Neděle 23/11/2008

Janov v širší perspektivě

Kauza janovského sídliště odhalila celou škálu problémů - český i romský rasismus, neschopnost státních orgánů, neprozřetelnost místní samosprávy, selhání neziskových organizací i stále neřešenou brutalitu policie, ale i tržní následky.

Během posledního půlroku jsme několikrát odpovídali na dotazy ohledně principů fungování Antifašistické akce (AFA). Hlavními body, na kterých naše práce stojí, jsou anarchistická kritika státu a kapitalismu a z ní vyplývající odmítání spolupráce se státními orgány i neziskovými organizacemi (na stát navázanými). Naše postoje často vzbuzují údiv, nepochopení či obavy. Poslední vývoj v kauze „Janov“ nám však dává v mnohém za pravdu.

Kapitalismus
Klíčovým problémem janovského sídliště není rasa, ale kapitalismus. Už v našem prvním článku na téma Janov jsme poukázali na fakt, že počátek neutěšeného stavu v Janově spočívá v politice developerských společností, které skoupily levné byty od radnice a nyní do nich stěhují problémové nájemníky z celých Čech (v řadě případů Romy). Je tedy zřejmé, že v Janově existuje problém, který má ekonomicko-sociální podstatu. Ta ale není na první pohled patrná, zatímco odlišný životní styl části Romů je všem obyvatelům Janova dennodenně na očích. Hněv obyvatel Janova se tak obrací výhradně na ně, aniž by si lidé uvědomovali, že stejnou měrou jsou za eskalaci problému na vině praktiky firem, resp. celý model fungování tržních vztahů, který není schopen zahrnout do své kalkulace nic, co nelze převést na peníze. Rasismus tak sehrává roli kanálu, kterým se odvádí pozornost od skutečného jádra problému.

Developerské společnosti za problém v Janově ale také nenesou vinu přímo – ony se prostě jen chovají tak, jak jim diktuje trh. Není zde žádný zlý úmysl vůči obyvatelům Janova a nelze v zásadě nikoho odsoudit bez toho, že by došlo ke kritice samotného principu, na kterém kapitalismus stojí. Tato situace vychází z kapitalistické logiky zisku. Mám-li kvalitní nemovitost, ale kazí mi ji neplatič, ztrácím zisk. Pokud dokážu neplatiče vystěhovat do levného bytu, zisk opět získávám. Že sestěhováním nepřizpůsobivých obyvatel na jedno místo vznikne obrovský problém pro místní komunitu? To ale developeři neřeší a ani to nejsou schopni postřehnout. V rovnici poptávka-nabídka prostě není místo pro zodpovědnost. Logika volného trhu tak nutně podporuje jednání, které nelze označit jinak, než za bezohledné.

Zastánci volného trhu možná mají pro janovské nějaký recpept. Například by se mohli odstěhovat, že. To má ale také háček. Pomineme-li fakt, že řešením problému má být opuštění domova (což je hodnota, kterou tržní principy také nejsou schopny zohlednit), zůstane pořád problém, za co by se lidé měli stěhovat? Ceny bytů na janovském sídlišti jsou nejen díky jeho špatné pověsti tak nízké, že si za jejich prodej mohou bývalí majitelé koupit tak maximálně kuchyň, ale rozhodně ne odpovídající nemovitost. Volný trh tak prohrává boj na svém vlastním poli. Ukazuje se tak, že kapitalismus problémy dokáže někde možná vyřešit, ale určitě je dokáže často vytvářet v podobě, v které nejsou v rámci kapitalistické logiky řešitelné. Ať už v Janově, nebo v současné mezinárodní finanční krizi – jejich kořeny jsou totožné. Logika, která tvrdí, že jediným měřítkem společnosti je soukromý finanční zisk, zatímco sociální problémy převádí na stát, který je má za něj sanovat.
Proč bychom měli opakovat donekonečna ty samé chyby? Proč bychom měli podporovat systém, který zjevně vede k problémům, které není schopen sám řešit?

Stát
Přesně se ukázalo to, co tvrdíme již dlouho. Stát má obrovký problém přinášet skutečná řešení, protože prostě není nastaven na to, aby toho byl schopen. Cílem politiky není pomoc občanům a zvelebování obce, ale boj o moc. Cílem voleb není výběr alternativ, ale snaha o získání křesel. A v tomto boji se nedá body získat na dlouhodobých řešeních, protože je žádná vláda, vzhledem k délce volebního období, není schopna zajistit. Díky tomu vlády logicky rezignují na řešení všech problémů jejichž řešení přesahuje horizont tří let, resp. takové problémy řeší jen tehdy, jsou-li vystaveny soustředěnému tlaku, nebo pokud to vyžadují mezinárodní smlouvy. Není to tedy způsobeno neochotou konkrétních státních úředníků, ale chybně nastaveným systémem, který jim žádné reálné změny neumožňuje.

