Úterý 6/1/2009

Anarchistické aktivity v Janově

V reakci na aktivity neonacistů v Janově se anarchisté a anarchistky z Litvínova rozhodli jednat. Jaké jsou jejich aktivity a pohled na věc, odpovídá v rozhovoru jeden z nich.

Na podzim roku 2008 proběhly na litvínovském sídlišti Janov dva neúspěšné pokusy neonacistů o rasistický pogrom. Doposud nevídanou věcí se stala podpora některých místních obyvatel neonacistickým násilníkům. Anarchisté a anarchistky z Litvínova se rozhodli na vzniklou situaci zareagovat přímo v místě. Jednoho z nich, Viktora, jsme se proto prostřednictvím e-mailu zeptali, jaká je situace v Janově, co jí předcházelo, a především, jaké aktivity ohledně Janova probíhají či jsou plánovány.

Jelikož žiješ nedaleko Litvínova, cítil jsi nějaké napětí v období, než do něj dorazili neonacisté?
Litvínov se nachází v severních Čechách, které jsou známé velkou nezaměstnaností a špatnou životní úrovní zdejšího obyvatelstva. Dost lidí zde pracuje za mizerný plat, v nedůstojných pracovních podmínkách nebo přežívá na sociálních dávkách s vědomím toho, že šance na zlepšení jsou minimální. Tento stav logicky plodí frustraci, sociální napětí, vytváří živnou půdu pro růst drobných zločinných deliktů, mafiánských struktur, drogových závislostí, prostituce apod. Již dlouho před tím, než se neonacisté rozhodli vyrukovat na janovské Romy, bylo v tomto kraji cítit jisté napětí, které je podle mě důsledkem působení sociální nerovnosti a s tím souvisejícím útlakem a vykořisťováním v různých sférách života.

Čím je podle tebe dáno, že se v Janově vytvořila taková problémová situace? A jak se tam žilo dříve?
Janov byl dříve relativně klidným místem pro život, a to do doby, než tam developeři a realitní společnosti za asistence úřadů začali stěhovat problémové jedince (romské i „neromské“) z nejrůznějších částí Česka a Slovenska. Ti totiž z pohledu prosperujících firem byli vnímáni jako překážka pro ekonomický růst. Často to byli lidé, kteří obývali lukrativní byty, ve kterých zvyšovali nesplácené dluhy na nájemném nebo svým chováním obtěžovali okolní obyvatele. Tito lidé tedy byli „odklizeni“ jakožto pro kapitalismus „nepotřebný, překážející odpad“, aby vlastníci nemovitostí mohli bez problémů zvyšovat své zisky. Tím, že velká koncentrace těchto lidí na jednom místě logicky dává vzniknout problémům, se nezabývali ani realitky, ani politici či úředníci. Bylo by ale samozřejmě naivní očekávat od nich jiný přístup. Vzhledem k jejich sociálnímu postavení je totiž zřejmé, že prioritou pro ně není kvalita života na zastrčeném sídlišti v severních Čechách, ale především jejich vlastní ekonomická prosperita a udržení vlastních mocenských pozic. Zatímco kapitalisté překonali překážky stojící v cestě jejich zisku, tak problémy, které jsou následkem tohoto jednání, byly přeneseny na obyvatelstvo Janova. To nyní tyto problémy pociťuje na vlastní kůži a zoufale hledá řešení. Naneštěstí jeho část v oné zoufalosti neváhá podporovat neonacisty, kteří se snaží budit dojem, že řešení nabízejí. Žádné řešení ale nepředstavují. Naopak problémy rozšiřují o další a vytváří zbytečné konflikty na základě rasistických demagogií.

