Kdysi jsem si povídal se starší anarchistkou a slyšel od ní: „ale ty přeci jseš anti… !“ Trochu ve mně hrklo, nechci být jen proti, spíše chci být pro (něco). Na těch pár vět jsem si vzpomněl, když jsem četl v (super) článku Martina Fritsche (Antifašismus a Antifašistická akce) to, co mi tehdy zarazilo: známou zkušenost že anti znamená negaci.
Výjimky potvrzují pravidlo, třeba ANTIFAS nejsou proti FAS. Vzpomínám na větu, kterou po válce napsal Ferdinand Peroutka: „Měl-li fašismus nějakou zásluhu, tedy tu, že mohl navěky lidskému pokolení vštípit představu co jest nesvoboda.“ Proto považuji fašismus za negaci lidství, a pak být antifašistou, antifašistkou znamená být i bít se pro lidství.
Fašismus má mnoho podob, někdy si člověk ani neuvědomí, že mu slouží. Stačí uvěřit frázím vůdce a podle nich jednat, s oporou organizovaného násilí. Kdysi Hitler slíbil německým pracujícím práci, byt a auto, a uvěřila mu většina. Němce měly čekat rajské časy: Už nikdy je nepotkají nezdary, jimi přece byli vinni Židi a těch Hitler Německo zbaví. Lidé méněcenní uznají výsledky rasistické vědy a rádi dají výsledky své práce i životní prostor k dispozici Třetí říši. Proč by měli Němci myslet na to, že „vědou“ je pavěda, a na koho dalšího se svedou viny za nezdary až Židé nebudou? Být antifašistou bylo tehdy těžké, schytali od nácků mnoho ran, dost jich také rozdali. Na rozdíl od Tisícileté říše antifašisté i Židé přežili, zapomenuto však bylo poučení, o kterém psal Peroutka.
I dnes zní pobídky „vzdejte se svobody, my budeme dbát o bezpečnost!“ Nejen G.W.Bush se jako vlk z pohádky podbízí kůzlátkům občanům: „podpořte vlastenecký zákon“. K vlastenectví jako víře v ideu státu mobilizoval na přelomu roku v podmínkách výjimečného stavu Francouze prezident Jacques Chirac. Francie řeší problémy způsobem ne nepodobným nacistickému. Musela se vzdát kolonií, které dávaly výsledky své práce i životní prostory, a přímo do mateřské země zvala „cizince“, především aby levně dělali práce, do kterých se bílým nechtělo. Nikdo neříkal, že jsou méněcenní, ale znát to bylo, i z platů. Čekala je gheta, pro syny, dcery, vnuky i vnučky pak opovržení – jste přistěhovalci, i když jste se nepřistěhovali, jste v této zemi rození. Nezní v podtextu „uznáváme nacistické právo, pykáte za původ svůj i předchozích generací“?
Evropa se nacionalizuje, média běsní – támhle něco provedli „přistěhovalci“! Brzy budou volby, v čele urážek podobných těm jaké zažívali Židi je nejvážnější kandidát na prezidenta Nicolas Sarkozy, uráží způsobem do češtiny těžko přeložitelným.
To vše působí nesmírnou radost i českým živlům považujícím se za vyvolené. Už zase řvou slova o zbytečných lidech, kterým – ó jaká dočasná lidskost – bude zatím jen odepřena podpora či budou nakopáni do svých prdelí. Až sejde sníh a uvidíte je pochodovat ulicemi a skandovat „cizí nechceme, své nedáme“, pak si vzpomeňte že „za své“ přijali i výsledky práce jim odporných cizinců, zisk jim odporný není.
Společenství států nic z toho nevadí, od zrůdností odvádí pozornost spekulacemi „může být Sarkozy prezidentem když je rozvedený?“ K nacionalismu se vrátil i nedávný Evropan Paroubek, už se chlubil, že jen díky němu Čech dostane z Bruselu mnohem víc než Polák. Je tohle všechno dobré pro XXI.století, mohou to tak nechat?
Doufám, čtenáři, že i Ty alespoň v duchu řekneš NE ! Chceš-li se však přidat k antifašistům a antifašistkám, musím Tě varovat. Antifašismus sice prospívá lidství, ale občas škodí našemu zdraví (ne mysli). Stát nás obviňuje z extremismu, pro něj je žádoucí lidi rozdělovat, může je snáze ovládat. Napadají nás i ubožáci, v „Anti-Antifa“ není třeba myšlení, opírají se jen o šest slabik - „Antifa hahaha“.
Jste ochotni se ještě zamýšlet? Já už jsem toho napsal dost, na závěr nabízím text, který jsem předloni dostal od soudruhů ze Slovenska (Železná kolona), aktuální je stále:
Poznáš ten pocit, keď po ulici kráčaš
a tieň hnedého moru ti dýcha na chrbát
neistota a strach sa do tvojej duše vkráda
keď nenávisť a strach nerozpoznáš
Nacizmus nezastavíš krásnymi rečami
nadišiel čas, čas sa im postaviť
zabráňme nacistom ovládnuť ulice
poslať ich kam patria na smetisko histórie
Národná hrdosť a rasová čistota
nepozná hodnotu ľudského života
strach z inej kultúry v mysli mu kráča
zo strachom pred ním sám seba zrádza
Refr.
Už žiadnu šancu - no pasaran!
už nikdy neprejdú - no pasaran!
jediná cesta - no pasaran!
zastavme ich v uliciach - no pasaran!