Nedávno jsme se věnovali aktuálním pokusům českých nácků vzkřísit jazyk a symboliku třetí říše a oživit tradice nacismu. Tento článek se věnuje opačným snahám. Ty se zuby nehty brání spojování s národním socialismem, skinheady a dalšími věcmi, které se člověku obvykle vybaví, když se řekne nácek. Naopak se snaží propagovat radikální nacionalistické myšlenky v přitažlivém a moderním obalu. Nejviditelnějším představitelem tohoto proudu je uskupení Generace identity, kterému image aktivních studentů a uvědomělých mladých lidí prochází až překvapivě hladce. Dokonce tak, že jeho zástupci dostali prostor k rozhovoru v Lidových novinách a pražské TV Metropol. Při troše snahy lze ale poměrně snadno zjistit, že za Generací identity se skrývají tváře dobře známé z neonacistických akcí, demonstrací a koncertů.
Držet krok s dobou
Už delší dobu můžeme v Česku sledovat pokusy nácků o modernizaci jejich hnutí. Takové impulzy vycházely hlavně z dnes už rozpadlých struktur Autonomních nacionalistů, kteří vnášeli nové praktiky do zkostnatělé neonacistické scény, zaseklé na skinheadství 90. let a uctívání třetí říše. Na demonstracích se začal objevovat black bloc styl, okopírovaný od anarchistických, autonomních a antifašistických akcí a i samotní náckové částečně změnili vizáž. Nácek s piercingy a s vizáží posluchače hardcoru už není výjimkou a na ulicích se tu a tam objevují i kostrbaté pokusy o graffiti. Mnozí si jistě vzpomenou i na legrační video pozvánku na jednu z neonacistických demonstrací, ve které se jeden její protagonista pokoušel imitovat jízdu na skateboardu, což by o pár let dříve bylo v prostředí rasistického undergroundu nemyslitelné.
Je třeba říct, že snaha nácků oslovovat širší okruh lidí než fotbalové fanoušky v bombrech a vylepšit si image před veřejností, má i hlubší ideologickou podobu, ovlivněnou především neofašistickým hnutím Casa Pound. Této tzv. „non-konformní pravici“ se už několik let daří v Itálii balancovat na pomezí politiky a občanského aktivismu. Díky důrazu na sociální otázky dokáží oslovit i širší veřejnost. I když si tento proud našel v českém prostředí některé prominentní příznivce (Glas, Dudák, Rod, Vondrák a další), nikdy se mu nepodařilo v rámci tuzemské neonacistické scény získat výraznější postavení a v porovnání s tradičním agro-násilnickým křídlem kolem DSSS dlouhodobě prohrává. Jedinými výraznějšími úspěchy, které vzešly z líhně Casa Pound, a zároveň se v českém prostředí alespoň z části uchytily, jsou projekty Evropské Fronty Solidarity pro Sýrii a Evropské fronty solidarity pro Kosovo, kterým se ještě budeme věnovat.
Ze stejného okruhu aktivistů vychází i aktuální snaha o prosazení myšlenek identitářského hnutí v českém prostředí. Hezké shrnutí myšlenek, ze kterých Generace identity vychází, nedávno sepsal Jakub Horňáček pro server A2larm.cz, kdy podstatu této idelogie výstižně popsal ve třech větách: „Hlavním deklarovaným politickým cílem těchto hnutí je návrat k tradiční pospolitosti založené na etnické soudržnosti, na hierarchii tradiční heterosexuální rodiny a na obnově oligarchických společenských a politických institucí. Identitářský dorost shrnuje tento program do pojmu reconquisty, neboli znovunabytí místní identity a kontroly nad vlastním územím. Konkrétně však tento poněkud zastaralý výraz znamená vyhnání přistěhovalců z Evropy, případně zavedení etnické separace podobné apartheidu a potření veškerých snah o genderovou a kulturní rovnost.“ Asi nemá cenu opakovat, co už bylo o identitářství napsáno, a tak se v tomto článku budeme věnovat především pokusu českých nácků o přenesení těchto myšlenek do našeho prostředí.