Jaká je podle tebe role Dělnické strany (DS) a ostatních neonacistů v Janově?
Myslím, že jejich role je podobná jako ve všech sociálních konfliktech, kde fašisté, nacionalisté a nacisté figurují. Tato hnutí vždy působila ve prospěch kapitalismu a dokonale plnila funkci těch, co odvádějí pozornost od skutečných (systémových) příčin problémů a tuto pozornost směřují na často bezbranné a jednoduše identifikovatelné skupiny (Židy, Romy, imigranty, homosexuály, apod.) Jejich politika je prakticky všude stejná a vždy založená na scestném prosazování z velké části imaginárních „národních zájmů“ a bagatelizování třídních protikladů - protichůdných zájmů ekonomicko-politických elit a těch, které ovládají, utlačují a vykořisťují. Přicházejí s teoriemi tzv. „národní pospolitosti“, vycházející z přesvědčení, že příslušníky jednoho národa pojí jakési univerzální sjednocující zájmy překonávající třídní rozdíly a že díky tomu lze docílit harmonie zájmů všech sociálních vrstev národa. Jinými slovy, že lze docílit souladu zájmů mezi vykořisťovanými a vykořisťovateli za předpokladu, že tyto sociální skupiny jsou příslušníky stejného národa. Stejnou taktiku volí i při agitaci v Janově, kde se snaží budit dojem, že jde o střet dvou skupin – Romů a „bílých Čechů“, které podle nich nemohou koexistovat, protože mají neslučitelné „národní zájmy“. O tom, že sociální zájmy romského, vietnamského i českého dělníka jsou podobné, protože vycházejí z jejich stejného ekonomicko-politického postavení, ale samozřejmě nemluví. Stejně tak přehlíží, že mezi „bílým“ dělníkem a „bílým“ majitelem korporace, ve které tento dělník pracuje, nevzniká žádný harmonický vztah na základě rasových či národnostních faktorů, ale naopak mezi nimi je protiklad třídních zájmů.

Někteří lidé z Janova se nechali slyšet, že DS medializovala jejich problémy a tím napomohla tomu, aby se jimi začal někdo zabývat.
Myslím, že právě zde můžeme hledat hlavní příčinu toho, proč neonacisté/-ky a nacionalisté/-ky v Janově získali nové sympatizanty a sympatizantky. Zde žijící lidé, často slepě důvěřující zastupitelské demokracii, očekávali, že za ně jejich problémy budou řešit státní instituce. A když zjistili, že se tak neděje, tak prostě svou slepou důvěru v autoritu jen přemístili na jinou skupinu, která se z jejich pohledu jevila jako jediná, která se jejich problémy hodlá zabývat. Touto skupinou byli paradoxně neonacisté, kteří jak jsem již naznačil, s žádným řešením nepřicházejí. Podle mě DS dokázala dobře odhadnout pravý okamžik, kdy se pro ní zneužití situace janovských obyvatel může stát způsobem, jak získat nové příznivce pro svou xenofobní politiku. V době, kdy byli janované v zoufalé situaci, byla DS skupinou, která přišla a snažila se navodit dojem, že za ně vyřeší jejich problémy. Věřím, že kdyby v té době přišla jakákoliv jiná mocichtivá skupina a udělala to samé, pak by výsledek byl stejný – část lidí z Janova by podporovala jejich snahy.

V janovské kauze jistě hraje velkou roli rozdmýchávání dlouhodobě zažitého protiromského rasismu. Ale myslím, že to není jediný faktor. Dalším je zažitá pasivita a spoléhání na zastupitelské orgány. Lidé (nejen) v Janově tak moc podlehli iluzi toho, že na řešení sociálních problémů jsou zde policisté, úředníci a politici, že prostě díky tomu nedokázali dojít k uvědomění si síly sebeorganizace a přímé akce. Zklamali je státní zastupitelské orgány, tak prostě jen svou důvěru vložili v Dělnickou stranu a čekali, že ta udělá práci, kterou očekávali od státu.

Jako anarchisté a anarchistky proto máme před sebou těžký úkol – musíme docílit toho, aby lidé přestali důvěřovat státu či autoritativním organizacím, odmítli rasistické demagogie a začali si uvědomovat vlastní sílu, kterou mohou zintensivnit organizováním se na pracovištích, ve školách a v místě bydliště.

Jak místní anarchisté reagovali na pokusy neonacistů o rasistické pogromy?
Nejprve je důležité zamířit kritiku do vlastních řad a snažit se dojít k ponaučením. Z počátku byly totiž reakce místních anarchistů a anarchistek minimální. Z velké části to zřejmě bylo způsobeno tím, že zdejšímu anarchistickému hnutí trvalo zbytečně dlouho, než se v problému dokázalo zorientovat a popsat základní procesy, ke kterým zde dochází. Nicméně to je nyní za námi a činnost místních anarchistů a anarchistek začíná být vidět. V současnosti máme za sebou několik návštěv Janova spojených s rozdáváním anarchistických publikací a komunikací s tamními obyvateli. Rozdali jsme tam víc jak tisíc kusů zvláštního vydání anarchistického měsíčníku A3 a velké množství letáků s vyjádřením ČSAF k janovské kauze. Distribuovali jsme také zpravodaj Antifašistické akce Antifa news a mimo jiné jsme podpořili její demonstraci v Praze, kde zazněl i projev ČSAF vyjadřující náš pohled na události v Janově.

