nevšimli. Pokud by tomu tak opravdu bylo, primátorka Krnáčová by se měla vážně zamyset nad tím, jakými lidmi se na pražském magistrátu obklopuje.
Nám se spíše celá situace kolem působení Martiny Bauerové jeví tak, že na magistrátu a možná i v nejvyšších patrech hnutí ANO (připomeňme, že Martina Baurová se podle informací médií zabývala nějakou dobou i PR v Agrofertu Andreje Babiše, odkud do služeb Adriany Krnáčové přešla) se neonacistická minulost Martiny Bauerové brala za neveřejné tajemství. Pokud tomu tak nebylo a Martina Bauerová a její kolegové z PR neonacistickou minulost své kolegyně před politiky z hnutí ANO a pražskou primátorkou zatajili, jedná se v našich očích o nepochopitelnou neprofesionalitu a alibismus jinak obdivuhodně dobře fungujícího soukolí PR služeb, které posunulo i v Česku formu demokracie na další stupěň, kdy je volební úspěch v dnešní době přímo úměrný tomu, kolik finančních prostředků a jakým způsobem do politiky člověk hodlá investovat.
Mladická nerozvážnost, nebo čirý pragmatismus?
Ať už je pravda o tom, kdo všechno o temné stránce poradkyně Adriany Krnáčové věděl, jakákoliv, pro naše potřeby je přeci jen druhořadá. V minulosti jsme opakovaně narazili na pronikání neonacistů, fašistů, ultranacionalistů a členů různých dalších skupin do různých pater politiky nebo více či méně důležitých pozic ve státním sektoru. Nácky jsme zdokumentovali u policie, v armádě, jako právníky, hasiče. Ultranacionalisty a klerofašisty se rád obklopoval, nebo jim (jako v případě Ladislava Bátory) rovnou dláždil cestu do vysokých státních funkcí, bývalý prezident Klaus, který dal jasně najevo svojí politickou inklinaci na společné večeři s Marine Le Pen při její poslední návštěvě v Praze. PR poradkyně ve službách pražské primátorky s neonacistickou minulostí je jistě bulvárně zajímavé téma, ale při širším pohledu na českou společnost a její politické představitele nás představa nazi PR poradkyně na pražském magistrátu nechává poměrně v klidu.
Ve vzduchu visí dvě mnohem důležitější otázky. První je jasná. Kde je pravda? Je Martina Bauerová neonacistka, která se skrze své předcházející angažmá v Agrofertu, o němž referovala média, dostala až do nejbližšího okolí pražské primátorky, ze kterého mohla mít výhodnou pozici pro nahrávání, nadržování a zkreslování informací týkající se neonacistické scény? Podotkněme, že mnoho bývalých kamarádů Martiny Bauerové, u kterých se nedá hovořit o nějaké nápravě v jejich neonacistickém myšlení, působí v pražském soukromém sektoru a není těžké si představit jak vhodný kontakt by pro ně Martina Bauerová na pražské radnici v blízkosti primátorky mohla být. Nebo máme naopak do puntíku věřit tvrzení Martiny Bauerové, která tvrdí, že se jednalo o mladickou nerozvážnost v kombinaci se zaláskováním do nesprávného kluka z neonacistického prostředí a dnes nemá s neonacistickou scénou společného vůbec nic?
Odpověď na první otázku se pokusme najít ve faktech, které máme k dispozici. Martině Bauerové bylo podle jejích slov v roce 2007, kdy spoluzakládala ženskou neonacistickou organizaci National Resistance Supporters – Women Side, 20 let. 20 let opravdu není žádný vysoký věk a mnoho lidí se teprve hledá. To by odpovídalo případu Martiny Bauerové, která se na akcích neonacistké organizace Národní odpor, na jejíž struktury National Resistance Supporters – Women Side volně navazovala (organizaci, kterou Bauerová vedla lze volně přeložit jako Podporovatelé Národního odporu - Ženská odnož), objevovala již v roce 2006. Vysvětlení Martiny Bauerové o nízkém věku však dostává vážné trhliny s plynoucím časem.