Role státu v neřešení těchto problémů si tentokrát ale začali, byť váhavě, všímat i jiní. Ivan Gabal upozorňuje, že "Období, kdy jsme měli optimální podmínky začít něco dělat s problémem vyloučených romských lokalit bez velkých rizik sociálních a etnických konfliktů jsme nejspíše promrhali." - zde. Server aktuálně.cz zase poukazuje na dřívější kroky litvínovské radnice, která místo řešení problému raději rozprodala domy v majetku města developerům. Na tento fakt ostatně upozornila řada komentátorů, i když v celkovém zpravodajství tato správa poněkud zanikla. Jak dlouho bude lidem trvat, než si tyto střípky poskládají do celkové mozaiky? Jak dlouho bude lidem trvat, než si položí otázku "K čemu je nám stát, který nedokáže řešit naše problémy?"

A jak dlouho bude trvat, než lidé pochopí, že slibovaná "řešení", které stát nabízí, se obvykle míjejí účinkem?
I tady funguje Janov jako dobrý příklad. S jakým konkrétním řešením přichází stát v této situaci? Rychlé a jednoduché skoncování s problémem vidí ministr vnitra Langer v zákazu Dělnické strany, která propůjčuje neonacistům legitimitu. Již teď můžeme s určitostí říci, že zákaz DS problém rozhodně nevyřeší. Neonacisté se přeskupí, založí novou stranu s odlišným názvem a jejich aktivit se to nijak nedotkne. Maximálně to posílí jejich dojem, že se jich stát bojí. Násilné demonstrace přitom mohou klidně pokračovat dál, zákaz nezákaz. Neonacisté si tento model již vyzkoušeli 18. října, kdy svolali "spontánní" protest, za kterým nestála žádná oficiální strana ani organizace.
Opět se ukazuje, že stát je se svými zákazy zcela bezzubý a není schopen nastalé problémy řešit jinak, než že je zamete pod koberec, kde nejsou nějaký čas vidět, ale při tom samozřejmě existují dál. A to platí zdaleka nejen pro otázku Dělnické strany.
Proč bychom měli spolupracovat nebo pomáhat udržovat systém, který zjevně neslouží svému účelu?

Policie
Policie ukázala, že není schopna fungovat bez politické objednávky. Když se neonacisté pokoušeli projít Židovským městem, dosahovala mediální hysterie vrcholu a všechny politické špičky daly jasně najevo, že podobná akce je pro ně nepřijatelná. Policie pak zasáhla plošně a v zásadě protiprávně, demonstraci neonacistů eliminovala již v zárodku. V případě romské komunity žádná podobná objednávka neexistuje, a policie tedy zasáhla tak, jak sama chtěla. Téměř nijak. V případě obou demonstrací nechala dojít neonacisty co nejblíže k Janovskému sídlišti, čímž na jedné straně prodloužila konflikt na maximum a na druhé straně vyvolala strach mezi místními Romy. Můžeme spekulovat o tom, zda šlo o záměr nebo neschopnost, na výsledku to však nic nemění. Je samozřejmě pochopitelné, že prodlužování střetu se negativně podepisuje na schopnostech příslušníků policie adekvátně reagovat na vzniklé situace, takže jsme byli opět svědky chaotických zásahů a násilí na přihlížejících. Policie se dlouhodobě řídí při podobných zásazích heslem „Zákon jsme my“ a ví, že její velitelé jí sice nejsou schopni dobře velet, ale za to se za své lidi vždy postaví. Přestože na tyto praktiky upozorňujeme kontinuálně od začátku devadesátých let, nic se nezměnilo. Slovu „extremistů“ není třeba dopřát sluchu. O této "taktice" se navíc běžný občan dozví pouze tehdy, kdy policie náhodou zmlátí některého z novinářů.

Konečně sami policisté se ani nesnaží svůj pohled maskovat. Na svém profesním webu, které provozuje Občanské sdružení Policista.CZ najdeme v článku k janovským událostem zpochybňování faktu, že útočníci jsou neonacisté, rasistické konstrukce o romské menšině a kritiku „humanismu“ lidskoprávních aktivistů a médií.
Proč bychom měli jakkoli spolupracovat se státním orgánem, který nemá problém vyjadřovat se stejným způsobem jako neonacisté a zjevně není schopen řešit problémy, jejichž řešení se od něj očekává?