Naší terénní činnost v Janově vnímám jako velmi důležitou a v podstatě hodnotnější, než jen věčné teoretizování na uzavřených schůzkách a za monitory počítačů. Již nyní se nám podařilo navázat kontakty s částí janovských obyvatel a diskutovat s nim, jak by mohli reagovat na útoky DS i na problémy na sídlišti bez toho, aby spolupracovali se státem. Předběžně jsme také s některými lidmi domluvili plány na uspořádání diskusních setkání v Janově, která by měla rozšířit komunikaci a měla by dát základ konkrétním projektům a činnostem. Jejich skutečná podoba a cíle se zřejmě bude odvíjet právě od těchto diskuzí a od případné ochoty janovského obyvatelstva stát se iniciativní silou. Tato shromáždění bychom rádi do budoucna svolávali častěji a formou diskuze bychom na nich chtěli v lidech probouzet smysl pro kooperativní a participační činnost.

V souvislosti s pořádáním zmíněných shromáždění nyní pracujeme na vytvoření koaliční skupiny tvořené jednotlivci z řad různých organizací. Tato pracovní skupina by měla být založena především pro účely práce v Janově. Již brzy snad bude možné předložit bližší a konkrétnější informace. Také pracujeme na dalších publikačních materiálech určených pro působení v Janově. Každopádně naše činnost tímto nekončí a měla by zde být vidět jistá kontinuita. Všichni si dost dobře uvědomujeme, že problematika Janova vyžaduje dlouhodobou činnost a věřím, že pokud budeme schopni jí vyvíjet, pak se zlepší jak život v Janově, tak stav anarchistického hnutí v regionu.

Jak hodnotíš vaše debaty s lidmi v Litvínově a další informační aktivity?
Dost často mě při debatách znechucuje rasismus zakořeněný mezi velkou částí zdejších obyvatel, ať už je to rasismus směřující od „bílých“ vůči „barevným“ či naopak. Diskuze se pak díky tomu často stávají dost problematickými. Je těžké vysvětlovat rasismem ovlivněným pracujícím a nezaměstnaným, že jsou „na jedné lodi“ s ostatními pracujícími a nezaměstnanými nejrůznějších národností a že problémem není barva kůže, nebo odlišná kultura souseda, ale kapitalismus s veškerou ekonomickou a politickou nerovností, chudobou, destrukcí, mizérií a sociálními konflikty, co vytváří. Nicméně i přesto se naší skupině, která se angažuje v Janově, podařilo navázat několik zajímavých diskuzí o možnostech vytváření nerasistických, rovnostářských, samosprávných a na státu nezávislých projektů, které by účinně mohly vystupovat proti útokům DS a případně napomáhat ke zkvalitnění života na sídlišti. Uvidíme, zda se věci pohnou od diskuzí k činům. Pěvně věřím, že ano.

V diskuzích jsme také vyslechli několik zajímavých stanovisek místního obyvatelstva. Několik janovských Romů (žijících v této lokalitě dlouhodobě) hovořilo o tom, že se sami cítí být oběťmi praktik některých nově sestěhovaných lidí, kteří sem byli umístěni na popud realitek, developerů a úřadů. Jiná skupina Romů se snažila svými tvrzeními zpochybnit mýtus toho, že by známý mafián Vilda Matěj byl v Romské komunitě všeobecně uznávanou a podporovanou osobností. Část oslovených také mluvila o tom, že podle nich je problematika Janova mediálně zkreslována a zveličována. Podle nich zde některé problémy prakticky neexistují (např. prostituce) a jiné nedosahují takových rozměrů, jak se často tvrdí.

Více o diskuzích při našich návštěvách Janova si lze přečíst v článku Anarchisté a anarchistky v ulicích Janova.