Zase ten „černý rasismus“
Náznaky stylizace neonacistů jako pokračovatelů protikomunistického disentu dávaly tušit, že se zde budou snažit uchytit pomocí témat, na která lidé v Česku slyší. Generace identity jednoznačně představuje projekt, který jde ve snaze působit civilně a vymanit se ze škatulky krajní pravice nejdál. Už na první pohled je vidět, že jde především o způsob, kterým se náckové snaží přiblížit svou ideologií mladým lidem a to má také největší vliv na okruh jejich aktivit, volbu symboliky i způsob oblékání. První vvýraznější akce Generace identity, připomínající 17. listopad a upálení Jana Palacha, ukázaly, že nastolená cesta využívání typicky českých témat je účinná a aktuální. V obou případech předvedli aktivisté Generace identity, vybavení proprietami a symboly okopírovanými od svých západních kolegů, vděčný mediální spektákl. V rámci něho se pokoušeli Sametovou revoluci a Palachův čin prezentovat nikoliv jako boj proti normalizaci, ale především jako národovecké snahy. Tím veřejně předvedli, kam směřuje jejich strategie. Chtějí být hrdinnými Čechy, navazujícími na české tradice a inspirujícími masy k národně-demokratické revoluci. Stačí se ale podívat na jejich stránky, a člověk rychle zjistí, že demokracie je v jejich podání „dosažitelná pouze v homogenním národě.“ Takže vysněná revoluce Generace identity by zároveň znamenala zbavení se všeho ne-národního a odlišného. Zdají se vám tyto názory povědomé?
Snaha zbavit se image rasistů a nácků je pro aktivisty Generaci identity natolik důležitá, že dokonce opouští svůj tradiční slovník. Rasismu je v české společnosti sice až až, ale i z dnes již tradiční floskule: „Já nejsem rasista, ale...“ jde poznat, že označení za otevřeného rasistu se mezi tzv. slušnými občany moc nenosí. Zbytky struktur Autonomních nacionalistů, přetavených v Generaci identity, si to patrně uvědomily a tak se snaží zavádět nové pojmy, nehledě na fakt, že svou roli hraje i to, že ohánět se rasou smrdí kriminálem. Náckové tak po krátkém koketování s „racialismem“ Davida Duka, který se ukázal v českém prostředí nepoužitelným, zakotvili u post-moderního pojmu „identita“. Dnes tak už nevedou otevřenou válku za rasu, ale za českou nebo evropskou identitu, kterou však samozřejmě spojují s etnicitou, přestože to navenek nezdůrazňují.
Absurdní divadlo přetvářky ale zdaleka nekončí. V zájmu vylepšení image dnes náckové dokonce brojí proti rasismu. Zase je to ale jen pokus přivábit mladou generaci pomocí přitažlivých hesel, při podrobnějším prozkoumání zjistíme, že identitářské nácky pálí jenom „cikánský“ a „židovský“ rasismus. Tato hesla nás už spolehlivě vedou zpátky ke staré známé rétorice DSSS a Českých lvů a jejich demonstrací „proti černému rasismu“. V jejich podání samozřejmě „černý rasismus“ nebyl ani tak tahákem pro studentstvo, ale krycím názvem pro protiromské demonstrace, u kterého nehrozí trestní stíhání. Vytouženou image hrdinů mladé generace ještě utužují zveřejňováním fotek, na kterých hodní aktivisté z Generace identity obdarovávají laskominami dětské (ale samozřejmě jen české) pacienty v nemocnicích nebo zvířata v útulcích.
Jedním z hlavních cílů Generace identity je průnik do univerzitního prostředí a následné působení na studenty. Jeden z jejích členů se dokonce za tímto účelem přihlásil na vysokou školu. Tyto ambice mají souvislost se sebestylizací aktivistů Generace identity do role elity nacionalistického hnutí a vymezením se proti násilnické image militantních neonacistů i buranské DSSS. Podle našich informací Generace identity navázala kontakty například s jedním zahraničním studentem UJEP, který patří k sympatizantům italského identitářského hnutí. V blízké době tak patrně můžeme očekávat pokusy o organizování vysokoškolských přednášek a seminářů. Proslýchá se, že na jaře má v ČR mít přednášku i Philippe Vardon, zakladatel francouzské identitářské organizace Bloc identitaire a bývalý zpěvák RAC kapely Fraction Hexagone. Vardon je také autorem předmluvy bible identitářského hnutí z pera Markuse Willengera, kterou čeští náckové momentálně překládají. Doposud ale Generace identity na univerzitní půdě žádného většího úspěchu nedosáhla, pokud ovšem nepočítáme loňské vystoupení Patrika Vondráka na VŠE. Na stránkách Generace identity se o něm sice píše pompézním stylem, pravda je však taková, že Vondrák mluvil pouze jako host na jedné z lekcí prof. Rataje v rámci předmětu Česká radikální a antisystémová pravice. Na té ho Rataj představil jako krajně pravicového aktivistu.
