Sobota 1/6/2013

Jižní Londýn: Vražda Lee Rigbyho, protimuslimské útoky a reakce antifašistů

Zobecňování, nálepkování, násilí. Není to jen česká specialita v rámci anticiganismu, ale mnoha lety prověřený cyklus, kterým se ubírá etnická, sociální či náboženská nenávist. Na základě činu jednotlivce jsou urážení a napadáni všichni členové určité skupiny - mnohokrát dokonce i ti, kdo nemají s proklamovaným „nepřítelem“ vůbec nic společného. Čerstvým důkazem je dění ve Velké Británii po vraždě britského vojáka dvěma muži, hlásícími se k radikálnímu islámu. Média hlásí již 200 islamofobních útoků, které následovaly poté, co zpráva o smrtelném útoku na Lee Rigbyho obletěla svět.

I v českých masmédiích se objevily záběry Tommyho Robinsona, vůdce English Defence League (Anglická liga obrany, EDL), kterak vyzývá ke „skoncování s muslimským násilím“ a opakuje, že islám není mírumilovné náboženství a Británii je třeba před ním bránit. To, co už se čtenáři z místních zdrojů nedozví, je, že rasisté a xenofobové, kteří jako jediní nemají Robinsona za pitomce, vyslyšeli jeho výzvu a od minulého týdne napadají mešity i jednotlivce, které považují za muslimy.

Tommy Robinson a jeho přátelé ve značkových kuklách

Roztáčí se tak kolotoč násilí - islamisté útočí na v zásadě náhodné cíle, odpovědí je stejně náhodné násilí namířené proti komukoli, kdo může být pokládán za muslima. Logika stojící ze tímto násilím je "kupodivu" v obou případech stejná. Podle islamistů je každý britský voják odpovědný za násilí, kterého se dopouští britská armáda v muslimských zemích - a proto může být každý voják za toto násilí "potrestán". Podle antiislamistů je pak každý muslim odpovědný za násilí islamistů - a proto může být každý muslim za toto násilí "potrestán". Stačí k tomu jediné - tvrdit, že neexistuje rozdíl mezi islámem a islamismem a dovozovat z toho, že každý muslim je tedy potenciální terorista a to že nepáchá žádné násilí nevadí, protože postačující je fakt, že by ho páchat mohl. Problémem samozřejmě je, že muslima na ulici poznat nemusíte, takže v praxi se boj proti islamismu mění spíš v obyčejné rasistické útoky na kohokoli, kdo vypadá jako arab nebo černoch. To ovšem lidem z okruhu EDL, kterou tvoří z větší části zejména neonacisté a rasističtí chuligáni, nijak nevadí.

Mezi 200 nahlášenými útoky jsou například žhářské útoky na mešity, nebo brutální napadání mužů afrického původu, pokládaných útočníky za příznivce islámu. Na těch se vyřádila horda příznivců EDL, povětšinou maskovaná kuklami s logem organizace. Následovala tisícihlavá ultrapravicová demonstrace v Downing Street. Další významná skupina xenofobů a šovinistů, British National Party (Britská národní strana, BNP), si naplánovala na tuto sobotu pochod Woolwichem, který měl končit u muslimského komunitního centra. Přestože BNP byla donucena změnit trasu pochodu, je jasné, že se změní v rasistické a nenávistné představení, zaměřené proti muslimům - nikoli proti džihádistům, ale komukoli, koho budou dutohlavové z EDL a BNP za muslima či muslimku považovat. Stejně jako je u nás jakýkoli přečin, spáchaný Romy, rozbuškou vylévající přehradu rasové a sociální nenávisti, pracují britští nacionalisté a obránci "britské británie" s veškerými prohřešky přistěhovalců, a muslimů především. Vražda britského vojáka muži, otevřeně vyjadřujícími podporu radikálnímu islámu, je tak pro podobné skupiny doslova zázrakem. Mohou konečně všem ukázat, jak podle nich smýšlí každý, kdo se narodil na jih či východ od středozemního moře.

Transparent EDL - "Již žádnou importovanou smrt v našich ulicích". Adebolajo se nicméně narodil v Británii...

Samotný čin, který působí jako voda na mlýn EDL a BNP, byl médii hojně označován za odsouzeníhodný a svévolný teroristický čin, a reakcí na něj je vyvolávání paušálního strachu z náboženství a náboženské nenávisti. Oba dva tyto elementy vnímání toho, co se stalo, jsou přinejmenším na pováženou. Podívejme se teď na ně trochu blíže.