Ve 22 letech je Martina Bauerová na startu své slibně se vyvíjející kariéry v oboru PR zastižena ve společnosti nejvýznamějších postav Národního odporu a Dělnické strany v Praze 11. června 2009. Taktická porada šéfky ženské neonacistické organizace navázané na ve své době nejvýznamnější neonacistickou organizaci v ČR Národní odpor (schůzky se účastnili mimo jiné bývalý šéf NO Filip Vávra, který se právě otřepával z nevydařené návštěvy bývalého šéfa Ku-Klux-Klanu Davida Dukeho, jehož návštěvu Vávra v ČR v té době organizoval; dále ideolog českých neonacistů Erik Sedláček a Patrik Vondrák) a aktivisty Dělnické strany, které zastupoval šéfredaktor Dělnických listů a předseda Dělnické mládeže Martin Zbela, je hrubě v rozporu s tvrzením Martiny Bauerové. Martina Bauerová byla ve svých 22 letech šéfka neonacistické organizace, žádného nacionalistického spolku, jak se snažila novinářům deníku Blesk namluvit. Nešťastně zamilovaná nebyla do žádného anonymního aktivisty, ale do hardcore nácka a člena Národního odporu Lukáše Roda, který je jedním ze stíhaných v policií částečně vykonstruované policejní akci POWER. Lukáš Rod mimochodem vesele pokračuje ve své neonacistické kariéře o čemž svědčí jeden z posledních článků z naší dílny.
Dnes je Martina Bauerová o nějakých 6 let starší. Pravdou je, že neonacistická scéna se do dnešního dne pořádně nevzpamatovala z akce POWER nastartované v období po žhářském útoku ve Vítkově. Policie dělala všemožné razie, které se týkaly i ženského neonacistikého hnutí. Odvěká sokyně Martiny Bauerové v neonacistické scéně, Michaela Dupová, spadne (stejně jako bývalý přítel Bauerové Lukáš Rod) do sítě policejních razií, které postihnou téměř všechny klíčové postavy neonacistického hnutí. Martina Bauerová očekává každý den zadržení policií ČR, které ale nikdy nepřichází. V očích ostatních neonacistů a překvapivě i pro nás dost nepochopitelně. Lukáš Rod navazuje vztah s Michaelou Dupovou, dnes jsou již manželé. Je konec roku 2009 a Martina Bauerová na pokraji svých sil se vytrácí a plně se věnuje své profesionální kariéře v oboru PR. Nebo ne?
Senzachtivý čtenář, který se životním příběhem Martiny Bauerové prokousal až sem, bude na následujících řádcích pravděpodobně zklamán. Od roku 2009 totiž o Martině Bauerové nemáme žádné další zprávy. Nemůžeme ani potvrdit ani vyvrátit to, jestli se s neonacisty nadále stýká. Můžeme však říct, že nemáme jedinou informaci, jedinou indícii směřujícící k tomu, že by ve své neonacistické kariéře pokračovala. Kdyby se Martina Bauerová nedopustila ve svém posledním rozhovoru s novinářem z deníku Blesk očividných fabulací a nesnažila se svoje angažmá ve vedení neonacistické organizaci překrucovat na účast v jakémsi nacionalistickém spolku, skoro bychom řekli, že se vší pravděpodobností je nadobro poučená ze své pokroucené neonacistické minulosti.
Celoživotní stigma?
Druhá otázka, kterou si pozorný čtenář našeho článku musel nutně položit, zní: Kde jsou hranice, které nám určují, kdo a jak dlouho má zůstat ocejchovaný neonacistickou nálepkou, která mu dokáže, jak je vidno na příkladu Martiny Bauerové, takovým zásadním způsobem komplikovat život a jeho osobní i pracovní rozvoj? Narážíme na náš článek z roku 2009, který jsme Martině Bauerové věnovali a díky jehož existenci bylo zpětně po jediném příspěvku v debatě pod článkem v deníku Metro možno odstartovat kampaň proti Adrianě Krnáčové, které se chopil týdeník Echo24. Jenom naivní člověk by se domníval, že celá kauza kolem účinkování Martiny Bauerové v PR týmu Adriany Krnáčové je něco jiného, než další po senzaci volající útok na primátorku Prahy, která - nutno podotknout - servíruje médiím jednu záminku k útoku za druhou.