Je podle tebe naděje na klidné soužití lidí v Janově? Co by se mělo stát, aby se toho dosáhlo?
Myslím, že naděje zde určitě je. Základem se však musí stát aktivní komunikace mezi lidmi, co zde žijí, a snaha zbavovat se předsudků, které jsou jak na straně mnoha „bílých“ Čechů, tak na straně mnoha Romů. Důležité je, aby si místní lidé uvědomili systémové příčiny svých problémů a z této pozice vystupovali nejen proti konkrétním problémům přímo na sídlišti, ale také proti kapitalistickým a státním strukturám, které vytváří podmínky pro jejich vznik.

Další věc je, že za důsledné řešení by neměla být považována integrace Romů do většinové „bílé“ společnosti, ale spíše snaha, aby jim byla zachována v co největší míře vlastní kulturní a etnická autonomie (a neplatí to jen u Romů). Ta však samozřejmě nesmí omezovat autonomii ostatních. Je potřeba se vyvarovat zavádějícímu posuzování jedné kultury měřítky jiné a nucenému přizpůsobení menšin těmto měřítkům. Na místo toho je podstatné uvědomění, že rozdílnost etnických skupin nemusí být automaticky překážkou pro jejich koexistenci. Samozřejmě určitá společenská pravidla by měla být akceptována každým členem společnosti bez ohledu na jeho etnickou identitu. To se ale nevylučuje s respektem a tolerantním přístupem k drobným odlišnostem v otázkách životního stylu, kulturních tradic a sociálních návyků.

Významnou roli při dosahování klidnějšího soužití v Janově pak mohou sehrát svépomocné, na státu nezávislé sdružení a projekty tamního obyvatelstva, které však musí dát prostor všem etnickým skupinám – nesmí být rasistické. Tyto projekty mohou plnit různé funkce, například mohou působit jako obranná sdružení odrážející útoky neonacistů. Nebo mohou vznikat sdružení kulturního a sportovního charakteru, která napomohou sblížení romského a „neromského“ obyvatelstva tím, že budou podporovat vzájemné poznávání a komunikaci. Hodně důležitou roli pak mohou sehrát například projekty zaměřené na protidrogovou prevenci, nebo projekty zajišťující volnočasové aktivity pro místní děti a dospívající mládež. Je podle mě důležité věnovat zvýšenou pozornost právě této skupině a usilovat, aby smysluplně využívala svůj volný čas. Mělo by to být vnímáno jako způsob prevence asociálnosti či drogových závislostí. Neméně důležité by pak měly být iniciativy, které budou vyvíjet tlak na orgány státních institucí a budou u toho odmítat politické parazity v podobě jakýchkoliv politických stran či autoritativních sdružení.

Možností je samozřejmě daleko více, ale není možné zde do detailu popsat jejich přesnou podobu. Ta by totiž měla vycházet především ze zájmu a iniciativy janovského obyvatelstva. Jako anarchisté a anarchistky bychom chtěli působit jako inspirativní faktor, nikoliv jako nějaká vůdčí síla, která bude něco dělat za lidi žijící v Janově.

Jaký vliv mají nedávné události v Janově na anarchistické hnutí v Litvínově a okolí? Před několika lety bylo velmi aktivní.
Ano, anarchistické hnutí v severních Čechách bylo před několika lety celkem aktivní a to zejména na Mostecku, Teplicku a právě i na Litvínovsku. Působilo zde několik anarchistických skupin. V předchozích dvou letech však došlo k silnému útlumu aktivit, způsobenému mimo jiné i migrací velké části aktivistů a aktivistek do jiných lokalit za příznivějšími podmínkami pro život. Myslím si však, že v současnosti můžeme mluvit o nové vlně a vzestupu anarchismu v severních Čechách. Nedávno zde vznikla místní skupina Československé anarchistické federace (ČSAF) a myslím, že právě události kolem Janova částečně přispívají k tomu, že se někteří delší dobu pasivní anarchisté a anarchistky začínají opět aktivizovat. Kolem ČSAF – Severní Čechy pomalu ale jistě vzniká síť lidí, kteří se aktivně o janovskou kauzu zajímají a pracují přímo v terénu Janova. Rozhodně hodláme v naší činnosti pokračovat a rádi přivítáme participaci dalších.