Podle toho, co útočníci na videozáznamu říkají, se sice jednalo o útok muslimů, napojených na radikální islamistické skupiny, ale jejich motiv byl spíše politický. "Zabili jsme ho, protože muslimové musejí denně umírat." "Je mi líto, že to musely vidět ženy, ale naše ženy tohle sledují každý den", nechali se slyšet útočníci. Kromě toho vyzvali Brity k odstranění vlády, kterou za útoky v muslimských zemích viní. Vidět je tedy jen jako náboženské fanatiky s vymytými mozky je nedostatečné. Chtěli vzbudit pozornost, ale namísto útoků á la 11. září, páchanými organizovanými skupinami a cílícími na velké počty relativně anonymních obětí, změnili taktiku. Objevily se analýzy, přirovnávající útok na Lee Rigbyho k anarchistickým přímým akcím z konce devatenáctého století, k takzvané "propagandě činem". S nimi pojí útok teatrálnost, přítomnost symbolů, do očí bijící krutost - to vše s cílem jasně upozornit na politický cíl či požadavek. I to, co sociálně-psychologicky stojí za podobnými útoky, jako byl ten v jižním Londýně, připomíná konec devatenáctého století - pocit vykořenění a frustrace, který vede deprivilegované k útokům na (dnes spíše symbolické než reálné) reprezentanty utlačivé moci (kterou v tomto případě reprezntuje armáda). Frustrace je živnou půdou pro radikalizaci - v tomto případě politickou a náboženskou. Hledat tedy kořeny podobných brutálních činů pouze v náboženství by byla chyba - mocenský aspekt celého problému nejspíše hraje mnohem větší roli. To je ostatně patrné i z faktu, že jednoho z útočníků, Michaela Adebolaja, se pokoušela přetáhnout britská tajná služba - zajímala se o něj v době, kdy byl zatčený v Keni, odkud se snažil dostat do paramilitaristického výcvikového tábora al-Shabaab. Chtít se nechat vycvičit radikálními islamisty a zároveň "dostat nabídku" od MI5, to člověku uštědří lekci o tom, kde končí ideje a začíná boj o moc.

Ruce od krve, bílý den, kousek od školy. Útočníci chtěli vyslat silnou zprávu.

Jedním z elementů, kterými bývá terorismus někdy definován, je cílení na civilní oběti - nicméně cílem tohoto útoku byl voják. To, co je však kontroverzní na překotném označování činu jako terorismu, je širší kontext dění, na které útok evidentně reagoval. Vojenské akce v Iráku, Afghánistánu a dalších zemích, prováděné "západem", mají civilních obětí obrovské množství, jejich cíle jsou proklamovány jako politické, ale za terorismus považované nejsou. Na tenhle rozpor se zaměřil Glenn Greenwald, komentátor deníku The Guardian. Greenwald polemizuje nad tím, zda lze najít takovou definici terorismu, která jednoznačně zahrne útok z minulého týdne v Londýně, ale nebude zahrnovat násilí, páchané Spojenými státy, Velkou Británií a jejich spojenci. Jediným jasným pojítkem s "terorismem" je pak právě politický motiv činu a navýsost politická výzva k odstranění vlády - ta je ale zcela v rozporu s reakcí té části veřejnosti, která teď brojí proti islámu. "Základní lidskost vám prostě nedovolí fandit vládě, zatímco páchá obrovské násilí v mnoha zemích po celém světě, a zároveň nijak nepředpokládat odvetu za takové násilí." Tahle základní lidskost však mnoha lidem zřejmě chybí. Přestože velká většina "teroristických útoků", včetně silně medializovaného útoku Nidala Hassana na vojenskou základnu Fort Hood, byla jasně artikulovanou odplatou za násilí, páchané "tam u nich" (ve velké míře na civilistech), pitomci střihu EDL a BNP se snaží namísto kritického přístupu k zahraniční politice země, kterou tak milují, jen hledat snadno identifikovatelné a zranitelné cíle "odplaty za odplatu".

Lokální antifašistické skupiny proto vyzývají k odporu proti násilí, které původní útok vyvolal. Nejde tedy o podporu islámu (jak podobné akce intepretují antiislamisté), ale o odpor proti rasismu a nenávistné paušalizaci. Kromě volání po komunitním odporu a těžko splnitelných výzvách k ochraně těch, kdo se mohou stát cíli násilí, ke které vyzvala South London Antifascist Group, chystá dnes skupina a celá londýnská AFA protest proti pochodu BNP z Woolwiche do Lewishamu. Vzhledem k tomu, jaký úspěch měly v minulosti blokády a protidemonstrace, stavící se proti EDL a BNP a jejich přehlídkám nenávisti, lze předpokládat, že jejich výzva se setká s dostatečnou odezvou. Nicméně stejně jako v případě rozdmýchávání rasové nesnášenlivosti v Čechách, i v Británii stačí k paušalizaci a nastartování vlny nespravedlivých útoků argument "ale oni skutečně udělali něco hrozného a skutečně jsou muslimové". Nezbývá než doufat, že rozum a schopnost rozlišovat skutečné viníky od obětních beránků zvítězí.