Odpověď na tuto otázku je vcelku jednoduchá. V našich silách je plošně a efektivně sledovat mnoho aktivních neonacistů a různých aktivistů, kteří se nově organizují ve všemožných fašistických, ultranacionalistických a populistických hnutích. Naším cílem naopak není sledovat stovky "odpadlých" nebo žádnou aktivitu nevyvíjejích neonacistických jednotlivců a u piva mudrujících rasistických násilníků. Martina Bauerová však patří mezi skupinu nácků, které máme označené jako ty, u kterých je velká pravděpodobnost radikálně politické recidivy.
Nedokážeme říct, zda Martina Bauerová svým smýšlením stále je, a nebo není nácek. Pokud Martina Bauerová žila mezi svými spolupracovníky v PR a šest let držela tajemství své aktivistické minulosti, dokázala podržet své tajemství i v práci pro Agrofert Andreje Babiše a neodhalená dokázala být celé měsíce na pražském magistrátu po boku nejvlivnější ženy v Praze, chtěla se věnovat své práci a kariéře a žít v míru daleko od neonacistické scény, kterou dříve pomáhala budovat, zapoměla na jednu podstatnou věc. Na věc, kterou udělalo mnoho jejich bývalých bílých spolubojovníků, jež z mnoha různých důvodů prozřeli. Zapoměla kontaktovat nás. Rádi bychom se nechali přesvědčit ke stažení článku o její osobě z našeho webu. Do dnešního dne jsme však ze strany Martiny Bauerové neviděli jediný opravdový pokus o vyrovnání se se svojí neonacistickou minulostí. Místo toho jen vytáčky, zlehčování a lži, které dokázala předvádět i v den své výpovědi na magistrátu.
A co na to opozice? Ta ať radši mlčí!
Samostatnou kapitolou v celé kauze jsou vyjádření opozičního zastupitele pražského magistrátu za ODS Filipa Humplíka, který kauzu Martiny Bauerové pro deník Echo24 komentoval slovy, že lidé, kteří se jakkoliv zapletli s neonacismem, by měli být vyloučeni z veřejného života. Panu zastupiteli za ODS bychom doporučovali zmírnit jeho slovník nebo naopak začít s úklidem před svým vlastním domem. Sama ODS měla s neonacismem ve svých řadách v minulosti opakovanou zkušenost. Rádi panu Humplíkovi připomeneme články, které jsme jeho dnes již s největší pravděpodobností bývalým spolupracovníkům z ODS v minulosti věnovali. Prvním byl neonacista a zastupitel za ODS působící na Plzeňské radnici Štěpán Sládek, o kterém jsme psali článek. Druhým případem byl politický vyděrač a poslanec ODS Jan Morava, který se nechvalně proslavil nejen zajišťováním kompromitujících materiálů na své politické oponenty, ale i nošením oblečení firmy, napojené na neonacistickou scénu. Ve stejném článku si můžete přečíst o dalších neonacistech, kteří určitou část svého života prožili ve strukturách místních organizací ODS. Takovými případy byli například členové neonacistických organizací Václav Bureš, student práv z Plzně, či bývalý člen Národního korporativismu Martin Bacík.
Pražský zatupitel ODS Humplík, který navrhuje doživotní vyloučení lidí zapletených s neonacismem, by se mohl pokusit domluvit i své spolustranici, poslankyni za ODS Janě Černochové, která nemá problém vystupovat na akcích IVČRN, které jsou neonacisty lidově řečeno prošpikované.
Pokud by se náhodou k podobným prohlášením na adresu primátorky Krnáčové a její bývalé asistentky hodlali připojit i další opoziční zatupitelé, například ti za TOP 09, doporučujeme jim přečíst si předcházející část textu dvakrát, ať se nechtěně nedostanou do stejné pozice jako Filip Humplík. Přesto, že nám může být sympatické dost trefné tvrzení Jaromíra Štětiny, nezávislého europoslance zvoleného do Europorlamnetu s podporou TOP 09 a STAN, který Tomio Okamuru nedávno nazval čistočistým náckem, i jeho neúnavné odhalování xenofobního, nacionalistického a imperiálního pozadí agresivní ruské politiky, tak jeho zastávání se neonacistů z dobrovolnického batalionu AZOV Štětinu a jeho uvažování staví do zcela nového světla.