Neziskové organizace
Existuje několik neziskovek, které se zabývají romskou problematikou. Žádná z nich se ani nepokusila k problému se jakkoli vyjádřit. Nepřišel ani náznak nějakého řešení. Nemají tyto organizace žádné řešení? Nebo zjistily, že stát na romskou otázku kašle? Jaký má smysl dělat demonstrace proti totalitnímu režimu na Kubě, v Barmě nebo na jiných místech tisíce kilometrů daleko, když nejsem schopen reagovat na pogrom v sousedním městě? To samé platí i pro neziskové organizace hájící lidská práva , případně vystupující proti rasismu. Jediným aktem bylo prohlášení, aby policie zasáhla proti neonacistům tvrdším způsobem... Náš předpoklad, že neziskové organizace fungují jako náplast na nejkřiklavější bolístky způsobené státem či kapitalismem, ale nejsou schopny přijít s žádným skutečně koncepčním řešením, se tak bohužel potvrdil.

Romové se při konfliktu tentokrát ukázali jako ti rozumější

Občané
Role obyčejných lidí je v tomto případě v podstatě nejsmutnější. Na janovském sídlišti žijí lidé dlouhodobě vystavení neutěšenému stavu, ve kterém se severní Čechy nacházejí. K jejich každodenní frustraci, strachu z nezaměstnanosti a otřesným životním podmínkám se připojil ještě problém s agresivními sousedy, kteří pocházejí zhusta z romské komunity. Se svými potížemi se obrátili na radnici... a s překvapením zjistili, že pro ně nic neudělá. Stát totiž neřeší otázky svých občanů, pokud neproniknou do médií, nebo dokud za nimi nestojí silná lobby. A radnice dost možná nemá ani prostředky a nebo spíše ani představu, jak by se měl daný problém vůbec řešit.

Jaká byla reakce lidí z Janova po zjištění, že pro ně stát nic neudělá? Rezignace. Svým způsobem je to logické. Jsme dennodenně přesvědčováni, že nemáme vyvíjet žádnou vlastní aktivitu mimo zaměstnání, protože na vše ostatní máme stát a jeho odborníky. Vlastní iniciativa je nepřípustným vměšováním do státních záležitostí. Zapomněli jsme, že vlastní problémy můžeme řešit také sami a neustále se spoléháme na to, že někdo jiný udělá vše za nás. Nakonec je to i pohodlnější. Snímá to z nás veškerou odpovědnost za cokoli. Sice se nám všem žije hůř a hůř, ale aspoň za nic nemůžeme...

Vnucuje se jeden příměr, který janovští určitě neuslyší rádi, ale ke skutečnému pochopení situace je třeba ho říct. Často opakovanou kritikou na adresu Romů bývá poukazování na fakt, že řada z nich nemá žádnou snahu změnit svou situaci a jen stojí s nataženou rukou a čeká, co pro ně stát udělá. Čím se liší tento postoj od právě popsaného postoje janovských k řešení jejich situace? Ve skutečnosti ničím.

Frustrace z neřešených problémů má ale i další důsledky. Obyvatelé Janova žijí s pocitem, že je nikdo neposlouchá a že jejich problémy nikdo neřeší. Jak snadné je pak propadnout dojmu, že neonacisté mohou toto řešení představovat. Z tohoto pohledu je velmi jednoduché pochopit, proč janovští neonacistům pochodujícím na Janov tleskali. Co na tom, že žádné řešení nepředstavují? Na rozdíl od státu aspoň něco dělají, tak je podpoříme, protože už máme všeho plné zuby.

Nejsmutnější, ale nikoli překvapující, na celé věci je, že neonacisté skutečně žádné řešení nepředstavují ani nenabízejí. Ještě smutnější je, že si janovští zjevně vůbec neuvědomují, jak by jejich život vypadal, kdyby nechali neonacisty skutečně problém Janova „vyřešit“. Uvědomují si snad janovští, že hned po Romech by z Janova museli odejít také všichni další „barevní“, tedy například všichni Vietnamci? Kolik ze zákazníků vietnamských tržnic a krámků se zeleninou tleskalo neonacistům se už asi nedovíme. Nedovíme se ani, kolik voličů sociální demokracie neřkuli, komunistů, podpořilo v úterý pochod Dělnické strany. Uvědomují si tito lidé, že by přišli na řadu hned po všech „barevných“? Chápou vůbec v čem spočívá politika neonacistických uskupení? Zjevně ne. A uvědomují si vůbec obyvatelé Janova, že značná část demonstrantů z řad neonacistů patří do stejné skupiny nepřizpůsobivých občanů, jako ti Romové, proti kterým demonstrovali? Uvědomují si, kolik je mezi nimi asociálů, kriminálníků, recidivistů a alkoholiků? Umí si vůbec představit, jak by vypadalo janovské sídliště, kdyby z něj byli vystěhováni všichni Romové a místo nich přišli právě tito „zachránci“ Janova? Rušení nočního klidu, výtržnosti, pouliční násilí a majetková kriminalita jsou přesně ty věci, kterých se neonacisté s oblibou dopouštějí.