Když už píšeme o snaze zaujmout mladé lidi a širší publikum, tak nesmíme zapomenout na facebookovou prezentaci českých identitářů. Lidové noviny svůj rozhovor s Michalem Urbanem uvádí tím, že profil Generace identity získal přes 3000 „lajků“. Uvnitř samotného neonacistického hnutí se ale rozhořela vtipná diskuse o tom, jestli byly získány poctivě. Ozývá se dost hlasů, podle kterých si facebookové body Generace identity jednoduše koupila. Ať je to pravda nebo ne, faktem je, že pouze necelá čtvrtina fanoušků je z ČR. Zbytek tvoří rozmanitá směs uživatelů z tak rozdílných zemí jako je Brazílie, Egypt, Thajsko nebo Pákistán.
Autonomní nacionalisté převlečení za slušňáky
Už na začátku článku jsme zmiňovali, že Generace identity se jeví jako nový projekt, který se snaží sjednotit rozdrobené trosky buněk bývalých Autonomních nacionalistů. Proto není překvapením, že její hlavní protagonisté pocházejí z tohoto prostředí. Sice se to snaží skrývat, aby zahladili viditelné vazby na zbytek neonacistické scény a nepošpinili tak novou nadějnou iniciativu v očích veřejnosti.
Tahounem Generace identity, který za ní mluví i v rozhovorech zmiňovaných v úvodu, je Michal Urban. Tento „student IT na Pedagogické fakultě“, jak ho prezentují Lidové noviny (přestože Urban studentem ve skutečnosti není), má tu výhodu, že zatím nepatřil k veřejně známým osobám, spojeným s neonacistickým hnutím. Podceňovat monitoring Antifašistické akce se ovšem většinou nevyplácí. Tedy "student" Urban byl v nedávné minulosti vůdčí osobností party Autonomních nacionalistů v pražských Modřanech. Díky svým zrzavým vlasům byl nepřehlédnutelný i na některých neonacistických akcích, jako byla například „Svatováclavská manifestace“ v Kladně v roce 2011. I když se Generace identity snaží vyvarovat jakémukoliv spojení s DSSS, Urban se důvěrně přátelí s Jiřím Petřivalským, Pavlem Szudárem nebo Šárkou Šmolíkovou z její pražské buňky.
Zleva: Jiří Petřivalský (předseda pražské DSSS) v tričku Anti-Antifa, Pavel Szudár
v tričku kapely Klansmen "Fetch the rope" (šlo o boční projekt Iana Stuarta, zpěváka kultovní neonacsitické kapely Skrewdriver, odkazující k americké organiazci Ku-Klux-Klan) a Michal Urban.
Michal Urban (zrzavý uprostřed) před několika lety na schůzce Autonomních nacionalistů Kutnohorsko, pořádané Václavem Flegrem (vlevo dole), který dnes také podporuje Generaci identity
Další výraznou osobou je Petr Kessner z Písku. Tento bývalý aktivista Autonomních nacionalistů se zúčastnil několika akcí Generace identity a i on (vedle Urbana) za ní poskytl trochu zmatený rozhovor pro TV Metropol. Kessner je často k vidění na různých veřejných akcích českých nácků a v roce 2012 byl dokonce řečníkem Autonomních nacionalistů na svatováclavské demonstraci v Kralupech. V posledních letech ho na veřejnosti můžeme vídat oblečeného do slušňáckých košil, svetříků a bekovky, ale i on kdysi holdoval skinheadskému bombru. Z přiložených fotek s výmluvnými hesly na tričkách je vidět, že mu skrývání kontaktů s nácky a jejich aktivitami půjde asi docela těžko, už jen proto, že Totenkopf (znak německých nacistických sborů SS) vytetovaný na rameni není úplně znakem ryzí české identity.
Nazi šatník Petra Kessnera
Petr Kessner jako řečník Autonomních nacionalistů. Vpravo drží transparent Dan Houdek. O něm jsme psali ve článku o Wotanjugend
Ryzí česká identita: Petr Kessner s Totenkopfem (znak německých nacistických sborů SS) vytetovaným na paži koupe německého ovčáka
I když když je základnou Generace identity Praha, po republice se objevilo několik regionálních poboček. Nejaktivnější z nich je na severu Čech. V ní se vedle několika dalších angažují hlavně Patrik Veruněk a Adam Berčík. Ani jeden z nich však zatím nevystupoval za hnutí veřejně. Oba dva určitě moc dobře vědí proč. Patrik Veruněk je mostecký fotbalový chuligán, vystupující na internetu pod přezdívkou We_Hate_U, který patří k zakladatelům neonacistické party Radical Boys, provozující i stejnojmenný web. O Veruňkovi, jehož partnerkou je aktivní neonacistka Dominika Dolníčková, jsme psali už v roce 2007 v souvislosti s reportáží TV Nova o Národním odporu.
