Přinášíme vám první díl seriálu, ve kterém se budeme zabývat kandidáty Dělnické strany ve volbách do zastupitelstev krajů. Média se často zaštiťují vyjádřeními "odborníků na extremismus" o propojení Dělnické strany s neonacisty, naším záměrem je předkládat fakta namísto dohadů.
Vysočina má pověst jedné z bašt současného neonacismu v Čechách a ne zcela neprávem. Z Vysočiny pocházejí čtyři intelektuální špičky Národního odporu a zároveň autoři článků na stránkách odpor.org: Jiří Bárta z Řimovic u Vlašimi, Milan Hroch ze Světlé nad Sázavou, Erik Sedláček z Ledče nad Sázavou a Michal Podolák z Jihlavy. Není jistě náhoda, že tři z těchto pánů najdeme na kandidátkách Dělnické strany. Dělnické strana už před rokem rezignovala na hraní si na hraně a zcela otevřeně se propojila s neonacisty.
V kraji Vysočina najdeme na kandidátce Dělnické strany deset jmen, z nichž na první pohled zaujmou čtyři: Erik Sedláček, Milan Hroch, Marek Kadlec a Lukáš Bareš. Jméno Erika Sedláčka je nejčastěji spojováno s loňským pokusem zorganizovat neonacistický průvod ulicemi pražského Židovského města v den výročí takzvané Křišťálové noci. Osobě Erika Sedláčka věnovala Antifašistická akce samostatný článek. Neznámé není ani jméno dalšího kandidáta Milana Hrocha. Ten proslul březnovou vzpomínkou na nacistické vojáky na jihlavském hřbitově a tím, že podal trestní oznámení na Ondřeje Cakla za to, že ho veřejně označil za neonacistu a člena Národního odporu.
Že se v případě Milana Hrocha jedná o neonacistu z Národního odporu je zcela zjevné. A totéž platí i o jeho spolukandidátech Lukáši Barešovi z Humpolce a Marku Kadlecovi z Jihlavy. Na následujících fotografiích, které vznikly na vánoční besídce Národního odporu Jihlava 21. 12. 2007, můžeme vidět všechny tři: zcela vlevo je Lukáš Bareš, třetí z leva je Marek Kadlec a čtvrtý z leva Milan Hroch. Identitu jedince s plnovousem v tričku Blood and Honour Suport Bohemia neznáme, člověk zcela vpravo ve volbách nekandiduje.
Aktualizace 18.09.08
Jedinec s plnovousem je Michal Tenkl z Kamenice, který figuruje na šestém místě kandidátky Dělnické strany na Vysočině. Má na sobě tričko již zaniklé české pobočky mezinárodní neonacistické skupiny Blood and Honour, kterou založil zpěvák skupiny Skrewdriver a neonacistická modla Ian Stuart. Z pěti hajlujících na fotografii jsou tedy čtyři kandidáti DS pro nadcházející volby do zastupitelstev krajů.
Názor, zda lidé, kteří se fotí při hajlování na večírcích Národního odporu, před transparenty Národního odporu a s lidmi v tričkách největší neonacistické organizace Blood and Honour jsou nebo nejsou neonacisté, si udělejte sami.
Nemůžeme vyloučit, že večírku se účastnili i další kandidáti Dělnické strany. Kandidátní listina na Vysočině obsahuje jména dalších šesti lidí ve věku 19 až 25 let. Pokud na fotografiích někoho poznáte, napište nám prosím na adresu monitoring[zavináč]antifa.cz.
Milan Hroch fotografie označil za podvrh. "Není patrné, že jsem tam já osobně," napsal on-line deníku TÝDEN.CZ. Zdá se, že je nabuzen z nedávným osvobozením v kauze hajlování nad hrobem Anežky Hrůzové v Polné, kdy soud nebyl schopen prokázat, že na fotografii je právě on s odvoláním na fakt, že nemá k dispozici originály fotografie. Milan Hroch může napsat na mail monitoring[zavináč]antifa.cz, rádi mu poskytneme originály, které pak může dát k odborné expertíze a prokázat, že se jedná o padělky. Někteří jeho kolegové s tím mají velké zkušenosti.
Aktualizace 18.09.08
Další kandidát Dělnické strany, o kterém jsme dosud neinformovali, je vysokoškolský student Petr Beránek. Do společnosti ostatních kadidátů se jistě hodí, můžete se o tom přesvědčit na následující fotografii.
Často dostáváme otázku, zda mohou být lidé takto vyfocení lidé, na základě fotografií, odsouzeni. Domníváme se, že nemohou. Sympatie k neonacismu nejsou projevovány veřejně, ale v jakémsi zaplivaném sále a podle fotografií se velmi těžko dokazuje, zda se jedná o podporu nebo propagaci. Ostatně nejsme příznivci toho, aby byli neonacisté trestně stíháni za své názory. Naším cílem je jejich skutečné názory a aktivity odhalovat v momentě, kdy se je snaží popírat. Jsme zastánci svobody slova, ale také zodpovědnosti za slova a činy. Zákazy a stíhaní v konečném důsledku považujeme za kontraproduktivní, neboť na základě banalit vytvářejí neonacistickému hnutí mučedníky. Dalším nepominutelným aspektem zákazů je, že vedou neonacisty k inovacím.
Druhým častým dotazem je, zda usilujeme o zákaz Dělnické strany. O nic takového rozhodně neusilujeme. Usilujeme pouze o to, aby bylo veřejně známo, co jsou DS a lidé v ní sdružení zač. Ostatně myslíme si, že ani pro represivní orgány není zákaz DS cílem. Naopak její existence je pro ně dle našeho soudu požehnáním. Mohou tak neonacisty infiltrovat svými agenty a donašeči mnohem snáze, než je tomu možné u hnutí nebo subkultur, které jsou založeny na dlouhodobých známostech a společném trávení času. Neonacisté rádi připomínají blamáž, která nastala při neúspěšném pokusu o zákaz sesterské strany DS - německé NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands). Zapomínají ale na to, že důvodem blamáže bylo, že v procesu řízení o zákazu vyšlo najevo, že strana je natolik promořena agenty německé tajné služby BND, že není možné říci, které aktivity NPD se děly z vůle strany samotné a které byly BND řízeny. Ostatně i čeští neonacisté mohou vzpomenout, jak po rozpadu svého prvního pokusu o vstup do politiky pod hlavičkou Národně sociálního bloku zpětně odhalili několik členů a členek jako policejní informátory.
Závěrem naše krátké vysvětlení k volbám 2008:
Tím, že se snažíme podávat reálné informace o reálných členech Dělnické strany, rozhodně nechceme nabádat k volbě jiných politických partají. Pro Antifašistickou akci (AFA) je odmítnutí celého systému zastupitelské demokracie, a s ní spojených pravidelných voleb, kdy naše možnost volby začíná a končí apatickým zaškrtnutím kolonky na základě prázdných slibů, zcela přirozenou věcí. Rozhodujme o našich životech sami, a nečekejme, až v záplavě někdy viditelných, někdy neviditelných zákonů, zbude jenom zákon sám, a naše existence bude snížena na pouhé číslo v databázi monitorovacích systémů!
Každý krok k osobní emancipaci, každý čin, kterému nepředchází tisíce slov, každá snaha o revoltu a odmítnutí, pro nás bude mít vždy neskonale větší význam než další ztracený lístek v bezedné urně. Volme si vlastní cestu životem, cestu bez alibistického čekání na zázrak z vyšších míst, cestu, po které můžeme jít společně vedle sebe. Proti volbám!