Romové
Romové opět zjistili, že jsou skupinou, která nemá v české společnosti zastání. Jejich ochota integrovat se do takové společnosti se tím nepochybně nijak nezvýšila. Ukázalo se, že stále nejsme schopni odlišovat slušné Romy od těch „nepřizpůsobivých“ a to přes to, že si část komentátorů všimla, že samotní obyvatelé Janova přiznávají, že se starousedlými Romy problémy v zásadě nebyly a problémem jsou až nově příchozí – kteří představují stejný problém pro bílé jako pro romské starousedlíky. Před pochopením těchto širších souvislostí a příčin problému však raději tleskají volání po "konečném řešení" - pro ně jsou to všechno dohromady "černé huby a zmrdi černý".

Opět se také ukázalo, že majoritní společnost vnímá Romy jako homogenní entitu, ve které má každý Rom odpovědnost za chování všech ostatních Romů. Jistě, podobnou logiku sice majorita odmítá vztáhnout na sebe („Já přece nemůžu za to, že nějaký Čech krade v Německu v sámošce, tak proč se na mne ti Němci dívají skrz prsty?“), ale co na tom. Jsme majorita, takže si vůči menšině může dovolit uplatňovat dvojí metr...

Zároveň ale janovská zkušenost ukázala, že existují reálné problémy, jejímiž původci jsou někteří Romové. A je zřejmé, že prvním, kdo bude muset tento problém řešit, je právě romská komunita. Rozhodně ale ne pomocí mafiánů, kteří v tomto případě fungovali jako konkrétní roznětka k neonacistickým demonstracím. Ti naopak představují značnou část problému romské komunity (více k této problematice najdete zde).

Pokud Romové pochopí, že je většina lidí bude posuzovat právě podle jejich nepřizpůsobivých členů a dokáže se podle toho zařídit, pak může být Janov katalyzátorem změn, které jsou zjevně nezbytně nutné. Pokud ne, pak dojde pouze k oboustrannému prohlubování nenávisti založené na paušalizujícím odsouzení (všichni Romové jsou nepřizpůsobiví – všichni gadžové jsou rasisti). Janov potřebuje řešení, ale řešení sociální. Nikoli rasistický pogrom neonacistických fotbalových chuligánů a Národního odporu.

AFA
Co ukázal Janov nám samotným? Že nemůžeme čekat, že přístup policie bude stejný k neonacistům, jako bývá k anarchistům a antifašistům. Zatímco naše demonstrace policie od počátku 90. let rozhání a jejich účastníky šikanuje, k akcím neonacistů je až na výjimky benevolentní. Každý si může udělat obrázek sám. Pro nás ale není toto zjištění žádným překvapení, ale pouze potvrzením dlouho známého faktu.
Z důvodu kriminalizace účastníků antifašistických demonstrací jsme v posledním roce upustili od veřejných akcí, přestože jsme k nim byli vyzýváni. S výjimkou demonstrace v Litvínově, kde vše zastínil přítel neonacistky Lucie Šlégrové z Dělnické strany, který zranil dvě antifašistky, když na ně úmyslně najel autem, končily v posledních letech antifašistické demonstrace zcela nekoordinovaným zatýkáním. A to i lidí kteří se demonstrace neúčastnili a byli zatčeni jen pro svou vizáž. Následovala obvinění i z několika trestných činů najednou a vše pokračovalo dlouhodobými soudními tahanicemi.
Druhým důvodem byla obava, že ohlášená demonstrace antifašistů přiláká na akci větší počet neonacistů, kteří přijedou za vidinou střetu, který je v zásadě jediným cílem všech jejich aktivit. Nechtěli jsme ani podporovat neonacistické demonstrace, ani dávat policii záminku k zásahu proti antifašistům, ani médiím k vyváření dojmu „války extremistických gangů“.
Budeme samozřejmě nadále aktivně bojovat proti neonacismu a rasismu, upozorňovat na skutečné kořeny problémů a varovat před pochybnými řešeními, která vedou k vyhlazování celých etnik, jak jsme tomu byli svědky v minulém století. Za důležité přitom považujeme, aby antifašistická iniciativa vyrůstala právě z míst, kde se problém neonacismu vyskytuje. Pokud se ve vašem okolí rozrůstá nacionalismus a aktivity neonacistů, jediná skutečná síla, jak to zastavit, je v lidech, kteří jsou touto hrozbou bezprostředně zasaženi a kterým nakonec nezbyde nic jiného než bránit svůj životní prostor. Z naší strany můžete počítat s praktickou i intelektuální podporou. Nebojte se nám napsat na regionální kontakty.