Náckovská parta hic (zleva): Zdeněk Kordule z bývalých kladenských Autonomních nacionalistů, Dominika Dolníčková, Patrik Veruněk, Jaroslav Krpal
O Berčíkovi toho bylo na našich stránkách napsáno ještě více – např. zde a zde. Připomeňme, že jde o aktivistu bývalých Autonomních nacionalistů, populárního neonacistického bloggera, nahlašovatele neonacistického pochodu v Ústí nad Labem a vydavatele neonacistického časopisu White Voice. Berčík se dnes snaží prezentovat jako nacionalistický intelektuál, ale jeho kořeny vedou až k fotbalovému chuligánství. Není to tak dávno, co měl blízko i k Dělnické straně, od které se dnes, stejně jako celá Generace identity, veřejně distancují. Berčíkova hyperaktivita se projevila i v jeho aktuálním příklonu ke katolictví, ale ani zde není schopen dosáhnout konkrétních výsledků. Vzhledem k někdejším Berčíkovým pletkám s fanatiky ze slovenské pobočky Hnutí kreativity je samozřejmě otázkou, jakou víru se Berčík rozhodne uznávat za dalších pár let.
Daniel Palivec (ex - White Justice a AN Sever) a Adam Berčík, aneb samozvaná elita národa v akci
Důležitou osobou, provázanou s Generací identity, je také Patrik Vondrák. Ten se podílí na organizaci jejích aktivit, ale z pochopitelných důvodů se s ní navenek nespojuje. Jeho jméno je totiž až příliš profláklé, hlavně z jeho dřívějšího působení v otevřeně neonacistických skupinách. Vondrák byl členem Národního odporu, redaktorem jeho webu, předsedou pražské pobočky bývalé Dělnické strany nebo ohlašovatelem neonacistické provokace v pražské Židovské čtvrti na výročí Křišťálové noci. Jeho aktivitám jsme se na našem webu věnovali už mnohokrát. Například v článku o policejní razii na české neonacisty v roce 2009, nebo když jsme upozorňovali na propojení českých ultrakonzervativců ze sdružení D.O.S.T. s nácky. V současnosti se Vondrák pokouší vystupovat jako pravicový intelektuál a mezinárodní spojka českých identitářů.
Z dalších neonacistů, kteří se angažují v Generaci identity, můžeme krátce zmínit ještě Ladislava Havlíčka, Matěje Vránka a Jiřího Lhotáka. Ladislav Havlíček je bývalý autonomní nacionalista z Veselí nad Lužnicí, ovlivněný italským neofašistickým hnutím Casa Pound a teď zjevně i identitářstvím. Je pravidelným účastníkem různých demonstrací, kde bývá nepřehlédnutelný díky oblibě barevných brýlí. S Generací identity byl i na „misi“ v Kosovu. Stejně tak už na náckovských pochodech delší dobu registrujeme Jiřího Lhotáka z Prahy, který je i přes maskování identifikovatelný na happeningu Generace identity 17. listopadu 2013 v Ústí nad Labem.
Nový název, staré struktury
Ačkoliv se Generace identity snaží působit především jako hnutí nespokojené mládeže, které nemá nic společného s politickými stranami, osobní vazby jejích hlavních představitelů směřují ke strukturám diletantské DSSS, ale i k obskurním ultrakonzervativním sdružením. Například Adam Berčík v roce 2008 kandidoval v krajských volbách za tehdejší Dělnickou stranu (později přejmenovánou na DSSS) a Patrik Vondrák býval předsedou její pražské buňky. I když jsou na první pohled mezi zatuchlou politikou DSSS a moderním radikálním nacionalismem Generace identity velké rozdíly, staré vazby drží a je vidět, že je to stále stejná scéna jedněch a těch samých aktivistů. I popichování DSSS ze strany identitářů za to, že na pražské demonstraci 17. listopadu 2013 čeští náckové skandovali německá hesla, přestože Jiří Petřivalský kandidoval v posledních volbách s mottem „Chceme v Praze slyšet češtinu“, bylo skoro až přátelské.
Že se část nácků sbližuje s ultrakonzervativci z okruhu sdružení D.O.S.T bylo dobře vidět už na loňské „Svatováclavské demonstraci“ v Praze. Tam vedle odsouzeného rasistického násilníka Tomáše Skyby řečnil i známý antisemitský a islamofobní excentrik Adam B. Bartoš (o něm jsme psali v souvislosti s atentátem Anderse Breivika). Ne náhodou zazněl jeho proslov právě na této akci, která je díky svému patriotickému zaměření malým svátkem českých identitářských nácků. Mezi pořadateli a účastníky této demonstrace byla část jádra Generace identity, včetně osob zmiňovaných o pár odstavců výše. Samozřejmě nechyběly ani stálice tradiční neonacistické scény jako Tomáš Kebza nebo Michaela Rodová.
Identitářští náckové ale s ultrakonzervativci udržují užší vztahy, než je společné řečnění na demonstraci. Příkladem můžou být vřelé vztahy Ladislava Zemánka, místopředsedy Bartošovy strany Národní demokracie a redaktora několika konzervativních webů, s aktivisty Generace identity. Připomeňme, že Národní demokracie je nově přejmenovaná strana Právo a spravedlnost, za kterou v minulosti kandidoval Patrik Vondrák a další neonacista Petr Fryč. Z reportáže a fotek na stránkách Generace identity se dozvídáme, že Ladislav Zemánek se vloni například účastnil konference v Kosovu, kam se vydal v partě s Patrikem Vondrákem, Petrem Kessnerem, Tomášem Skybou, Jiřím Dudákem, Ladislavem Havlíčkem, Lenkou Koutnou a několika dalšími neonacisty. Horkou novinkou ukazující propojení Generace Identity s ultrakonzervativci je oznámení Národní demokracie, že za ně ve volbách do Evropského parlamentu bude kandidovat Patrik Vondrák. Nakonec se však ukázalo, že tomu tak nebude.
Petr Kessner (zcela vlevo), Ladislav Zemánek (sedící vlevo u stolu), Přemysl Zeman (u stolu druhý zprava) a Lenka Koutná (u stolu vpravo) na podzimním sjezdu v Kosovu
Výlet do Kosova: Ladislav Havlíček v tričku White Boys Veselí nad Lužnicí spolu s Jiřím Dudákem
Když mluvíme o Kosovu, nemůžeme nezmínit nápadné překrývání kolektivu Generace identity s hnutím Evropské fronty solidarity pro Kosovo a Evropské fronty solidarity pro Sýrii. Evropská fronta solidarity je projektem, který vzešel z prostředí italského neofašistického hnutí Casa Pound, a jeho cíle jsou dost podobné cílům Generace identity. V souladu s identitářskou politikou podporuje srbské nároky na Kosovo a Assadův režim v Sýrii. K hlavním postavám české ESF patří opět hlavně Patrik Vondrák a Petr Kessner. Ti organizovali loňskou pražskou přednášku o Sýrii (přednášeli Vondrák, Daniel Solis a Radovan Rybák) a následující demonstraci. Demonstrace se kromě zmíněných zúčastnila řada dalších známých neonacistů, jako například Milan Salajka, Miroslav Piskač, Jaroslav Krpal, Markéta Pápayová nebo Jan Králík. Mimochodem, v aktivitách kolem ESF se velice angažuje i Jan Kuřec, místopředseda Dělnické mládeže a šéfredaktor jejího plátku Hlas mládeže. Kosovo je i samostatným tématem Generace identity. Ostatně koncem loňského roku tam byl se dvěma kamarády na návštěvě jeden z facebookových správců její severočeské pobočky, Petr Němec, o čemž na blog projektu nezapomněl napsat reportáž.
Jak je vidět, Generace identity opravdu není jen zájmové sdružení cool mládeže. Je to další z pokusů českých nácků propagovat segregační politiku a nacionalismus mezi mladými lidmi.
A chuťovka na závěr. Skupinové foto na vrcholu Řípu za účasti aktivistů Generace identity, kterým jsme se ve článku věnovali (Adam Berčík, Michal Urban, Patrik Veruněk), ve společnosti dalších známých neonacistů - Lukáše a Michaely Rodových (pár vzadu za vlajkou), Michala Mittelbacha (zcela vpravo), Jaroslava Krpala (čtvrtý zleva), jeho přítelkyně Markéty Pápayové (třetí zleva) a dalších
